Léčebné postupy u infekcí dýchacích cest

Respirační infekce v ambulantní praxi jsou nejčastější indikací antibiotik a tvoří až dvě třetiny celkové antibiotické preskripce. Antimikrobiální léčba v primární péči je většinou indikována na základě klinického obrazu a jen vzácně specifická na základě kultivačních výsledků. Většina respiračních infekcí je však vyvolána viry, na které antibiotika nepůsobí, a naopak jejich podání může pacienta poškodit. Zlepšení kvality používání antibiotik a snížení spotřeby antibiotik omezováním jejich preskripce je nutné tam, kde je z hlediska etiologie považována za neúčelnou. Uvážlivý přístup k preskripci může snížit rostoucí trendy antibiotické rezistence bakterií v komunitě, se zachováním účinnosti starších i nových léků.
Infekční onemocnění dýchacích cest jsou celosvětovým problémem. Infekce horních cest dýchacích bývají sice jen vzácně smrtelná, jsou však zdrojem mimořádné nemocnosti, u dospělého jednotlivce se každoročně objeví dvě až tři postižení dýchacích cest. V dětském věku je četnost ještě vyšší, infekce dýchacích cest jsou na prvním místě v nemocnosti a v ambulantní péči jsou nejčastějším důvodem antibiotické preskripce. Infekce dolních cest dýchacích u dospělých je z infekčních nemocí nejběžnější příčinou smrti. Převážná většina respiračních onemocnění je virové etiologie, kdy je antibiotická léčba nevhodná. v roce 1993 v ČR prudce vzrostla spotřeba antibiotik, i když se incidence respiračních infekcí v komunitě nezměnila. Zvýšení spotřeby bylo však sledováno eskalací antibiotické rezistence. Byla prokázána souvislost s velikostí spotřeby antibiotik a jejich selekčního tlaku s nárůstem rezistence. Některé státy již cíleně snižují spotřebu antibiotik omezováním preskripce tam, kde z hlediska etiologie je považována za neúčelnou.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 1/2005, strana 82

Zdroj: