Jak lékaře ovlivňuje rostoucí riziko soudního sporu
I v ČR přibývá soudních sporů, ve kterých pacienti žalují poskytovatele zdravotní péče. To má svůj vliv na chování jednotlivých zdravotníků i celých nemocnic – bobtná dokumentace, rozšiřuje se defenzivní medicína, rozvíjí se trh s příslušnými pojistkami. A když už pracoviště žalobě čelí, často to rozloží celý kolektiv, bez ohledu na to, zda reálně k pochybení došlo, či nikoli. Proto se tentokrát lékařů napříč obory ptáme: Jak moc všudypřítomné riziko soudního sporu ovlivňuje vaši praxi, vaše zdravotnické zařízení, respektive váš obor?
| Doc. MUDr. David Feltl, Ph.D.,
onkolog a ředitel FN Ostrava
Ovlivňuje, absolutně, zásadně. Se všemi důsledky, které už jsou prakticky vyjmenovány v otázce. Alibismus, defenziva, tisíc zbytečných formulářů jenom proto, aby nás někdo nežaloval. Emancipace pacientů je samozřejmě potřebná a žádoucí, ale dnes nabývá naprosto obludných rozměrů. Spousta pacientů vám s právníky v zádech diktuje, co a jak máte dělat, a rovnou hrozí stížnostmi či žalobami. „Ars medica“ už neexistuje, místo ní jsou „nároky“ a „lidská práva“. V některých oborech se situace úplně vymkla z kloubů, nejvíc v porodnictví.
Abychom nepaušalizovali, uvedu proporce z vlastních zkušeností. Sedmdesát procent pacientů je naprosto slušných, spokojených a vděčných téměř vždy. Deset procent pacientů není spokojeno nikdy. Dvacet procent mezi tím činí rozdíl mezi dobrou a špatnou nemocnicí. Bohužel se naše chování přizpůsobuje té desetiprocentní agresivní menšině. To platí obecně v životě, nejen ve zdravotnictví…
| Prof. MUDr. Miroslav Ryska, CSc.,
předseda České chirurgické společnosti
Chirurgie per se je invazí do somatické integrity člověka. Ani statistické údaje o nízké incidenci pooperačních komplikací nemohou vyvážit roztrpčení či deziluzi konkrétního pacienta, u něhož závažná komplikace nastala. Chirurgové milují svůj obor, jinak by šli dělat něco jiného a méně náročného, ale nejsou připraveni čelit soudním sporům, ve kterých je posuzována kvalita jejich práce. Většinou jim naprosto chybí potřebné právní povědomí a často i pud sebezáchovy. Jak jinak si vysvětlit časté podceňování kvality zdravotnické dokumentace. Nelze v naší úvaze nezmínit i některé případy velmi problematických znaleckých posudků, a to včetně těch ústavních, ve kterých se velmi lehce mává pojmem „non lege artis postup“. Doufejme, že se konečně dočkáme nového zákona o soudních znalcích, který přispěje ke zlepšení situace. A pak je tu i otázka absence doporučených postupů, které by mohly účinně pomoci.
Soudní spory o kvalitu lékařské péče nelze rozhodně brát na lehkou váhu a je nezbytné, aby chirurgové věnovali tomuto aspektu své práce pozornost, i když to může být někdy časově náročné.
| MUDr. Zdeněk Monhart, Ph.D.,
primář interního oddělení Nemocnice Znojmo
Interna je z tohoto pohledu „naštěstí“ oborem neinvazivním, a tedy méně rizikovým než porodnictví nebo obory chirurgické. Na druhou stranu v naší odbornosti často pečujeme o polymorbidní pacienty v pokročilých či terminálních stadiích chronických onemocnění a ne vždy se možnosti smysluplné medicíny (tj. medicíny, která dává možnost příznivého ovlivnění zdravotního stavu nebo záchrany života) potkávají s nereálným očekáváním blízkých našich pacientů. Ve většině takových případů lze situaci rodině vysvětlit, byť je tato komunikace především časově, ale i psychicky náročná, nicméně někdy jsme nuceni k defenzivní medicíně, tedy občas pragmaticky indikujeme překlad na JIP u preterminálního pacienta nebo neúčelná vyšetření, která nijak neovlivní osud našich pacientů, ale uklidní jejich rodinu, a předejdeme tak sporům, jejichž řešení by nás stálo mnohem více energie. Zásadní je pro nás nedostatek lůžkových kapacit a zdravotnického (především lékařského) personálu. Tyto záležitosti se pak ale odrážejí v nedostatku času pro komunikaci s pacienty a jejich blízkými – a následkem může být stížnost či žaloba vycházející z neznalosti situace a stavu pacienta.
| MUDr. Petr Janků, Ph.D.,
vedoucí Perinatologického centra FN Brno
Riziko soudního sporu ovlivnilo v posledních letech obor porodnictví naprosto zásadně. Veřejnost již není schopna přijmout, že v porodnictví může dojít k závažným komplikacím, které nejsou přímo zaviněny medicínským pochybením. Díky tomu, že perinatální úmrtnost a mateřská mortalita je tak nízká, existuje představa, že moderní medicína umí vyřešit v našem oboru úplně vše. Snaha hledat vždy na prvním místě chybu zdravotníků způsobuje, že roste počet zbytečných císařských řezů, indukcí porodu a dalších preventivních opatření, která již nezlepšují perinatální výsledky, ale mají především negativní vliv na morbiditu matek a novorozenců. Tento stav dále zhoršuje neschopnost efektivně vést a rozhodovat zdravotnické soudní spory na všech úrovních právního systému (policie, státní zastupitelství, advokacie a soudy). Nekompetentnost některých soudních znalců a jejich znaleckých posudků je značná. Při posuzování případů v porodnictví není podmínkou maximální odborná specializace, tedy odborná způsobilost v perinatologii a fetomaternální medicíně. Výsledkem je neúměrné prodlužování soudních sporů. Negativní vliv má i nepřiměřená medializace a faktická nemožnost mimosoudního vyrovnání v případech, kde pracoviště vnímá prostor pro přiměřené odškodnění. Důsledkem jsou alibistické přístupy v léčení, volení medicínských postupů, jež jsou pro pacienty méně vhodné, ale pro pracoviště nejsou forenzně rizikové. V neposlední řadě uvedená situace vede k odlivu případných zájemců o obor do odborností a specializací, které nejsou tak rizikové. Nedostatek kvalifikovaných a erudovaných porodníků je v současné době alarmující. Není daleko doba, kdy některé zdravotnické pracoviště bude muset být uzavřeno z důvodu prohry soudního sporu a neschopnosti uhradit nepřiměřené odškodnění ve výši několika desítek milionů korun. Případů, kdy byl lékař porodník z odborného hlediska nespravedlivě souzen několik let, je již celá řada.
Zdroj: