Hypertenze zůstává veřejností stále podceňována
U příležitosti Světového dne hypertenze, který každoročně připadá na 17. květen, se na pražské Brumlovce 14. května 2025 konal druhý ročník osvětové akce pro veřejnost Světový den hypertenze na Brumlovce. Tu ve spolupráci s Centrem pro diagnostiku a léčbu hypertenze III. interní kliniky 1. LF UK a VFN Praha uspořádala společnost PRO.MED.CS Praha a. s.
Cílem akce bylo nejen upozornit na rizika spojená s arteriální hypertenzí (AH), ale především nabídnout pomoc v podobě diagnostiky, prevence a terapie, což se v loňském roce osvědčilo. Letos byl posílen tým lékařů, kteří krevní tlak v průběhu dne návštěvníkům měřili, a zaznamenán i větší zájem veřejnosti.
Hypertenze ale není solitérní, může vést k život ohrožujícím komplikacím, jako jsou infarkty myokardu, cévní mozkové příhody, poškození ledvin nebo ztráta zraku. Polymorbidita u hypertoniků začíná již od 40 let věku. Současná prevalence AH s jinými KV chorobami se pohybuje od 52 do 72 procent, což ukazuje, že AH je významným faktorem řady KV nemocí. Jen VZP za léčbu AH v roce 2024 zaplatila 4,5 mld. Kč, léčil se s ní každý pátý klient této pojišťovny, konkrétně šlo o 1 286 936 pacientů.
Odhaduje se, že celosvětově je hypertenzí postiženo více než 1,3 miliardy lidí, přičemž pouze asi polovina z nich je diagnostikována a účinně léčena. V České republice žije na 2,5 milionu osob s vysokým krevním tlakem. Zrádné je to, že minimálně čtvrtina hypertoniků o své nemoci neví.
Právě Světový den hypertenze pomáhá přesunout pozornost z léčby na prevenci a umožňuje jednotlivcům převzít kontrolu nad svým kardiovaskulárním zdravím prostřednictvím včasné detekce a změn životního stylu. Vzhledem k tomu, že lidé s vysokým krevním tlakem nemusejí pociťovat žádné příznaky, je jediným způsobem, jak AH odhalit, nechat si zkontrolovat krevní tlak.
Za nejdůležitější pořadatelé akce považují oslovit zejména mladé ročníky, které často nedocházejí na preventivní prohlídky a mají největší šanci své zdraví ještě ovlivnit. To potvrdila i Jana (39 let), které byl v rámci akce naměřen vyšší diastolický TK, „Systolický tlak jsem měla v normě a lékař mi vysvětlil, že nasazení léků není v tomto případě zatím vhodné, protože by snižovaly tlaky oba. Doporučil mi tlak si správně a pravidelně měřit a hodnoty konzultovat s praktickým lékařem,“ uvedla s tím, že na preventivní prohlídky zatím nechodí. Těch se podle vlastních slov neúčastní 17 procent hodnocených, ve věkové skupině 30–39 let je to celá jedna třetina.
Osvětové preventivní akce pomáhají
V ČR se četnost výskytu hypertenze pohybuje u osob ve věku 25–64 let kolem 40 procent a s věkem narůstá. Ve věku 55–64 let má vysoký krevní tlak již 72 procent mužů a 64 procent žen. Mezi faktory, které zvyšují riziko vzniku AH, patří vedle vyššího věku také genetika, nadváha nebo obezita, nedostatek fyzické aktivity, strava s vysokým obsahem soli a nadměrné pití alkoholu. Změny životního stylu, jako je zdravější strava, odvykání tabáku a větší aktivita, mohou pomoci krevní tlak snížit, nicméně často je k dosažení cílových hodnot nezbytná antihypertenzní terapie.
Vysoký krevní tlak lékaři letos naměřili i Pavlovi (56), který se s AH léčí již téměř deset let a pravidelně užívá perindopril. „Když jsem chodil ke svému praktickému lékaři, tlak měřil rtuťovým tlakoměrem a měl jsem ho vždy dobrý. Ale chodím darovat krevní plazmu a tam mám vždy tlak vyšší. Také jsem u aktivních záloh a když nás před cvičením přeměřují, mám tlak také vždy zpočátku vysoký. Domácí měření mám ale vždy do 130/85 mm Hg a žádné známky na sobě nepociťuji, běhám, jezdím na kole… Dnes mi naměřili v prvním měření 170/90 mm Hg a další měření byla už jenom vyšší,“ popisuje. Lékař mu doporučil pravidelně si tlak měřit, zapisovat a situaci konzultovat s ošetřujícím lékařem. Jak však Pavel poznamenal, jeho praktický lékař skončil a v obci zůstalo 1 300 pacientů bez lékaře, což jeho situaci komplikuje.
V loňském roce bylo z těch, kteří si na Brumlovce nechali tlak změřit, 84 procent ve věku od 30 do 60 let, u téměř 30 procent z hodnocených byl naměřen TK ≥ 140/90 mm Hg, přitom s hypertenzí se jich léčilo jen 16,5 procenta. Obdobná byla situace i v tomto roce. Letos bylo 74 procent zájemců o změření TK ve věku 30–60 let. STK ≥ 140 mm Hg mělo 35 procent všech hodnocených (ve věku nad 70 let 69 %). S AH se ale léčí jen 21 procent z nich, ve věku 30–60 let pouze 16 procent. Nadváhu a obezitu (BMI ≥ 25) mělo 55 procent ze všech zájemců o měření, nejvíce ve věkové kategorii 50–59 let (68 %) a 60–69 let (75 %).
Lepší kontrole hypertenze brání nedostatečná spolupráce pacientů
I přes rozšiřující se možnosti antihypertenzní léčby zůstává vysoký krevní tlak stále velkým problémem. V rámci osvětové akce bylo zjištěno, že na léčbě antihypertenzivy je 64 procent hypertoniků (STK nad 140 mm Hg). K největším úskalím patří nedostatečná spolupráce pacienta.
Zájemci o měření byli rovněž seznámeni s možností záznamu domácích měření prostřednictvím aplikace společnosti PRO.MED.CS Vím, proč měřím krevní tlak, která by právě mohla pomoci ke zlepšení adherence pacientů k léčbě, případně pomoci k odhalení zvýšených hodnot u zatím neléčených jedinců. Možnost přímého sdílení přehledu naměřených hodnot může rovněž zjednodušit komunikaci s lékařem a pomoci k lepšímu vedení antihypertenzní léčby.
„Pokud srovnáme kontrolu hypertenze v minulosti a v současné době, můžeme pozorovat zlepšující se trend, tedy že procento lidí dosahujících normálních hodnot krevního tlaku je o něco vyšší než v minulých obdobích. Vycházíme‑li ze studie post‑MONICA a z dalších epidemiologických studií, jsme na tom po této stránce určitě lépe,“ říká v rámci akce prof. MUDr. Jiří Widimský, CSc., III. interní klinika – klinika endokrinologie a metabolismu 1. LF UK a VFN v Praze, který se měření účastnil i v loňském roce.
Jak však dodává, hůře jsme na tom, pokud se jedná o preventivní kontroly. Ty často moc nefungují. Pacienti nejsou zváni nebo se na ně nedostavují, a to buď proto, že jim na zdraví příliš nezáleží, nebo jsou vytíženi a mají spoustu jiných povinností. „Mylně se domnívají, že když jim je 30 nebo 40 let, nemohou mít žádné onemocnění či žádný rizikový faktor, nejsou tedy ohroženi, a že tomu tak bude i do budoucna,“ dodává prof. Widimský.
S tím souhlasí i další z přítomných lékařů, doc. MUDr. Ondřej Petrák, Ph.D., ze III. interní kliniky – kliniky endokrinologie a metabolismu 1. LF UK a VFN v Praze, podle něhož se přístup veřejnosti k prevenci v posledních letech příliš nezměnil. „Na preventivních akcích, jako je tato, zájem veřejnosti vidíme, jedná se o různorodou skupinu lidí převážně pracujících v okolí. Ale jako specialisté v našich ordinacích jsme přílišnou změnu nezaznamenali,“ dodává.
Smysl této akce je podle něho hlavně preventivní. „Chceme upozornit veřejnost na to, že existuje Světový den hypertenze a onemocnění jako vysoký krevní tlak, který má smysl měřit, protože se jedná o nemoc, která nebolí, dokud nenastanou orgánové komplikace nebo projevy. Na základě těchto vyšetření určitě nelze určit diagnózu, pokud člověk nepřijde už s tím, že je léčený hypertonik. V takovém případě, jsou‑li mu naměřeny extrémně vysoké nebo vyšší hodnoty, než by měl mít, doporučíme mu kontrolu u ošetřujícího lékaře s případnou úpravou medikace. Nicméně hodnoty TK je potřeba ověřit, třeba 24hodinovou monitorací nebo domácím měřením za standardizovaných podmínek,“ vysvětluje doc. Petrák.
Jak ukazují měření, zhruba třetina z vyšetřených má vyšší hodnoty TK. Nicméně je potřeba připomenout, že se nejedná o standardní měření, které má splňovat určité parametry. Měření probíhá ve venkovním hlučném prostředí, lidé většinou před ním nemohou sedět pět minut v klidu atd. „Informace tedy není o tom, že dotyčný má vysoký krevní tlak, ale o tom: Pozor, vaše hodnoty jsou vyšší a mělo by se ověřit, jestli náhodou hypertenzi nemáte. Na druhou stranu můžeme říci, že ti, kteří mají krevní tlak i za těchto podmínek normální, hypertenzi zcela jistě nemají. Samozřejmě ale existuje fenomén jako maskovaná hypertenze, kdy by někdo mohl naší kontrole uniknout,“ říká doc. Petrák.
Zatímco v loňském roce lékaři při vyšetřeních častěji zachytili chybné antihypertenzní kombinace, kdy pacient užíval nevhodnou kombinaci léků, letos zaznamenali ve velké většině optimální léčbu. Upozornit na léky, jejichž kombinace zvyšuje riziko některých nežádoucích účinků a je dobré je zaměnit a léčbu upravit, bylo také součástí vyšetření.
Fixní kombinace přispívají ke zlepšení adherence pacientů k léčbě
Za normální TK jsou podle nejnovějších doporučení považovány hodnoty 120–129/80–84 mm Hg. Vysoký normální tlak se pohybuje mezi 130–139 a 85–89 mm Hg. Za mírnou hypertenzi považujeme hodnoty 140–159/90–99 mm Hg. Středně závažná hypertenze je definována jako hodnoty tlaku 160–179/100–109 mm Hg. Dosahování cílových hodnot TK se však daří jen u části hypertoniků. K důvodům patří nízká účinnost léčby nebo její nedostatečná titrace, nízká adherence k léčbě, nestabilní kompenzace TK, častá změna léčby a nepravidelná kontrola TK.
V nedosahování cílových hodnot vidí prof. Widimský velký problém způsobený i tím, že řada pacientů o tom, že mají hypertenzi, vůbec neví, a to jednak proto, že u většiny z nich probíhá onemocnění asymptomaticky. Příčinou je i to, že nedocházejí na kontroly a krevní tlak si neměří. „Máme zkušenost, že pacientům nikdo nezměřil krevní tlak třeba deset let. Vedle non‑compliance může být dalším faktorem sekundární etiologie hypertenze. V řadě případů si totiž lidé myslí, že jsou uzdraveni a trvale vyléčeni, jestliže užívají rok antihypertenziva a hodnoty jejich krevního tlaku se upraví. Zapomenou, že léčba hypertenze je v 90–95 procentech celoživotní,“ zdůrazňuje prof. Widimský.
O tom, nakolik se v současné době, i díky sílícímu důrazu na prevenci, lepší adherence pacientů k léčbě, zatím podle prof. Widimského přesvědčivá data chybějí. „Nicméně je zřejmé, že adherence je horší u pacientů, kteří užívají více léků, takže fixní kombinační strategie, tedy užívání více léků v jedné tabletě, zřejmě funguje,“ říká s tím, že u těch, kteří mají horší kontrolu AH a těžkou hypertenzi, je adherence zhruba v jedné třetině stále nedostatečná. „U mírnějších forem je situace o něco lepší, protože jsou v podstatě léčeni jedním přípravkem, takže compliance je pochopitelně lepší. Víme, že se stoupajícím počtem léků riziko non‑compliance narůstá,“ dodává.
„Věříme tomu, že kombinace léčiv v jedné tabletě pozitivně ovlivňuje adherenci pacientů k léčbě. Užívání jednoho léku místo dvou nebo tří je snazší pro každého. Navíc to, že lék užíváte jen jednou denně, a ne v několika denních dávkách, adherenci zjevně zlepšuje. Na druhou stranu si musíme uvědomit, že část pacientů není léčena jen na hypertenzi, ale třeba i na vysoký cholesterol nebo diabetes, a potřebují léků více. I tak se množství tablet dá snížit a určitě je příjemnější užívat tři tablety místo pěti nebo šesti. U řady lidí to tedy není o tom, že užívají jednu tabletu na vše, protože taková fixní kombinace neexistuje,“ vysvětluje doc. Petrák.
I když je současným trendem předepisovat více kombinační léčby, ne vždy to podle něho musí být racionální. Například nasadit a priori kombinační léčbu, kterou nelze titrovat, rovnou na půl roku, a již po krátké době zjistit, že je příliš silná, je nevýhodné prakticky i ekonomicky. „Lépe je pacienta nejprve odsledovat, zahájit měsíční terapii s možností titrace a pak se teprve rozhodovat. Nicméně kombinační léčba zcela jistě výhoda je,“ dodává.