Krátce
Adjuvantní imunoterapie u vysoce rizikového resekovaného karcinomu ledviny?
Mezinárodní dvojitě zaslepená studie fáze III CheckMate 914 testovala adjuvantní nivolumab s ipilimumabem oproti placebu u osmi set pacientů po parciální nebo radikální nefrektomii bez známek metastatického onemocnění. Primárním cílem bylo přežití bez známek onemocnění (DFS). Medián věku byl přibližně 58 let a 77 procent pacientů mělo onemocnění ve stadiu pT3. Během mediánu sledování 37 měsíců nebylo mediánu DFS v rameni s nivo/ipi dosaženo a v rameni s placebem to bylo téměř 51 měsíců. Počtu příhod potřebného pro plánovanou průběžnou analýzu celkového přežití nebylo v době uzávěrky dat dosaženo a vyskytlo se pouze 61 příhod (33 ve skupině s nivolumabem a ipilimumabem a 28 ve skupině s placebem). Nežádoucí příhody vedly k přerušení léčby u 32 procent pacientů na nivo/ipi a u dvou procent na placebu. V souvislosti s léčbou nivo/ipi došlo ke čtyřem úmrtím. Autoři uzavřeli, že u pacientů s vysokým rizikem recidivy po nefrektomii nenabízel adjuvantní nivolumab plus ipilimumab žádnou výhodu přežití bez nemoci oproti placebu.
Zdroj: Motzer RJ et al. Adjuvant nivolumab plus ipilimumab versus placebo for localised renal cell carcinoma after nephrectomy (CheckMate 914): A double‑blind, randomised, phase 3 trial. Lancet 2023 Feb 9; [e‑pub].
Hubnutí po antidiabetické dávce agonisty GLP‑1
Podle výsledků retrospektivní analýzy z reálné praxe, publikované v časopise Obesity, zhruba třetina dospělých, kterým byl k léčbě diabetu 2. typu předepsán agonista receptoru GLP‑1, ztratila po 72 týdnech alespoň pět procent tělesné hmotnosti. Jedná se o první studii z reálné praxe u této skupiny pacientů léčených agonisty GLP‑1. Autoři studie navíc nevyřadili pacienty s horší compliance, takže výsledky věrněji odrážejí skutečné podmínky. Studie analyzovala zdravotní záznamy téměř 2 500 diabetiků, kterým byl v letech 2011–2018 vydán agonista GLP‑1 v dávkování pro kontrolu glykémie. Průměrná hodnota BMI byla 37. V 72. týdnu zhublo 43 procent pacientů, třetina o pět procent, jak už bylo řečeno, a téměř 11 procent zhublo o deset nebo více procent své tělesné hmotnosti.
Vliv bazální kompenzace diabetu na účinky inhibitorů SGLT‑2
Inhibitory SGLT‑2 vyvolávají terapeutickou glykosurii, ale to může být spojeno i s deplecí objemu, mykotickými infekcemi močových cest a diabetickou ketoacidózou. Nová studie zjišťovala, zda se kardiovaskulární protektivita gliflozinů a možné nežádoucí účinky liší v závislosti na výchozí úrovni hyperglykémie. Jako populace retrospektivní studie sloužilo 145 000 diabetiků rozdělených do tří skupin podle výchozí koncentrace glykovaného hemoglobinu (HbA1c), kontrolní skupina užívala inhibitory DPP‑IV. Studijní populace měla průměrný věk 62 let. Ukázalo se, že výchozí kompenzace diabetu nehraje roli – po průměrné době sledování osm měsíců bylo zahájení léčby glifloziny ve srovnání s gliptiny spojeno s významně nižším rizikem závažných KV příhod a hospitalizace pro srdeční selhání a s vyšším rizikem genitálních infekcí a diabetické ketoacidózy. Autoři zdůraznili, že pokud je cílem léčby glifloziny KV ochrana pacienta, nemusí výchozí HbA1c ovlivnit rozhodnutí o léčbě.
Zdroj: D’Andrea E et al. Comparing effectiveness and safety of SGLT2 inhibitors vs DPP‑4 inhibitors in patients with type 2 diabetes and varying baseline HbA1c levels. JAMA Intern Med 2023 Feb 6; [e‑pub].
Biosimilární versus referenční natalizumab
Za účelem zjištění srovnatelnosti, bioekvivalence, bezpečnosti, účinnosti a imunogenicity biosimilárního natalizumabu s referenčním přípravkem proběhla prospektivní zaslepená studie, která randomizovala 264 osob s aktivní relabující roztroušenou sklerózou. Ve 24. týdnu se potvrdilo, že oba přípravky byly ve sledovaných parametrech srovnatelné. U žádného pacienta nebyla zjištěna progresivní multifokální leukoencefalopatie. Ve 48. týdnu došlo ke konverzi JCV protilátek u šesti procent pacientů s biosimilárním i s referenčním natalizumabem. Ve 24. týdnu byl průměrný kumulativní počet nových aktivních lézí 0,34 u biosim‑NTZ a 0,45 u ref‑NTZ. Roční míra recidivy byla 0,21 pro biosim‑NTZ a 0,15 pro ref‑NTZ. Nežádoucí příhody při léčbě byly srovnatelné (65 % biosim‑NTZ, 69 % ref‑NTZ).
Zdroj: Hemmer B et al. Efficacy and safety of proposed biosimilar natalizumab (PB006) in patients with relapsing‑remitting multiple sclerosis: The Antelope phase 3 randomized clinical trial. JAMA Neurol 2023 Jan 23; [e‑pub].
Rychlejší stanovení koncentrací antidepresiv
Vědci z Brownovy univerzity navrhli automatizovaný systém kapalinové chromatografie s tandemovou hmotnostní spektrometrií, který umožňuje lékařům rychle a snadno zpracovávat vzorky pacientů za účelem stanovení koncentrace antidepresiv v těle. Dostat správnou dávku antidepresiv do krevního oběhu je důležité pro zajištění účinnosti a zamezení nežádoucím účinkům. Současné testy jsou těžkopádné, vyžadují manuální práci, velké krevní vzorky a jsou časově náročné, což omezuje jejich používání. Tento nový systém vyžaduje jen malé objemy vzorků, využívá robotický systém manipulace s kapalinami, který se běžně vyskytuje v klinických laboratořích hmotnostní spektrometrie, a téměř zcela automatizuje analýzu. Výzkumníci doufají, že díky snadnému použití se zvýší počet takových testů u pacientů, což povede ke zlepšení výsledků léčby deprese.
Zdroj: https://www.medgadget.com
První nový lokální lék na seboreu po dvaceti letech
Společnost Arcutis podala ve Spojených státech žádost o schválení roflumilastu pro léčbu dospělých a dospívajících se středně těžkou až těžkou seboroickou dermatitidou. V současné době jsou pacienti často odkázáni jen na několik léčebných postupů a složitých aplikačních rutin. Roflumilast pěna 0,3 % je nesteroidní inhibitor fosfodiesterázy 4 a pokud bude schválen, bude to první lokální lék na seboroickou dermatitidu s novým mechanismem účinku za více než 20 let. Žádost o indikaci je založena na výsledcích paralelní, dvojitě zaslepené, klíčové studie STRATUM. Studie v osmém týdnu prokázala úspěšnost IGA 79,5 procenta u pacientů léčených roflumilastem oproti 58 procentům u pacientů léčených vehikulem. Kromě toho 51,3 procenta pacientů léčených roflumilastem dosáhlo do ukončení studie skóre IGA clear. Roflumilast vykazoval příznivý bezpečnostní profil, nežádoucí účinky byly mezi skupinami srovnatelné.
Výrobce předpokládá, že FDA stanoví datum pro schválení koncem roku 2023.
Glofitamab u pacientů s DLBCL
Léčba relabovaného difuzního velkobuněčného B‑lymfomu se rozšířila a zefektivnila, přesto zůstávají výsledky léčby většiny pacientů špatné. Studie Dickinsona a kol., publikovaná loni v NEJM, prokázala 39% míru kompletní odpovědi (CR) u silně předléčených pacientů s relabovaným DLBCL. Pacienti v této studii měli medián tří linií léčby a 33 procent z nich dostalo předchozí léčbu buňkami CAR‑T, což je reprezentativní pro současné léčebné postupy. Důležité je, že glofitamab prokázal medián trvání CR 18,4 měsíce, což ukazuje na trvalost odpovědí při léčbě s pevnou délkou trvání. Výsledky s glofitamabem jsou působivé, zejména v takto silně předléčené kohortě, a aktivita této látky po léčbě CAR‑T buňkami prokazuje terapeutickou hodnotu. Nejčastějším nežádoucím účinkem byl syndrom uvolňování cytokinů (u 63 % pacientů). Nežádoucí příhody stupně 3 nebo vyššího se vyskytly u 62 procent pacientů.
Zdroj: https://www.nejm.org/doi/full/10.1056/NEJMoa2206913
Paroxetin v léčbě refrakterního erytému při rosacee
V aktuálně publikované prospektivní, dvojitě zaslepené, randomizované klinické studii autoři hodnotili účinnost a bezpečnost paroxetinu ve srovnání s placebem při léčbě středně těžkého až těžkého refrakterního erytému při růžovce. Paroxetin specificky inhibuje zpětné vychytávání 5‑hydroxytryptaminu (5‑HT). Pokud dojde k poruše vychytávání 5‑HT, mohou se cévy abnormálně rozšiřovat a stahovat.
Celkem 97 pacientů užívalo buď paroxetin 25 mg, nebo placebo po dobu 12 týdnů. Ukázalo se, že míra odpovědi na erytém se ve skupině užívající placebo v 8. týdnu zastavila, zatímco ve skupině užívající paroxetin byl v průběhu 12 týdnů patrný lineární nárůst. Primární cíl byl definován jako skóre CEA 0 nebo 1 nebo zlepšení o 2 nebo více bodů oproti výchozímu stavu. Výsledky ukázaly, že primárního cíle dosáhlo 43 procent pacientů léčených paroxetinem ve srovnání s 21 procenty pacientů léčených placebem. Rozdíl v počtu zánětlivých lézí ale nebyl mezi skupinou s paroxetinem a skupinou s placebem významný a zlepšení teleangiektazií bylo srovnatelné. Nežádoucí účinky vyvolané léčbou se vyskytly u 24,1 procenta skupiny s paroxetinem a u 11,1 procenta skupiny s placebem.
ASH 2022: Novinky u mnohočetného myelomu
Na loňské konferenci ASH bylo prezentováno celkem 840 abstrakt souvisejících s problematikou mnohočetného myelomu (MM). Pro klinickou praxi bylo stěžejních 54 sdělení hodnotících výsledky klinických studií. Jedna z prací porovnávala účinnost indukce carfilzomibu nebo bortezomibu v kombinaci s lenalidomidem a dexamethasonem u vysoce rizikových pacientů. Bylo prokázáno, že na celém souboru pacientů došlo ke zlepšení PFS v rameni s carfilzomibem. Překvapivě u pacientů, kde byla použita autologní transplantace, tato výhoda nebyla přítomna. Jiná, francouzská práce se zaměřila na podskupinu křehkých pacientů starších 65 let se stavem výkonnosti ECOG horším než 2. Ukázalo se, že režim daratumumab revlimid (DR) oproti režimu revlimid dexamethason (RD) prokázal vyšší efektivitu ve všech podskupinách nemocných. Měl rychlý nástup účinku a dobrý bezpečnostní profil.
Ukazuje se, že vývoj v léčbě mnohočetného myelomu se ubírá směrem imunoterapie.
Zdroj: Pražské hematologické dny 2023