Přeskočit na obsah

Epidemie COVID‑19: Co dělají němečtí kolegové jinak než my?

Jako lékař pracující již mnoho let jsem si samozřejmě kladl otázku, proč je Německo ve zvládání covidové pandemie lepší než Česká republika. Vyhnu se zde prezentování faktů, které je možné si najít na internetu, a soustředím se na vlastní postřehy z každodenní praxe německého zdravotnictví.


1. COVID není v Německu politikum

Pandemie je zde brána skutečně jako pandemie, a ne prostor k sebeprezentaci. V tomto směru politici dávají prostor odborníkům, kterých je dostatek. Diskuse čile probíhají na odborných úrovních a odborné a laické veřejnosti jsou prezentovány informace předtím diskutované. Informace mají formu „uděláme to a to, protože je to tak a tak“.


2. V nemocnicích je většinou dostatek prostoru

V nemocnici, kde pracuji, byly vyčleněny pokoje pro izolaci. Ty jsou určeny pro nově příchozí pacienty, kteří nemají signifikantní příznaky nemoci COVID‑19, ale prostě přicházejí z terénu. Ti jsou hospitalizováni na těchto pokojích do doby, kdy bude jejich stěr negativní. Pokud jsou negativní, mohou být přeloženi na jiný pokoj. Pokud se stane, že je izolačních pokojů nedostatek, je možné na jeden takový pokoj umístit dva nebo tři pacienty, kteří byli přijati ve stejný den a nemají manifestní příznaky nemoci COVID 19. Ti, kteří manifestní příznaky mají, nejsou přijati, ale hned po vyšetření na centrálním příjmu odesláni na speciální oddělení. Box centrálního příjmu je pak dezinfikován.


3. Není problém s překlady pacientů

„Teď nemáme volnou kapacitu.“, „Nemáme volnou postel.“, „Nemám kam.“ – to jsou věty, které zná určitě každý kolega ze služeb na příjmových ambulancích, centrálních příjmech, jednotkách intenzivní péče apod. Tedy v České republice. V Německu se s tím také někdy setkáme, ale signifikantně méně. Když si promítnu, že jsem v německých nemocnicích odsloužil v posledních letech stovky nočních služeb, problémy s překladem pacienta na jiné oddělení nebo jiné nemocnice bych spočítal na prstech jedné ruky.


4. Menší problém s nedostatkem personálu

Přestože německé zdravotnictví uvádí jako jeden ze svých hlavních problémů nedostatek odborného personálu, jedná se o problém trochu jiný než v České republice. Slušným honorářem je zde možné velmi rychle přilákat kolegy, kteří se zastupováním buď přímo živí, anebo mají svoje soukromé praxe a v nemocnicích si rádi přivydělají.


5. Rychlejší rozhodování a pružnost

Pamatuji si, jak z nemocnice, ve které pracuji, vznikla „koronavirová nemocnice“ během velice krátké chvilky. V pátek večer ke mně na službu přijela ředitelka, která nás všechny osobně informovala o chystaných změnách. Následující jednotky dnů byly ukázkou výborné manažerské práce. Kouzlo bylo právě v jednoduchosti: tohle se přestěhuje, tohle se zavře, tohle se otevře.


6. Lepší nálada na pracovišti

Vyhoření, beznaděj, otrávenost a nechuť. Pocity tolik charakteristické pro mnoho českých nemocničních oddělení s unaveným a špatně motivovaným personálem, který už často nemá, kde by tolik potřebnou energii a optimismus bral. V Německu je to práce za peníze. Líbí se mi tu a jsem spokojený, tak pracuji. Nelíbí se mi tu, poohlédnu se jinde. Neustálé přemítání, probírání problémů, stěžování si tu moc nenajdete. V takovém terénu se samozřejmě bojuje s epidemií podstatně lépe. Kolikrát už bylo dokázáno, že s dobrou náladou se lépe vzdoruje všem nemocím? Že stres, deprese, nespokojenost a vyhoření jsou významným rizikovým faktorem pro to, aby dotyčný snadno podlehl infekci?


Řešení

Vlastně není tolik věcí, které němečtí kolegové dělají jinak. A vlastně by to ani moc nestálo. Opravdu bychom to ale dokázali? Takže si projdeme jednotlivé body.

1. Nedělat z celé věci politikum. Ne, to naši současní politici nedokáží. Jelikož mnoho z nich neovládá nic jiného než populisticky těžit z jakékoli situace.

2. Aby byl v nemocnicích dostatek prostoru, museli bychom umět jednu věc: stavět bez toho, aby se z každé zakázky stala dojná kráva pro každého, kdo jde kolem. To asi nepůjde. Tomu brání v České republice příliš dlouhá tradice.

3. Problém s překlady pacientů na službách. Ten vždycky byl a dlouho bude, dokud nepochopíme, že péče o pacienta nás zdravotníky živí. A že přijíždějící sanitka není jenom další práce a problém, ale také část naší výplaty.

4. Nedostatek zdravotnického personálu? To by se nesměla česká společnost a její vedení sprostě chovat k sestrám a lékařům. Ne, slušné chování ke zdravotníkům nemůžete očekávat.

5. Větší pružnost? To bychom se museli nejdříve umět domluvit. A kde má být úspěšná domluva, tam musí být nejdříve vůle. Kde má být vůle, musí být nejdříve motivace.

6. Lepší nálada na pracovišti souvisí se všemi uvedenými body. Zlepšení je v nedohlednu.


Konečné účtování

Článek píšu v době, kdy se tolik lidí diví, proč zrovna my s naším „přeci ještě dobrým a kvalitním českých zdravotnictvím“ přestáváme zvládat epidemii, kterou jinde zvládli bez excesivních lidských a ekonomických ztrát. Asi bychom si měli sundat brýle, abychom viděli, že toto zdravotnictví je plné unavených, vyhořelých a demotivovaných zdravotníků. Že řízení a správa země fungují neefektivně. Že naše česká povaha nám nedovolí, abychom se mezi sebou účinně domluvili a společně našli řešení. Že raději budeme hledat chyby, poukazovat, ukazovat, osočovat, vychloubat se, pomlouvat a obviňovat. Kolik nemocných a mrtvých ještě přibude, než si ty růžové brýle konečně sundáme?

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Naši bližní peněžní

3. 12. 2021

Peníze jsou cokoli, co je prostředkem směny, nositelem hodnoty a účetní jednotkou. Penězi byly kousky bronzu, drahých kovů, perly, sůl, mušličky…