Přeskočit na obsah

Jak si česká onkologie stojí v mezinárodním srovnání?

V době, která akcím příliš nepřeje, hostila Praha 30. listopadu 2021 netypickou onkologicky zaměřenou konferenci. Proč netypickou? Nešlo o klasický odborný koncept, soustřeďující medicínské špičky v oboru, ale o akci pro lékaře, ředitele velkých nemocnic, vědce, podnikatele ve zdravotnictví i tvůrce zdravotních politik, zástupce zdravotnických organizací a relevantních institucí. Pořadateli byly společnosti SOTIO a PPF. Právě tyto dvě společnosti iniciovaly v počátku roku 2021 připojení České republiky do nezávislého hodnocení země v připravenosti na léčbu onkologických onemocnění, tzv. Index of Cancer Preparedness, realizovaného analytickou divizí týdeníku Economist.

„Konference je pro nás jednou z řady akcí, které naše skupina pořádá s cílem seznámit a přivést k jednacímu stolu experty na tematiku z různých oblastí. Ti pak mohou společně zlepšit systém a posunout různá odvětví dopředu,“ uvedl v úvodní řeči prof. Radek Špíšek, ředitel biotechnologické společnosti SOTIO.

Jedním z klíčových témat konference byly výsledky mezinárodní analýzy Index of Cancer Preparedness (Index připravenosti na onkologická onemocnění), zasazené do české i mezinárodní reality přednáškami tuzemských a zahraničních odborníků. Většina z nich se věnovala současnosti a výhledům do budoucna, výjimkou byl první a hlavní řečník konference, profesor George D. Canellos z Harvard Medical School & Dana‑Farber Cancer Institute, bývalý prezident konference ASCO, který stál během své více než 50leté onkologické kariéry u zrodu několika vysoce účinných metod léčby nádorů a vychoval mnoho kvalitních lékařů pokračujících v jeho šlépějích. Zaměřil se na historii onkologie, která v počátku jeho působení nebyla zdaleka na výsluní. V podstatě neexistovaly onkologicky zaměřené studijní obory, a nadějní studenti tak volili jiná, perspektivnější zaměření. Hlavním prostředkem léčby byla v té době chirurgie či velmi primitivní radioterapie, k dispozici bylo pouze několik základních chemoterapeutik. „Co ale bylo zajímavé, že již tenkrát jsme pozorovali, že děti s určitým typem leukémie z podání chemoterapeutik dlouhodobě profitovaly i přes jejich vysokou toxicitu a absenci postupů k eliminaci nežádoucích účinků. Z toho jsme vydedukovali, že by chemoterapeutická léčba mohla fungovat,“ popsal zkušenosti z počátků kariéry prof. Canellos a dodal, že problémem byl i nedostatek informací. Nebyla renomovaná periodika jako Journal of Cancer a existující oborové tituly odmítaly články věnované léčbě nádorů zveřejňovat.

Ke změně došlo 23. prosince 1971, kdy tehdejší americký prezident Richard Nixon podepsal National Cancer Act s cílem změnit zákon o veřejném zdravotnictví a posílit pravomoci Národního onkologického institutu v boji s rakovinou. Součástí byly masivní investice do zdravotnictví, ale především do vědy a výzkumu nových léčebných metod. Dnes, po miliardách investic a přes snahu tisíců výzkumníků a stovek vědeckých týmů není boj s nádorovými onemocněními zdaleka u konce. Podle prof. Canellose je ale progres patrný. Mnoho typů malignit je dnes pomocí chemoterapie dobře léčitelných a některé druhy leukémií nás už v podstatě nestraší. Z perspektivy let je pokrok v léčbě patrný. Jde ale o pomalý proces, o evoluci. Nové metody jsou testovány přímo na pacientech, musí být prokázána bezpečnost i účinnost, celý postup musí být v zájmu pacientů velmi striktně regulován a doložit účinnost a bezpečnost nadějného konceptu trvá dlouhá léta.

Klíčové pro rozvoj oboru je podle prof. Canellose zajištění dlouhodobého financování výzkumu. Dnes víme, že podstatou rakoviny je schopnost buňky růst a odklonit se od běžného vývoje, což je projevem mutací. „Nyní známe genetiku nádorové buňky, a to je recept, díky němuž jsme schopni realizovat a přizpůsobovat nové léčebné postupy. A to i právě díky Národnímu plánu pro léčbu rakoviny, který podporuje vědecké a lékařské týmy. Pokrok vědy je paralelou ke zkvalitnění onkologické péče,“ uvedl prof. Canellos. Novou perspektivu přineslo do onkologie poznání mechanismů, jimiž se nádorové buňky brání eliminaci imunitním systémem pacienta – monoklonální protilátky schopné prorazit obranu nádorové buňky a imunoterapie, jež přichází s různými metodami, jak aktivovat imunitní systém k eliminaci nádorových buněk, které unikly dozoru. „Od 70. let minulého století, kdy vznikl náš obor, došlo tedy k obrovskému pokroku. Dnešní poznatky v oblasti onkologie výrazně zlepšují výhled onkologických pacientů a já jsem moc rád, že jsem měl možnost být při tom,“ uzavřel exkurs do historie prof. Canellos.

