Hypertenze v těhotenství

Farmakologická léčba je nutná jako prevence poškození cílových orgánů matky při závažném zvýšení krevního tlaku (150–180/100–110 mm Hg); léčba mírné a středně závažné chronické hypertenze nezlepšuje neonatologické výsledky ani nezabraňuje vzniku přidružené preeklampsie. Gestační hypertenze je prozatímní diagnóza u žen s nově vzniklou hypertenzí bez proteinurie po 20. týdnu gestace; u řady z těchto žen je nakonec diagnostikována preeklampsie nebo chronická hypertenze. Preeklampsie znamená rozvoj nově vzniklé hypertenze s proteinurií po 20. týdnu gestace. Nežádoucí výsledky těhotenství související se závažnou preeklampsií jsou dány především nutností předčasného ukončení těhotenství. Syndrom HELLP (tj. hemolýza, zvýšení jaterních enzymů a snížený počet trombocytů) je formou závažné preeklampsie s vysokým podílem neonatální a mateřské morbidity. Při prevenci a léčbě eklampsie je lékem volby magnesium sulfát. Podávání magnesia jako profylaxe záchvatů u žen s mírnou preeklampsií je sporné, protože incidence záchvatů je v této populaci nízká. Hypertenzní choroby představují nejčastější zdravotní komplikaci těhotných, která postihuje ve Spojených státech amerických 6–8 % těhotenství.1

V dalším textu je popsána diagnostika a léčba jednotlivých typů hypertenze v těhotenství, zvláště preeklampsie a eklampsie.

Chronická hypertenze

Chronická hypertenze je definována jako krevní tlak ≥ 140/90 mm Hg naměřený při dvou různých měřeních před 20. týdnem těhotenství nebo přetrvávající 12 týdnů po porodu.1 Léčba mírné a středně závažné chronické hypertenze není přínosem pro plod ani nezajišťuje prevenci preeklampsie.2–4 Přílišné sní­žení krevního tlaku může vést k poklesu perfuze placenty a nežádoucím perinatálním výsledkům.5 Pokud je krevní tlak pacientky trvale vyšší než 150–180/ 100–110 mm Hg, je nutná farmakologická léčbě jako prevence poškození cílových orgánů matky.1,2,4,6

K léčbě chronické hypertenze v těhotenství se podávané perorálně běžně užívají methyldopa, labetalol a nifedipin. Inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE) a blokátory receptorů pro angiotenzin II se nepoužívají z důvodu teratogenity, retardace nitroděložního růstu (IUGR) a renálního selhá­ní novorozenců.4 Podávání beta-blokátoru atenololu bylo spojeno s IUGR3 a thiazidová diuretika mohou v případě vzniku přidružené preeklampsie zhoršit nedostatek intravaskulární tekutiny. Ženy s nekompenzovanou závažnou .........

Komentář

Autor: Prim. MUDr. Petr Janků, Ph.D.

Rozdělení a klasifikace hypertenzních chorob v těhotenství je v posledních letech poměrně kontroverzní otázkou. Autoři se drží klasického rozdělení hypertenzních chorob na chronickou hypertenzi, gestační hypertenzi, preeklampsii a preeklampsii nasedající na chronickou hypertenzi. Toto rozdělení, které prosazuje ACOG (American College of Obstetricians and Gynecologists) a některé další gynekologicko-porodnické společnosti, je rovněž součástí české nomenklatury zaštítěné ČGPS a Sekcí perinatální medicíny.

V posledních letech dochází – hlavně v důsledku aktivity interních společností (v ČR např. Česká společnost pro hypertenzi) – k prosazování zcela odlišné nomenklatury, která vychází z upřednostňování hypertenze a po-tlačování termínu preeklampsie. Pro preeklampsii je tak využíván zcela nevhodný ......

Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 5/2008, strana 40

Zdroj: