Farmakoterapie chronické nádorové bolesti
Bolest je jedním z nejčastějších a nejobávanějších symptomů nádorového onemocnění. Všichni lékaři, kteří o onkologické pacienty pečují, by měli umět bolest kvalifikovaně zhodnotit a léčit. Úplné a trvalé bezbolestnosti obvykle nejsme schopni dosáhnout. U většiny nemocných však můžeme bolest zmírnit na úroveň, která je dobře snesitelná, která neruší spánek a výrazně pacienta neomezuje v běžných denních aktivitách. Při léčbě nádorové bolesti kombinujeme modality protinádorové léčby s postupy analgetické farmakoterapie, anesteziologie, neurochirurgie, rehabilitace a psychologie. V následujícím textu uvádíme přehled možností farmakoterapie v léčbě nádorové bolesti. Farmakoterapie je základním prvkem léčby nádorové bolesti. Za již klasické je považováno doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO 1990, 1996), jehož schematickým vyjádřením je „analgetický žebříček WHO“. Podle klinických sledování lze při důsledném postupu podle žebříčku v onkologii uspokojivě zmírnit bolest u 80–90 % pacientů. Analgetický žebříček WHO
Žebříček (viz schéma 1) představuje schematický návod k volbě analgetika a adjuvantního léku („koanalgetika“) v závislosti na intenzitě a charakteru bolesti.Základní principy léčby nádorové bolesti dle WHO
■ Základním vodítkem pro volbu analgetika je intenzita bolesti, kterou pacient udává.
■ K léčbě mírné bolesti jsou indikována neopioidní analgetika, k léčbě středně silné bolesti slabé opioidy v kombinaci s neopioidními analgetiky, k léčbě silné bolesti jsou indikovány silné opioidy, někdy v kombinaci s neopioidními analgetiky.
■ Podle charakteru bolesti (např. neuropatická, viscerální) jsou indikována koanalgetika. Koanalgetika lze kombinovat s analgetiky na všech stupních „žebříčku“.
■ U trvalé bolesti je třeba analgetika podávat v pravidelných intervalech („podle hodin“) a nikoli pouze „dle potřeby“. Dávkový interval by měl být takový, aby se udržela vyrovnaná plazmatická koncentrace léku a další dávka byla podána před znovuobjevením bolesti.
■ Velikost dávky je přísně individuální. Dávku zvyšujeme vždy postupně („titrujeme“), až dosáhneme dobré úlevy od bolesti při ještě snesitelných nežádoucích účincích.
■ Profylaxe a léčba nežádoucích účinků analgetik je nedílnou součástí komplexního plánu léčby bolesti.
■ Analgetika je vhodné podávat co nejméně invazivním způsobem, který ještě poskytuje účinnou analgezii. Užíváme přednostně perorální formy s prodlouženým uvolňováním nebo formy transdermální.
■ Součástí léčby je pravidelné hodnocení analgetické účinnosti, nežádoucích účinků a celkového vlivu léčby na kvalitu života
■ Kromě bolesti je třeba aktivně řešit další symptomy onkologického onemocnění (únava, úzkost, deprese, nevolnost, anorexie-kachexie…).
■ Součástí léčby nádorové bolesti je hodnocení psychosociálních souvislostí vnímání, prožívání a exprese bolesti a jejich kvalifikované ovlivňování (psychoterapie, sociální poradenství).
■ V případě nedostatečné úlevy od bolesti při použití systémového podávání analgetik je třeba zvažovat invazivní analgetické postupy (regionální anestezie a neurochirurgické metody).
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 1/2006, strana 79
Zdroj: