Krátce
Termická ablace v léčbě uzlů štítné žlázy
Se štítnou žlázou se v Česku léčí přes 620 000 lidí, většinou ženy ve vyšším věku. Nejběžnější poruchou je hypofunkce štítné žlázy. Na konec května připadá Týden štítné žlázy. Letos se endokrinologové v rámci osvěty snažili upozornit na nové, méně invazivní léčebné postupy. Uzly ve štítné žláze se vyskytují u 30–40 procent žen nad 50 let. Většina z nich není zhoubná a nevyžaduje žádnou léčbu. Pokud ale uzly rostou a tlačí na okolní tkáně nebo způsobují polykací či kosmetické problémy, případně tvoří hormony, doporučuje se jejich odstranění. V současné době už existují méně invazivní metody, tzv. termické ablace. Jednou z nich je radiofrekvenční ablace, která je založena na tepelných účincích vysokofrekvenčního elektrického proudu na tkáně. Zákrok trvá asi hodinu a probíhá za ultrazvukové kontroly v lokální anestezii, pacient může druhý den fungovat normálně. Při ablaci jsou odstraňovány pouze uzly, nikoli laloky štítné žlázy. V Česku zatím termální ablaci podstoupily přibližně dvě desítky pacientů. Miniinvazivně se provádí i léčba cyst ve štítné žláze. Kromě VFN v Praze se tento typ zákroku v současné době provádí ještě v Pardubické nemocnici a ve FN Královské Vinohrady.
Zdroj: TZ České endokrinologické společnosti ČLS JEP
Krvácení při antikoagulaci jako příznak malignity
Podle nedávno zveřejněné práce kanadských autorů může u nově antikoagulovaných pacientů s fibrilací síní krvácení nezřídka signalizovat dosud nezjištěnou malignitu. Jinak řečeno, nasazení antikoagulační léčby může demaskovat probíhající maligní proces. Populační kohortová studie hodnotila za použití dat z nemocničních databází pacienty starší 66 let, celkem jich bylo téměř 120 000, u nichž byla zahájena antikoagulace pro FS. Většina zařazených pacientů užívala přímá orální antikoagulancia (69,3 % souboru). Pacienti byli sledováni dva roky. Krvácení bylo po zahájení terapie zaznamenáno u 22 procent souboru, nová malignita se diagnostikovala u pěti procent osob. Krvácení bylo spojeno se čtyřikrát vyšším rizikem diagnostikování malignity. Riziko diagnózy jakékoli malignity bylo nejsilnější při gastrointestinálním, urogenitálním a respiračním krvácení. Vyšší bylo také při intrakraniálním a nazofaryngeálním krvácení. Míra rizika byla ještě vyšší, pokud byla sledována incidence nově diagnostikovaných nádorů v místě krvácení, a to především u GI, UG a respiračních krvácení. Nově dokumentované krvácení by tudíž nemělo být vždy označeno za prostý nežádoucí účinek léčby.
Zdroj: https://www.kardio‑cz.cz/newsletter‑5‑2025.html
Tralokinumab zmírňuje bolest kloubů u pacientů s AD
Tralokinumab, biologický přípravek, který cílí na cytokin IL‑13 a inhibuje jej, může představovat schůdnou alternativu pro pacienty s atopickou dermatitidou, u nichž se při léčbě dupilumabem vyskytly nežádoucí účinky související s klouby. Na rozdíl od dupilumabu tralokinumab neinhibuje IL‑4, čímž potenciálně zabraňuje imunitní nerovnováze, která může vyvolat zánět kloubů, nebo ji minimalizuje. Na toto téma proběhla analýza hodnotící 15 pacientů s AD, kteří přerušili léčbu dupilumabem z důvodu artralgie a byli následně léčeni tralokinumabem. Výsledky byly slibné, všech 15 pacientů dosáhlo čisté nebo téměř čisté kůže a vykazovalo snížení symptomů AD. U všech pacientů došlo během léčby tralokinumabem k vymizení artralgie a byli bez recidivy. Ačkoli jsou výsledky povzbudivé, je třeba provést rozsáhlejší prospektivní studie k ověření dlouhodobé bezpečnosti a účinnosti tralokinumabu.
Zdroj: https://www.dermatologytimes.com/ view/tralokinumab‑eases‑joint‑pain‑in‑patients‑with‑ad
Léčba xerózy: zpátky k základům, emolientům
Xerosis cutis – suchá, šupinatá kůže – je jedním z nejčastějších příznaků atopické dermatitidy (AD). Xerosis cutis často souvisí se závažností onemocnění a přispívá k cyklu svědění a škrábání. Zatímco lokální kortikosteroidy a inhibitory kalcineurinu jsou základním pilířem léčby zánětu u AD, dlouhodobá kontrola onemocnění velmi závisí na udržení kožní bariéry. Emolienty zůstávají základní terapeutickou modalitou pro léčbu xerózy. Nedávný cílený přehled literatury hodnotil účinnost základních emolientů u pacientů s AD a xerózou, přičemž se zaměřil na přípravky bez aktivní rostlinné látky, kortikosteroidů nebo imunomodulační látky. Ukázalo se, že emolienty obsahující glycerol (10 až 20 %) významně zlepšují hydrataci pokožky. Přípravky na bázi močoviny (5 až 10 %) nejen zlepšují hydrataci, ale také vykazují keratolytickou aktivitu, což je činí zvláště užitečnými u hyperkeratotické nebo lichenifikované kůže. Autoři podtrhli, že emolienty na bázi vazelíny a parafínu, jako jsou Epaderm a Dexeryl, jsou jedny z nejúčinnějších dostupných okluzivních látek. Vykazují vynikající vlastnosti pro obnovu kožní bariéry, zejména u dětských a starších pacientů. Výhodou je i jejich přijatelná cena, široká dostupnost a nízký alergenní potenciál. Emolienty by se měly nanášet v dostatečném množství (ideálně > 250 g/týden u dospělých) a ihned po koupeli, aby zadržely vlhkost.
Zdroj: https://www.dermatologytimes.com/ view/xerosis‑management‑back‑to‑basics‑with‑emollients
Botox, nebo chirurgický zákrok při smíšené močové inkontinenci?
Smíšená močová inkontinence (tj. kombinovaná urgentní a stresová inkontinence) se obvykle léčí behaviorálními strategiemi, terapií pánevního dna a léky. Některé ženy však na tato opatření nereagují adekvátně. V randomizované americké studii podstoupilo 137 takových žen buď chirurgický zákrok s miduretrální slingovou implantací, nebo intradetruzální botoxové injekce (bylo podáno 100 U onabotulinumtoxinu A). Pacientky, kterým byl podán botox, mohly podstoupit opakované injekce 3 až 6 měsíců po prvních injekcích; po šesti měsících bylo povoleno přejít na druhou léčbu. Po šesti měsících došlo v obou skupinách, jak ve skupině s botoxem, tak ve skupině se slingem, ke klinicky významnému snížení symptomů urgentní i stresové inkontinence podle validovaného dotazníku, přičemž mezi skupinami nebyl zaznamenán žádný významný rozdíl. Slingová procedura však byla účinnější než botox, pokud jde o snížení symptomů stresové inkontinence. V obou skupinách došlo ke snížení průměrného počtu denních epizod inkontinence. Chirurgický zákrok s použitím slingu lze považovat za účinnou alternativu pro pacienty, kteří jsou ochotni podstoupit operaci, nebo s nedostatečnou odezvou na botox.
Zdroj: Harvie HS, et al. Midurethral Sling vs OnabotulinumtoxinA in Females With Urinary Incontinence: The MUSA Randomized Clinical Trial. JAMA. 2025;333(21):1887–1896.
Hydroxychlorochin v léčbě systémové sklerodermie
Konsensus z roku 2018 uvádí, že přibližně 27 procent odborníků na systémovou sklerodermii (SSc) používalo k její léčbě hydroxychlorochin, ačkoli nebyly k dispozici důkazy o jeho účinnosti a nebyly provedeny kontrolované studie s touto terapií. Pro lepší pochopení toho, jak hydroxychlorochin ovlivňuje funkční postižení u SSc, provedli italští odborníci post hoc analýzu dat z databáze EUSTAR. Analýza zahrnovala 17 805 pacientů se SSc, z toho 468 (2,6 %) bylo léčeno hydroxychlorochinem. Po dobu sledování až jeden rok byly zaznamenány rozdíly bez statistické významnosti ve změně skóre HAQ‑DI nebo CHFS – dotazníků hodnotících kvalitu života a funkční stav – ve skupině pacientů léčených hydroxychlorochinem v porovnání se skupinou bez této léčby. Hydroxychlorochin tedy neovlivňuje dané parametry, pro potvrzení jsou však třeba dobře kontrolované prospektivní randomizované studie.
Zdroj: https://www.healio.com/news/rheumatology/ 20250512/hydroxychloroquine‑yields‑no‑benefit‑to‑functional‑disability‑in‑systemic‑sclerosis
Změna paradigmatu léčby SLE a lupusové nefritidy
Změna paradigmatu léčby systémového lupus erythematodes (SLE) a lupusové nefritidy spočívá především v redukci používání kortikosteroidů a ve včasném zahájení účinné imunosupresivní a biologické léčby. Poukazují na to jak recentní doporučení Evropské aliance revmatologických aliancí a Americké revmatologické společnosti, tak pokyny nezávislé neziskové organizace KDIGO pro onemocnění ledvin. Intenzivně probíhá výzkum zaměřený na patogenezi SLE a jsou studovány nové účinné molekuly. Lékem první volby pro terapii lupusové nefritidy by se podle výsledků studie fáze III mohl stát obinutuzumab. Efekt u SLE prokazuje deukravacitinib, nadějná je rovněž terapie CAR‑T nebo bispecifické protilátky. SLE představuje velmi heterogenní onemocnění, výzvou tedy bude vývoj personalizovaných léčebných paradigmat.
Zdroj: https://rheumnow.com/news/shifting‑management‑paradigm‑sle‑and‑lupus‑nephritis