Kam kráčíš, onkologie? Vpřed, i když oraništěm
Na ústřední otázku „Kam kráčíš, onkologie?“ odpověděl jeden z hlavních řečníků, onkolog prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc., z Masarykova onkologického ústavu v Brně, velmi stručně: „I když oraništěm, tak stále vpřed.“ Ve svém vystoupení na datech informačního systému SVOD demonstroval, jak velké rozdíly jsou mezi jednotlivými onkologickými pracovišti, pokud jde o přežívání pacientů. „O některých věcech je třeba se bavit stále dokola, i když se to může zdát únavné. Ze statistik je jednoznačně vidět závislost mezi tím, kolik pacientů s danou diagnózou zařízení léčí, a tím, jaký je jejich další osud. Údaje, kolik nemocných které pracoviště hlásí, jsou k dispozici. U karcinomu prsu jen šest subjektů hlásí více než dva případy týdně. Naopak jen jeden případ za rok vykazuje 224 pracovišť,“ uvedl Jan Žaloudík. Onkologie není homogenní
Podle J. Žaloudíka je třeba o ekonomických a organizačních aspektech onkologie nadále hovořit strukturovaně. „V tomto směru není jedna onkologie. V každém případě musíme vyčlenit onkologii dětskou. V naší republice je zhoubné onemocnění diagnostikováno přibližně u 500 dětí ročně. Stát, který má na stíhačky Gripen, jim prostě musí obstarat nejlepší možnou léčbu. O tom by se diskutovat nemělo. V celkových nákladech nehraje dětská onkologie zásadní roli.“
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 31/2006, strana 13
Zdroj:
