Přeskočit na obsah

Konec jedné éry

Papanicolaou ke sledování estrogenního cyklu materiál z laváže vagíny myší. Při spolupráci s Herbertem Trautem v Cornellu zkoumal také laváže lidské vagíny, z nichž jedna pocházela od ženy s rakovinou čípku. Dr. Papanicolaou zjistil, že tento vzorek obsahuje buňky, které se lišily ode všech buněk, které pozoroval dříve. Tento „vítězný“ okamžik uvedl do pohybu rozvoj tzv. „PAP klasifikace“ a specializace, které se věnuji – cytopatologie. Ale pokrok nešel tak rychle. Patologové se stavěli skepticky k tomu, že maligní neoplazie lze zachytit vyšetřováním vzorků buněk, a zdráhali se cytologii využívat. A tak Papanicolaouův objev několik let upadal, téměř nevyužit, dokud několik prozřetelných gynekologů a hrstka statečných patologů neiniciovala studie, které klinicky hodnotily cervikální cytologii. Tím začala revoluce, která vedla k širokému využívání nejúspěšnějšího onkologického screeningového vyšetření, které bylo dosud vymyšleno. V dalších padesáti letech se PAP klasifikace a její využití téměř nezměnily. Nedávno však proběhla ve screeningu cervikálních neoplazií doslova revoluce. Ve Spojených státech amerických se součástí standardu gynekologické péče stala cytologie v tekutém mediu a dnes se využívá odhadem u 82 % všech gynekologických screeningových testů. V cytologických laboratořích byly rychle instalovány automatické, počítačem řízené přístroje pro hodnocení cytologických vzorků schválené FDA. Tato zařízení umožní vyšetřit více cytologických odběrů podle PAP klasifikace bez snížení – a možná i se zlepšením – senzitivity. Tyto přístroje jsou slibné také z hlediska řešení regionálně nedostatečného počtu specializovaných laborantů, které je výsledkem zavírání škol a zvyšujícího se věku těchto pracovníků. Chystají se ale ještě větší pokroky. Až na několik výjimek (některé vzácné cervikální neoplazie) vznikají zhoubné nádory z dlaždicových buněk i adenokarcinomy včetně svých prekursorů působením pohlavně přenosných lidských papilomavirů (HPV). Neoplazie děložního čípku je ojedinělá tím, že jde o solidní tumor s jediným etiologickým faktorem. Původní pokusy zachytit cervikální neoplazii testováním HPV DNA měly neblahý osud z důvodu špatné metodiky. Teprve v současné době je díky zdokonalujícím se technických dovednostem a rozšiřujícímu se poznání choroby testování HPV DNA vysoce senzitivní, solidní a reprodukovatelnou metodou. V současné době se klinicky využívá v takovém rozsahu, že FDA nedávno schválil testování HPV DNA rizikových onkogenních typů HPV jako doplněk PAP klasifikace. Při kombinaci těchto dvou vyšetření se blíží falešná negativita výsledku nulové hodnotě (a v některých studiích ji dokonce dosahuje), a to za ekonomicky výhodných podmínek.

Komentář

Autor: Doc. MUDr. Lukáš Rob, CSc.

Ralph Richart je dnes žijící legendou patologických, cytologických i klinických prací v oblasti cervikálních prekanceróz a karcinomů. Jako profesor patologie ovládající kolposkopii se rád zapojuje do klinických diskusí. Článek Konec jedné éry mi připomněl moje první setkání s touto veličinou v roce 1996 na Světovém kongresu cervikální patologie. Byl jsem seznámen s historkou, jak „mladý“ patolog Richart na začátku 70. let přednesl koncept, že nelze exaktně odlišit těžkou dysplazii (D III) a karcinom in situ (CIS). Navrhl tyto dvě kategorie sloučit do nové klasifikace, která byla nazvána cervikální intraepiteliální neoplazie třetího stupně (CIN III). Tato koncepce vyvolala pobouření mezi staršími a váženými patology.

Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 6/2004, strana 48

Zdroj:

Sdílejte článek

Doporučené