Kauza Wakefield – už dost šíření nepravd
Kauza dr. Andrewa Wakefielda, údajného podvodníka a manipulátora s daty o autismu a očkování, je dobře známa všem, kteří se o toto téma zajímají. Je jim rozhodně známa z interpretací, jak je podávají známí a všeobecně uznávaní představitelé či členové některých lékařských společností nebo zástupci orgánů veřejného zdraví. A právě z tohoto důvodu případ dr. A. Wakefielda naší veřejnosti dobře znám především vůbec není.
Jeho příběh a osoba jsou setrvale zneužívány jako důkaz, jak dopadli všichni ti lékaři, kteří si dovolili tvrdit takový nesmysl, jako že očkování MMR vakcínami způsobuje autismus. Pročetl jsem k tomuto dostupné materiály od skalních obhájců i skalních odpůrců doktora Wakefielda. Přijde mi, že nesporných skutečností, ze kterých si lze celý případ poskládat, je naprostý dostatek. Některé se však nikdy neobjevují v materiálech jedné a jiné zase v materiálech té druhé strany. Jaký je tedy příběh dr. A. Wakefielda, jeho spolupracovníků a tolik dehonestované vědecké práce publikované kolektivem třinácti autorů v časopise Lancet v roce 1998?
Na začátku kauzy stál tlak médií
V únoru roku 1998 publikoval dr. A. Wakefield společně s dvanácti dalšími spoluautory v časopise Lancet vědeckou práci. Ta poukazovala na možnou souvislost autismu s očkováním MMR vakcínami u pacientů se zánětlivými střevními onemocněními. Jednalo se o případovou studii pouhých dvanáct dětí. U všech byly pozorovány nějaké poruchy vývoje včetně autismu v asociaci se zánětlivým střevním onemocněním. Práce poté uváděla, že u osmi z těchto dvanácti dětí se objevily příznaky krátce po aplikaci MMR vakcíny. Již z rozsahu této práce je patrné, že v žádném případě nemohla prokazovat příčinnou souvislost autismu s podáním MMR vakcín. Také to nikdy nikdo z autorů této práce netvrdil. Dr. Wakefield však vyzval k dalšímu zkoumání a vědeckému výzkumu v této oblasti. Také veřejně nabádal k předběžné obezřetnosti stran MMR vakcín zejména u dětí se zánětlivým střevním onemocněním.
Útok na tuto studii překvapivě nebyl vůbec zahájen vědeckou obcí, ale v roce 2001 médii. Byl to poté v roce 2004 zejména novinář Brian Deer, který tvrdil manipulaci s daty studie ze strany autorů. Pod tlakem médií, veřejného mínění i odborných společností ze třinácti spoluautorů studie jich celkem deset odvolalo způsob interpretace výsledků. Pouze tři autoři neodvolali – dr. A. Wakefield, prof. John Walker‑Smith a dr. Simon Murch. Ti byli v Británii v roce 2007 postaveni před odbornou komisi General Medical Council (GMC). Proces před GMC vyústil v rozhodnutí, že dr. A. Wakefield a prof. J. Walker‑Smith jsou vinni. Oběma byla odebrána licence a oba byli vymazáni z registru lékařů.
Dr. A. Wakefield se pod tlakem přestěhoval do USA a nevyužil všechny prostředky své právní obrany ve Velké Británii. Odlišně však postupoval prof. J. Walker‑Smith. Ten se postavil proti rozhodnutí GMC a domáhal se ochrany sebe a svého jména soudní cestou. V roce 2012 dosáhl zrušení rozhodnutí GMC a očištění svého jména i pověsti. Soudce John Mitting na adresu rozhodnutí GMC poté přímo poznamenal, že „… rozhodnutí panelu (GMC) nemůže obstát. Proto jsem je zrušil.“ Dále soudce doplnil, že rozhodnutí bylo založeno na „… neadekvátním a povrchním uvažování a, v mnoha případech, nesprávných závěrech.“ Na straně druhé soud jednu námitku proti autorům studie uznal. Správně bylo autorům vytýkáno veřejné tvrzení, že jejich výzkum byl cele schválen příslušnou etickou komisí. V tom však byly objektivně nalezeny nesrovnalosti a veřejně šířené tvrzení tedy nebylo pravdivé. Charakter tohoto etického a profesního přestupku však nesouvisel s manipulacemi vědeckých dat, účelovým přístupem k metodice nebo zavádějícími interpretacemi výsledků, ze kterých byli autoři především viněni. Lze tedy říci, že rozhodnutí Nejvyššího soudu by mělo být mnohem větší ostudou a hanbou pro British General Medical Council než rozhodnutí její komise pro dr. A. Wakefielda a J. Walkera-Smithe. GMC zjevně rozsáhle chybovala a svým rozhodnutím významně poškodila lékaře. Přinejmenším tedy jednoho, který se tomu bránil soudní cestou. Obvinění obou lékařů byla nicméně ze strany GMC ve velkém rozsahu společná.
Je tedy mylný názor, že dr. A. Wakefield byl odsouzen za manipulace dat a za falšování své vědecké studie, která prokazuje souvislost autismu s MMR vakcínami. Tato studie již pohledem svého designu především nic neprokazuje, a tyto ambice ani neměla. Dr. A. Wakefield a jeho spolupracovníci také nikdy nebyli odsouzeni. Nestáli totiž před řádným soudem. Byli nařčeni klasickými i odbornými médii a byli potrestáni stavovským orgánem ekvivalentním České lékařské komoře. Rozhodnutí GMC však následně před soudem neobstálo, a to opravdu velmi významným způsobem. Alespoň tedy v případě prof. J. Walkera-Smithe, který se nevzdal. Veřejné organizace ve Velké Británii poté vyzvaly vládu k prošetření korupce v GMC.
Pokud lze spravedlivě něco či někoho vinit z položení základů veřejného názoru, že očkování způsobuje u dětí autismus, opravdu to není „Wakefieldova“ studie z roku 1998. Je to celá tato kauza jako taková, o jejíž věhlas a celospolečenské účinky se postarali v první řadě veřejní štváči dr. Wakefielda. Tento hon na vědce a lékaře zahájila média z neznámých důvodů. Svého vrcholu pro příznivce očkování dosáhl pod taktovkou orgánů britských lékařských stavů. Svého vrcholu pro odpůrce očkování dosáhl zásadním očištěním prof. J. Walkera‑Smithe a prokázáním podezřele nesprávného postupu a rozhodnutí GMC Nejvyšším soudem.
Situace si žádá další zkoumání
Dnes existují mnohé studie a vědecké práce, které na možnou souvislost autismu s očkováním poukazují nesrovnatelně významnějším způsobem než práce dr. Wakefielda. Těchto prací jsou desítky a na internetu jsou k dohledání jejich přehledné seznamy. Stejně tak ale existují desítky prací, které takové souvislosti důrazně vyvracejí či zpochybňují. Tvrdit v takové situaci, že je v dané oblasti něco již zcela jednoznačně známé, jisté či vyloučené, odporuje kritickému přístupu, kterým by se nezávislá věda měla především vyznačovat. V tom, že předběžná opatrnost je zde stále namístě, mne osobně utvrzují nové vědecké poznatky. Například v časopise American Society of Microbiology z ledna 2012 poukazuje kolektiv autorů na rozdíly ve specifické střevní flóře u dětí s gastrointestinální dysfunkcí, které mají příznaky autismu, a těch, které příznaky autismu nemají. Někteří autoři poté interpretují tyto poznatky v souvislostech tak, že specifická abnormální střevní flóra u dětí může natolik ohrožovat řádné funkce imunitního systému, že očkování by u takových dětí nemělo být vůbec provedeno, nebo by mělo být alespoň odloženo do pozdějšího věku nebo změny tohoto stavu.
Stále to samozřejmě není nic jednoznačného. Takových dílčích vědeckých poznatků a názorů je však stále víc a více. Tyto desítky a možná i stovky vědců za jejich názory dnes již nikdo neostrakizuje. Když ale někdo „náhodou“ veřejně zavzpomíná na to, jak za svá lživá a zmanipulovaná tvrzení o očkování a autismu byl přece již odsouzen dr. Wakefield, působí to stále silným dojmem, že odsouzeni by měli být všichni jemu podobní, nebo si o to alespoň spravedlivě koledují…
Zdroj: Medical Tribune