Hypertyreóza: diagnostika a léčba
Správná léčba hypertyreózy závisí na rozpoznání jejích subjektivních a objektivních příznaků a na určení její etiologie. Nejčastější příčinou hypertyreózy je Gravesova nemoc. Mezi další běžné příčiny patří tyreoiditida, toxická multinodulární struma, toxický adenom a nežádoucí účinky některých léčiv. Diagnostika vždy začíná stanovením koncentrace tyreotropního hormonu (TSH). Pokud je výsledek tohoto vyšetření nejednoznačný, lze příčinu tyreopatie upřesnit měřením vychytávání radionuklidu. V případě tyreoiditidy zpravidla stačí symptomatická léčba, neboť takto podmíněná hypertyreóza trvá jen přechodně. Gravesovu nemoc, toxickou multinodulární strumu a toxický adenom lze léčit pomocí radioaktivního jódu, tyreostatik nebo operačním zákrokem, přičemž v USA se u nemocných, kteří nemají kontraindikace, za metodu volby považuje terapie radioaktivním jódem. Tyreoidektomie představuje alternativní řešení v případech, kde jiné léčebné metody selžou nebo je nelze uplatnit, a zejména v situaci, kdy se objevují příznaky podmíněné tlakem strumy na okolní struktury. V současné době probíhá výzkum některých dalších způsobů léčby. Zvláštní pozornost si zaslouží těhotné a kojící pacientky, stejně jako nemocní s Gravesovou oftalmopatií či amiodaronem navozenou hypertyreózou. Pacienty je třeba pečlivě sledovat a při rozhodování o léčebných možnostech je nutno brát v úvahu jejich přání.
Klinická hypertyreóza, rovněž označovaná jako tyreotoxikóza, vzniká vlivem nadbytku tyreoidálních hormonů a může být vyvolána různými poruchami. Etiologická diagnóza ovlivňuje jak její prognózu, tak způsob léčby. Prevalence hypertyreózy se na základě komunitních studií odhaduje na 2 % u žen a 0,2 % u mužů. U osob starších 60 let se objevuje až 15 % případů hypertyreózy. Klinický obraz
Hypertyreóza se může projevovat různými příznaky, které se mění v závislosti na pacientově věku, trvání nemoci, míře nadbytku tyreoidálních hormonů a na případném výskytu dalších chorob. Příznaky souvisejí se stimulačním účinkem tyreoidálních hormonů na katabolické enzymy a s nárůstem citlivosti vůči katecholaminům. Běžné subjektivní a objektivní příznaky jsou shrnuty v tabulce 1, přičemž zvláštní důraz je kladen na rozdíly v klinickém obraze u mladších a starších pacientů. U starších osob bývají klasické příznaky onemocnění nenápadné a některé nemusejí být přítomny vůbec, což činí diagnostiku v těchto případech obtížnější. Ojediněle může být první manifestací hypertyreózy tyreotoxická krize, zpravidla navazující na interkurentní onemocnění proběhlé u osoby s neléčenou či nedostatečně léčenou hypertyreózou a projevující se deliriem, těžkou tachykardií, horečkou, zvracením, průjmem a dehydratací. Etiologie
Příčiny hypertyreózy a důležité klinické známky umožňující jejich rozlišení jsou uvedeny v tabulce 2. Gravesova nemoc
Nejběžnější příčinou hypertyreózy je Gravesova nemoc, zodpovídající za 60 až 80 % případů.8 Jde o autoimunitní onemocnění způsobované protilátkou, která se váže na receptor pro tyreotropní hormon a stimuluje štítnou žlázu k nadměrné tvorbě a sekreci tyroxinu. Může mít dědičnou složku, popřípadě se může vyskytovat spolu s dalšími autoimunitními chorobami. Gravesovu nemoc přibližně v polovině případů provází infiltrativní oftalmopatie.
...
Komentář
Autor: MUDr. Jan Jiskra
Článek podává ucelený a srozumitelný přehled klinických příznaků, příčin, diagnostiky a léčby tyreotoxikózy. V první části, věnované klinické symptomatologii, je správně kladen důraz na možné odlišnosti v klinických příznacích tyreotoxikózy u mladších a starších pacientů. U starších osob mohou být příznaky netypické a diagnóza může nejednou činit obtíže. U starších pacientů se také často manifestují oběhové příznaky a tyreotoxikóza může být příčinou srdečního selhání či manifestace ischemické choroby srdeční. Nediagnostikovaná subklinická hypertyreóza (nejčastěji na podkladě polynodózní strumy) může být příčinou fibrilace síní (a jiných dysrytmií), osteoporózy skeletu a může být jedním z rizikových faktorů tromboembolické nemoci a aterosklerózy. V poslední době se často diskutuje i o možném vztahu subklinické hypertyreózy a rozvoji Alzheimerovy demence. Tyreotoxickou krizi s hypertermií a delirantním stavem, jak je popsána v článku, vídáme dnes zřídka. Již ne tak vzácný je však těžký a protrahovaný průběh tyreotoxikózy po amiodaronu. Situaci v těchto případech zhoršuje fakt, že amiodaron je obvykle ordinován pacientům polymorbidním, se závažným srdečním onemocněním (ischemická choroba srdeční se systolickou dysfunkcí levé komory), což dále zvyšuje riziko srdečního selhání. Incidence jednotlivých forem tyreotoxikózy je podobně jako u jiných tyreopatií ovlivněna (kromě jiného) geograficky odlišným zásobením populace jódem a věkem. V oblastech s dostatečným zásobením jódem a u mladších jedinců jsou častější autoimunitní formy (Gravesova- Basedowova choroba), zatímco v oblastech s jódovým deficitem a u starších osob stoupá podíl tyreotoxikóz na podkladě polynodózní strumy.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 9/2005, strana 41
Zdroj: