Horečka nejasného původu v 21. století, část 2: Neinfekční onemocnění
Skupina neinfekčních zánětlivých onemocnění, někdy označovaných jako revmatická (tab. 1), se dělí na tři velké podskupiny:
1. Onemocnění pojiva, s nejčastějšími diagnózami Stillův- Chauffardův syndrom dospělých a systémový lupus erythematodes.
2. Vaskulitidy, z nichž se nejčastěji vyskytuje temporální arteriitida jako prototyp obrovskobuněčných arteriitid, zvláště ve věku nad 60 let.
3. Granulomatózní neinfekční onemocnění, mezi nimiž zaujímají přední místo sarkoidóza (morbus Boeck) a Crohnova choroba s horečnatým průběhem.Stručně shrnuto: Podle nových studií patří neinfekční zánětlivá onemocnění autoimunitní povahy k nejčastějším příčinám horečky nejasného původu. Není vždy snadné odlišit je od infekčních onemocnění, což může mít závažné důsledky při terapeutickém rozhodování.Nejčastější příčinou horečky nejasného původu spojené se zrychlením sedimentace erytrocytů je u osob vyššího věku obrovskobuněčná arteriitida, např. temporální. Při podezření na tuto diagnózu by měla být provedena biopsie spánkové tepny nebo alespoň barevná duplexní sonografie zkušeným odborníkem. U mladých nemocných s horečkou nejasného původu není vzácností StillůvChauffardův syndrom dospělých.Onkologická onemocnění
V této skupině zaujímají přední místo systémová hematologická onemocnění; z nich se nejčastěji vyskytují nehodgkinské lymfomy, po nich následují Hodgkinův lymfom a leukémie. K vzácnějším příčinám horečky nejasného původu patří solidní nádory, zpravidla adenokarcinomy (tab. 2).
...
Komentář
Autor: MUDr. Luboš Kotík, CSc.
Přetrvávající teploty, které vyhovují definici horečky nejasného původu, jsou stresem pro pacienta i jeho lékaře. Lékař neobeznámený s touto problematikou často podá pacientovi několik antibiotických skupin dříve, než se vážněji zamyslí nad možným neinfekčním původem onemocnění. Pacient má naopak dojem, že lékař, který v krátké době neumí onemocnění pojmenovat a nesnaží se cíleně léčit, je zcela nekompetentní. Správná strategie péče o nemocného je základem možného vzniku dobrého vztahu mezi pacientem a jeho lékařem. Uklidnění může přinést informace, že až ve 30 % případů se příčina teplot nemusí najít a teploty odezní spontánně. Těchto nemocných skutečně přibývá. Není to však tím, že by si lékaři potřebovali problematiku zopakovat, jak v úvodu mezi řádky uvádějí autoři přehledu. Vzhledem k pokroku diagnostických metod se u velké většiny nemocných stanoví diagnóza ještě dříve, než pacient vyhoví klasické definici onemocnění a zbudou skutečně jen diagnosticky obtížné případy. Naproti tomu objasnění příčiny často odhaluje závažná zánětlivá, revmatická nebo onkologická onemocnění, kde je prognóza většinou velmi vážná, buď z hlediska chronického postižení, nebo i ohrožení života. Nemocného tedy můžeme pozitivně naladit tak, aby byl spíše rád, že vyšetření nepřinášejí konkrétní výsledky.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 3/2006, strana 50
Zdroj: