Přeskočit na obsah

Léčba makulární degenerace pluripotentními buňkami

Přední lékařský časopis New England Journal of Medicine přinesl dlouho očekávánou studii japonských lékařů vedených oftalmoložkou Masayo Takahashiovou o výsledcích léčby věkem podmíněné makulární degenerace tzv. indukovanými pluripotentními kmenovými buňkami.



Tento typ buněk objevil japonský biolog Shinya Yamanaka a v roce 2012 za to získal Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. Pomocí genů pro čtyři transkripční faktory, konkrétně Oct4, Sox2, Klf4 a c‑Myc, převedl Yamanaka terminálně diferencované buňky do stavu pluripotence. U těchto pluripotentních buněk pak lze změnou kultivačních podmínek in vitro navodit diferenciaci na vybraný buněčný typ.

Technologie indukovaných pluripotentních kmenových buněk je považována za velký příslib pro regenerativní medicínu. Japonští vědci zahájili experimenty, při kterých jsou z fibroblastů pacienta nejprve vytvořeny indukované pluripotentní kmenové buňky a z těch pak v příslušných kultivačních podmínkách diferencují retinální pigmentované epitelové buňky. Jak indukované pluripotentní kmenové buňky, tak retinální pigmentované epitelové buňky byly podrobeny zevrubným analýzám, kromě jiného i novým testům na kancerogenitu, které jsou 10 000krát citlivější než standardně užívané testy. Součástí ověření byly i genomické testy. Při nich nebyly zaznamenány změny, které by indikovaly zvýšený kancerogenní potenciál buněk, například mutace genů plnících roli nádorových supresorů.

V indukovaných pluripotentních buňkách jednoho pacienta byly zaznamenány změny v copy‑number polymorfismech a od jejich dalšího použití pro léčbu vědci upustili. I když genetici nebyli s to říci, jaké riziko by mohly změny v copy‑number polymorfismech představovat, lékaři dali přednost principu předběžné opatrnosti.

Jak uvádí studie v New England Journal of Medicine, buňky sedmasedmdesátileté pacientky prošly úspěšně jak testy kancerogenity, tak i genomickými testy a byly použity k léčbě. Lékaři odstranili pacientce z oka neovaskulární membránu a pod sítnici jí implantovali vrstvu retinálních pigmentovaných epitelových buněk o rozměrech 1 × 3 mm. Pětadvacet měsíců po zákroku zůstává transplantovaná tkáň bez zjevného narušení. Ostrost zraku se průkazně nezlepšila ani nezhoršila. U pacientky došlo ke zlepšení skóre podle NEI VFQ‑25, což byl zřejmě důsledek odstranění neovaskulární membrány. V operovaném oku se rozvinul cystoidní makulární edém.

Některé preklinické pokusy na zvířatech naznačovaly, že se proti autologním buňkám diferencovaným z indukovaných pluripotentních kmenových buněk může rozvinout imunitní reakce. V případě japonské pacientky nebyla reakce imunitního systému pozorována, i když nebyla nasazena imunosupresiva.

Ještě větší problém z hlediska imunitní reakce příjemců představuje použití heterologních indukovaných pluripotentních kmenových buněk. I na tomto poli se ale v Japonsku rozbíhají klinické testy. Koncem března 2017 byly šedesátiletému pacientovi s věkem podmíněnou makulární degenerací transplantovány do oční sítnice retinální pigmentované epitelové buňky diferencované z indukovaných pluripotentních kmenových buněk anonymního dárce. Pacient je prvním z pěti dobrovolníků zahrnutých do studie schválené v únoru 2017.

Vědci v čele s Yamanakou předpokládají, že bude možné vytvořit kryobanku s liniemi indukovaných pluripotentních kmenových buněk charakterizovaných s ohledem na HLA tak, aby tyto buňky bylo možné využít k léčbě zhruba 30 až 50 procent japonské populace. Výhodou tohoto postupu je skutečnost, že zamražené indukované pluripotentní kmenové buňky budou k dispozici okamžitě. Ustanovení linie těchto buněk zabere obvykle i několik měsíců, to znamená významnou prodlevu v zahájení léčby. Zároveň budou heterologní buňky anonymních dárců výrazně lacinější, protože nejnáročnější fáze jejich pěstování proběhne jen jednou a následně už se budou indukované pluripotentní kmenové buňky pouze množit a diferencovat. Použití autologních buněk by bylo problematické např. při vysokém věku pacientů, kdy existuje celkem reálné riziko, že jejich buňky již nahromadily příliš mnoho somatických mutací. Při léčbě takovými buňkami by hrozilo vyšší riziko nádorového bujení.

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Ke Comirnaty pro děti se vyjádří EMA

23. 11. 2021

Vakcína proti COVID‑19 uzpůsobená dětem mezi pěti a jedenácti lety by mohla být brzy k dispozici i v Evropě. Každým dnem se očekává vyjádření…