Výsledkům Česka v Indexu připravenosti na léčbu rakoviny se ve své přednášce věnoval dr. Rob Cook z analytické divize prestižního časopisu Economist. Česká republika obsadila 8. příčku z 29 zemí hodnocených z hlediska kvality opatření v oblasti prevence a léčby onkologických onemocnění. Podle Dr. Cooka, odborníka na veřejné zdraví, je příležitostí pro změnu současného trendu mj. změna návyků. Až třetina úmrtí na onkologická onemocnění je podle něj spojena s pěti hlavními behaviorálními a dietními riziky, tedy vysokým BMI, nedostatkem fyzické aktivity, nevhodnou stravou s malým podílem ovoce a zeleniny, kouřením a konzumací alkoholu. Potenciál vidí dr. Cook mj. ve sběru dat a jejich využití pro tvorbu národního strategického plánu.

Index of Cancer Preparedness ukázal, že silnými stránkami České republiky jsou infrastruktura zdravotnictví a dostupnost kvalifikovaných onkologických specialistů, ale i preventivní a screeningové programy spolu s včasnou detekcí onemocnění. Prostor pro zlepšení je v oblasti Národního onkologického plánu nebo v podpůrné péči o onkologické a zaléčené pacienty. Data Indexu porovnávajícího 45 indikátorů ukázala horší výsledky v jednom z klíčových onkologických ukazatelů, pětiletém přežití. Nižší jsou též investice Česka do onkologické péče ve srovnání s dalšími zeměmi, což potvrdil v panelové diskusi i prof. David Cibula: „Do zdravotní péče jde v Česku přibližně sedm procent HDP, zatímco v sousedním Rakousku je to 11 procent. Český pacient ale očekává stejnou kvalitu péče jako ten o 200 km dál v Rakousku.“ Z pohledu prof. Cibuly nabral vývoj v onkologii v posledních letech velkou rychlost. I díky tomu dnes registruje velké rozdíly například v léčbě nádorů děložního čípku v Praze, Moskvě nebo Mnichově. Ještě před 10 lety byla přitom pacientům na uvedených místech poskytována téměř totožná péče.

Vhled do české reality onkologické péče rozšířil svou přednáškou doc. Tomáš Büchler, přednosta Onkologické kliniky Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze, který potvrdil vysokou kvalitu české onkologické péče, zároveň ale zmínil relativně nízkou prestiž oboru i diametrální rozdíl v ohodnocení lékařů v Česku ve srovnání s dalšími zeměmi. Uvedl též nízkou motivaci Čechů pečovat o své zdraví. Jako jeden z možných důvodů uvedl fakt, že velká část lékařské péče, včetně léčby onkologických onemocnění a hospitalizace, je v Česku dostupná zdarma. Jako zástupce České onkologické společnosti ČLS JEP popsal hlavní pilíře právě připravovaného Národního plánu pro léčbu rakoviny 2022–2030, jimiž jsou prevence, včasná detekce, diagnostika s okamžitým zahájením léčby a zlepšení kvality života pacientů ve všech fázích onemocnění, včetně zaléčených pacientů. Důležité podle doc. Büchlera je, aby se boj s onkologickými onemocněními stal též prioritou politické reprezentace podílející se na tvorbě strategií a financování. Jako jeden z klíčových bodů zmínil harmonizaci léčebných postupů v Česku s postupy zemí EU, guidelines podle něj přitom nesmějí být rigidním předpisem, naopak mají pružně implementovat změny prezentované na renomovaných kongresech typu ESMO, ASCO. Za slabou stránku českého systému označil doc. Büchler nepřipravenost na migraci pacienta za vysoce specializovanou péčí. Jako pozitivní naopak zmínil zlepšení v ukazateli pětiletého přežití, ve screeningových programech a dále ve sběru a využití dat.

Konferenci uzavřel přednáškou na téma imunoterapie dr. Lorenzo Galluzzi, dlouholetý spolupracovník společnosti SOTIO, jeden z nejrespektovanějších vědců v oboru imunologie zabývající se interakcemi nádorové buňky s imunitním systémem a zároveň jeden z nejcitovanějších vědců uplynulé dekády. Podle něj je klíčovým faktem, že cílem výzkumu dnes není jen nádorová buňka, ale především buňky imunitního systému, které je třeba různými mechanismy aktivizovat ke spuštění procesů vedoucích k eliminaci nádorových buněk uniklých imunitnímu dozoru. „Pokud dostaneme nádorové buňky pod dohled imunitního systému, nedojde ke klinickým projevům onemocnění. To je cesta, kudy se ubírat,“ uvedl dr. Galluzzi. Zároveň zdůraznil fakt, že imunoterapie je dnes velmi perspektivní komplementární léčebnou modalitou ke konvenčním postupům, nefunguje však u všech pacientů stejně a úkolem vědeckých týmů je definovat biomarkery předurčující, kdo bude z léčby profitovat a kdo nikoli. To by v budoucnu výrazně ovlivnilo i zaměření klinických studií v oblasti onkologie.     

Sdílejte článek

Doporučené

Lymfoproliferativní onemocnění

28. 6. 2022

V hematologickém bloku na 17. kongresu Interní medicína pro praxi v Olomouci zazněly od MUDr. Jozefa Michalky z Interní hematologické a onkologické…