Komentáře, glosy, eseje: Třiadvacet neurovědeckých otázek

David Hilbert, tehdy vedoucí světlo oboru, položil roku 1900 na mezinárodním kongresu matematiků svým kolegům třiadvacet zásadních otázek. Jejich vyřešení znamenalo pro matematiku zásadní pokrok. Sto let poté je známa odpověď na jejich polovinu. J. Leo van Hemmen a T. J. Sejnowski, neurovědci, uspořádali ke stoletému výročí Hilbertovy přednášky konferenci s názvem třiadvacet problémů systémové neurovědy. Knižní podoba tohoto setkání vyšla až po šesti letech. Hilbert roku 1900 přednášel sám. Třiadvacet otázek systémové neurovědy přednášelo čtyřicet specialistů. Jejich otazníky jsou v pěti kapitolách: Jak se mozek vyvinul? Jak probíhají interakce mezi neurony? Jak je organizována mozková kůra? Co dokážou mozky spočítat? Jaká je organizace kognitivních systémů? Gillese Laurenta, zkoumajícího nervový systém kobylek lučních, podráždil převažující zájem o mozkovou kůru natolik, že rozhořčeně píše: „Většina vědců se chová, jako by se Královna mozková kůra jednoho krásného rána vynořila z ničeho, zanechávajíc v blátě pod svýma nohama zoologickou zahradu robotků, vězňů své chybné konstrukce a zřejmě neschopných vnímání, cítění, bolesti, spánku nebo emocí, mám-li vyjmenovat jen některé z jejich nedostatků. To je prostě 19. století!“ Kobylky mozkovou kůru nemají.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 26/2006, strana 14

Zdroj: