Přeskočit na obsah

Krátce

Schválena kratší 90minutová infuze obinutuzumabu u folikulárního lymfomu

V Evropě byla schválena kratší, 90minutová infuze obinutuzumabu pro pacienty s dříve léčeným nebo neléčeným folikulárním lymfomem. Podání infuze se tak zkracuje o více než polovinu proti původním třem až čtyřem hodinám. Kratší doba podání je vhodnější jak pro pacienty samotné, tak pro provoz pracoviště – zkrátí se doba pobytu v nemocnici a sníží se tlak na zdravotní systém. Navíc data z otevřené, mezinárodní, multicentrické, jednoramenné studie IV. fáze GAZELLE ukázala, že během 2. cyklu léčby obinutuzumabem v krátkodobé infuzi se u žádného pacienta nevyskytly reakce související s infuzí stupně 3 nebo vyššího a nebyly zjištěny žádné neočekávané bezpečnostní signály. Obinutuzumab (Gazyvaro) se podává v kombinaci s chemoterapií chlorambucilem u pacientů s dříve léčeným nebo neléčeným pokročilým folikulárním lymfomem. V indikaci první linie léčby folikulárního lymfomu je hrazen od 1. října 2020. Je také schválen v kombinaci s bendamustinem, po němž následuje udržovací léčba obinutuzumabem u pacientů s folikulárním lymfomem, kteří neodpověděli na léčbu režimem s rituximabem nebo u nichž se folikulární lymfom po takové léčbě vrátil, a v kombinaci s chemoterapií u dříve neléčeného pokročilého folikulárního lymfomu. Jde o upravenou monoklonální protilátku navrženou tak, aby se navázala na CD20, protein exprimovaný na B buňkách, včetně maligních B buněk, ale nikoli na kmenových nebo plazmatických buňkách. Lék je navržen tak, aby napadal a ničil cílové B buňky jak přímo, tak společně s imunitním systémem těla.

Lipozomální pegylovaný irinotekan u pokročilého cholangiokarcinomu

Standardní chemoterapií první linie pokročilého cholangiokarcinomu je gemcitabin a cisplatina. Nejnovější údaje podporují použití FOLFOX jako režimu druhé linie, ale přínosy jsou marginální. Jihokorejská otevřená, randomizovaná studie fáze II srovnávala léčbu infuzním 5‑fluorouracilem a leukovorinem s přidáním nebo bez přidání lipozomálního pegylovaného irinotekanu u pacientů s pokročilým karcinomem žlučníku, u nichž došlo k progresi při léčbě gemcitabinem a cisplatinou. Při mediánu sledování 11,8 měsíce byl primární cíl, přežití bez progrese, lepší ve skupině s irinotekanem – medián 7,1 vs. 1,4 měsíce. Celkové přežití bylo rovněž lepší v této skupině – medián 8,65 vs. 5,5 měsíce. U poloviny ze 174 pacientů studie došlo k progresi po mediánu méně než 5,1 měsíce předchozí léčby; 43 procent mělo intrahepatální, 27 procent extrahepatální a 30 procent žlučníkový primární nádor a 71 procent mělo jaterní metastázy. Protinádorová odpověď byla významně vyšší ve skupině s lipozomálním pegylovaným irinotekanem. Nežádoucí příhody 3. nebo vyššího stupně související s léčbou byly častější u lipozomálního pegylovaného irinotekanu (7 % vs. 1 %). Výsledky tak naznačují významnou aktivitu režimu 5‑fluorouracilu a leukovorinu s přidáním LPI ve druhé linii a zdají se být příznivější než výsledky s druhou linií FOLFOX. Tento režim se zřejmě posune vpřed jako možnost 2. linie, zejména u pacientů bez možnosti cílené léčby po posouzení pomocí genomického profilování.

Zdroj: Yoo C et al. Liposomal irinotecan plus fluorouracil and leucovorin versus fluorouracil and leucovorin for metastatic biliary tract cancer after progression on gemcitabine plus cisplatin (NIFTY): A multicentre, open‑label, randomised, phase 2b study. Lancet Oncol 2021 Nov; 22:1560. (https://doi.org/10.1016/S1470‑2045(21)00486‑1)

Empagliflozin – nová indikace pro léčbu srdečního selhání je nyní v SPC

Od září se na odborných kardiologických i diabetologických kongresech nemluví o ničem jiném tolik, jako o novém schématu léčby chronického srdečního selhání se sníženou ejekční frakcí, které se objevilo právě začátkem září v doporučeních Evropské kardiologické společnosti. Do hry vstupují čtyři skupiny léků, které tvoří komplexní chorobu modifikující terapii srdečního selhání. U všech pacientů je cílem snížit jejich mortalitu, a to pomocí inhibitoru ACE nebo sakubitril/valsartanu, betablokátorů, antagonisty mineralokortikoidních receptorů a nově též pomocí inhibitorů SGLT‑2, resp. dapagliflozinu a empagliflozinu, a to bez ohledu na přítomnost diabetu. Doporučení gliflozinů ke snížení rizika hospitalizace a úmrtí na KV onemocnění má nejvyšší stupeň důkazů, třídy I, úrovně A, podobně jako ostatní zmíněné léky. Empagliflozin (Jardiance) má nyní v SPC rozšířené indikace. Není indikován jen k léčbě dospělých s nedostatečně kontrolovaným diabetem 2. typu jako přídavná terapie k dietě a tělesnému cvičení, ale je indikován také k léčbě dospělých se symptomatickým chronickým srdečním selháním se sníženou ejekční frakcí. Dle SPC je doporučená dávka u srdečního selhání 10 mg empagliflozinu jednou denně. V léčbě srdečního selhání u pacientů s diabetes mellitus 2. typu nebo bez něj lze podávání empagliflozinu 10 mg zahájit nebo v něm pokračovat až do minimální hodnoty eGFR 20 ml/min/1,73 m2 nebo CrCl 20 ml/min. Empagliflozin se neužívá u pacientů s terminálním stadiem onemocnění ledvin (ESRD) nebo u pacientů na dialýze. Nejsou dostupné dostatečné údaje, které by svědčily ve prospěch jeho použití u těchto pacientů.

Zdroj: SPC Jardiance, www.sukl.cz

Sdílejte článek

Doporučené