Lékaři stále častěji předepisují antibiotika přispívající k rezistenci

Antibiotická rezistence se v současné době stává i politickým tématem. Na zasedání Valného shromáždění OSN byla v září 2016 přijata rezoluce upozorňující na její narůstající nebezpečí. Pokud se antibiotická rezistence bude nadále vyvíjet jako v současné době, očekává se, že do roku 2050 v jejím důsledku zemře ročně deset milionů lidí. „V té době bude úmrtí v důsledku nákazy multirezistentní bakterií nejfrekventovanější příčinou smrti. Předčí i počet úmrtí na nádorová onemocnění a kardiovaskulární choroby,“ řekla na tiskové konferenci k Evropskému antibiotickému dni doc. MUDr. Helena Žemličková z Národní referenční laboratoře pro antibiotika SZÚ Praha.

Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo zemědělství ve spolupráci s Kanceláří Světové zdravotnické organizace v ČR, Státním zdravotním ústavem a Českou lékárnickou komorou upozornily u příležitosti Evropského antibiotického dne, který připadá na 18. listopad, na rostoucí nebezpečí výskytu bakterií odolných vůči většině antibiotik. Správným užíváním antibiotik přispějete k zachování jejich účinnosti pro další generace, radí i letos lékárníci. Kampaň se zaměřila na omezení užívání antibiotik v situacích, kdy to není nezbytné. Cílem bylo také podpořit otevřenou spolupráci pacienta s lékařem a zvýšit povědomí veřejnosti o této problematice.

Přes 90 procent spotřeby antibiotik se totiž v Česku realizuje mimo nemocnice a jejich preskripce stále narůstá – současná spotřeba 19,5 DDD antibiotik je nad evropským průměrem. Na Slovensku či v Německu se pohybuje kolem 14,5 DDD antibiotik. Nejnižší – oproti nám poloviční – spotřebu ATB má Nizozemsko. Podle posledního průzkumu užívala v posledním roce antibiotika celá třetina české populace, přičemž většina z nich zbytečně. Ruku v ruce s rostoucí spotřebou antibiotik stoupá i rezistence.

Od 14. do 20. listopadu 2016 lékárníci v téměř 700 lékárnách v ČR přispívali k boji proti narůstající odolnosti bakterií vůči antibiotikům. Součástí kampaně byl i průzkum mezi dospělými pacienty a rodiči dětí, kterým byla antibiotika předepsána. „Dotazníkové šetření pomůže ke srovnání názorů českých pacientů v průběhu jednotlivých ročníků kampaně a tím k cílenější osvětě v oblasti užívání antibiotik. Ze statistiky těchto dotazníků mimo jiné vyplývá, že během šesti předchozích let poklesl počet lidí, kteří se mylně domnívali, že antibiotika léčí virová onemocnění, téměř na polovinu – z 51 na 27 procent,“ vysvětlil PharmDr. Lubomír Chudoba, prezident České lékárnické komory.

Součástí Globálního akčního plánu o antimikrobiální rezistenci je i zaměření se na pracovníky ve zdravotnictví. „Lékaři, kteří antibiotika předepisují, jsou velice důležitou složkou, kterou se snažíme ovlivňovat. Měli by mít veškeré potřebné informace – kdy, jak a jaká antibiotika předepisovat. Měli by být schopni odolat tlaku ze strany pacientů a rodičů, ale i odolat nabídkám ze strany farmaceutického průmyslu, jehož aktivity začínají být někdy za hranou. Je třeba se vyhnout tomu, aby antibiotika byla předepisována jen proto, že byla vyvinuta a nyní je třeba je prodávat,“ varuje doc. Žemličková. Zásadní by mělo být i posílení dohledu nad spotřebou antibiotik.

Hrozba panrezistentních bakterií

Podstatná část nemocničních infekcí je vyvolána multirezistentními bakteriemi. Nákaza takovouto infekcí může velice výrazně ovlivnit život pacientů. Ročně v EU zemře až 100 000 lidí právě v důsledku nemocniční infekce. Podle WHO je přitom v řadě zemí možno dnes v době jejich rostoucí produkce a spotřeby koupit antibiotika volně.

V České republice se spotřeba antibiotik od roku 2009 zvýšila jen v primární péči o čtvrtinu. Navíc došlo i k obměně předepisovaných antibiotik, kdy lékaři stále častěji volí ta, která více přispívají k antibiotické rezistenci, a naopak spotřeba antibiotik, k nimž se v ČR rezistence prakticky nevyskytuje, klesá. Podobný trend je i napříč ostatními zeměmi EU.

Jak upozorňuje doc. Žemličková, paradoxně je u nás naprosto omezená spotřeba základních penicilinů, a to i přesto, že rezistence je v tomto případě naprosto minimální. „Je tedy nelogické, proč takováto antibiotika nepředepisujeme a naopak upřednostňujeme ta, vůči nimž rezistence roste a pravděpodobnost selhání léčby je daleko vyšší,“ diví se.

Jde zejména o Haemophilus influenzae v případě amoxicilinu a Streptococcus pneumoniae v případě makrolidů. Rezistence se ale zhoršuje i u invazivních izolátů Staphylococcus aureus, které vyvolávají močové infekce a komplikované infekce v nemocnicích, kdy jde o typické nemocniční bakterie. Ve výskytu Klebsiella pneumoniae navíc patříme v rámci EU mezi země, kde je výskyt rezistence jedním z nejhorších.

Podle údajů ECDC je narůstající výskyt rezistentních bakterií typu Escherichia coli a Klebsiella pneumoniae, které patří k nejčastějším původcům nemocničních infekcí v Evropě, velmi znepokojující. „Také u nás se již u pacientů objevily bakterie, které byly rezistentní i vůči antibiotikům, jež jsou rezervována pro léčbu infekcí vyvolaných mikroby, na které běžně používaná antibiotika nezabírají,“ popisuje doc. Ing. Jaroslav Hrabák z LF UK a Biomedicínského centra v Plzni.

Stále častěji se objevuje multirezistence (MDR), tedy necitlivost k jedné látce u tří různých skupin antibiotik, a narůstá i extenzivní rezistence (XDR) – necitlivost alespoň k jedné látce u téměř všech skupin antibiotik. Varující je ale skutečnost, že se začíná již objevovat i panrezistence (PDR), tedy absolutní necitlivost ke všem skupinám antibiotik. „Pokud situaci podceníme, může dojít k zásadnímu nárůstu rezistence i k tomu poslednímu antibiotiku, které máme k dispozici pro léčbu komplikovaných nemocničních nákaz,“ varuje doc. Žemličková. Rezistence na ATB se však může i šířit, což je ovlivněno řadou faktorů. Například nové dostupné alternativy ATB, šíření epidemicky úspěšných klonů/plazmidů a v neposlední řadě zvýšení odolnosti bakterií. Některé faktory se nedají nijak kontrolovat. Mezi zdroje napomáhající k rozšiřování rezistence vůči ATB patří například i potraviny, farmy, domácí mazlíčci, divoce žijící zvířata, ale také zdravotnická zařízení.

Jak upozorňuje doc. Hrabák, zatímco například u penicilinu trvalo dlouhé roky, než se objevila rezistence, u jiných ATB se objevuje již během několika měsíců, takže investice do vývoje řady antibiotik, pohybující se v milionech dolarů, tím přicházejí vniveč. „Ukazuje se, že spousta nemocí by se dala vyřešit úzkospektrými antibiotiky, ale někdy lékař raději volí širokospektrá s tím, že má jakoby větší jistotu, že pacienta nemusí tak často vyšetřovat,“ domnívá se prof. RNDr. Jiří Vlček, CSc., z ČFS ČLS JEP.

Dopad na zemědělství

Boj s antibiotickou rezistencí se ovšem netýká pouze oblasti zdravotnictví, ale zasahuje i do používání antibiotik v zemědělství. Některé dopady plánu jsou přitom právě pro zemědělce tvrdší než pro zdravotníky.

„Ministerstvo zemědělství si uvědomuje svůj díl odpovědnosti s ohledem na potřebu omezování šíření rezistence k antimikrobním látkám a realizuje řadu konkrétních opatření k odpovědnému používání antimikrobik, včetně přípravných kroků k vypracování nového národního akčního plánu k tlumení rezistence, jehož schválení se předpokládá v roce 2017,“ vysvětluje Ing. Jiří Hojer, ředitel odboru živočišných komodit Ministerstva zemědělství ČR, s tím, že je potřeba soustředit se na neustálé zlepšování zdraví stád a zkvalitňování podmínek chovu zvířat, které povede ke snížení potřeby, a tím i používání antibiotik ve veterinární oblasti a ke zkvalitnění tuzemské produkce potravin. „Antibiotická rezistence je dlouhodobou hrozbou pro lidské zdraví a vzhledem k používání antibiotik v zemědělství představuje i hrozbu pro snížení produkce potravinářských komodit,“ dodává.

Přesah mezi humánní a veterinární medicínou je velmi významný. Specifický pro zemědělství je fakt, že problematika zasahuje do konkurenceschopnosti výroby potravin a chovu zvířat, a je potřeba počítat s tím, že bude sílit i tlak spotřebitelů, kteří budou preferovat produkty právě bez použití antibiotik. „Hlavním cílem je snížení spotřeby antibiotik, kde jde například o opatření v oblasti zlepšení zdraví a pohody zvířat, jakým je program na tlumení výskytu salmonel, PRRS nebo IBR, kde se již blížíme k nulovému výskytu. Je potřeba, aby se antibiotika používala cíleně a ne plošně jako preventivní opatření. Jedním z cílů je ochrana spotřebitele a důvěra v systém a v produkty na našem trhu,“ říká Ing. Hojer. Jak však upozorňuje, například u vepřového masa je na českém trhu polovina z dovozu.

O snižování užívání antibiotik ve veterinární oblasti usilují i další země EU. Například Norsko, které má historicky velmi nízkou spotřebu antibiotik v humánní sféře, ji mělo rekordně vysokou ve veterinární oblasti – zejména v chovech lososů. „Tu se jim však v posledních letech podařilo snížit o 99 procent, prakticky na nulu, a to tím, že začali vakcinovat jednotlivé lososy, což se ukázalo jako vysoce efektivní,“ připomíná doc. Žemličková. K zásadním změnám již dochází i v Česku. Ještě před třemi lety byla spotřeba ATB ve veterinární medicíně vyšší než v humánní. V posledních letech je zaznamenáván pozvolný pokles, jen mezi rokem 2014 a 2015 kleslo užívání ATB o 14,2 procenta. V porovnání se zeměmi EU se ocitáme v průměru, mnohem hůře jsou na tom jižní země jako Španělsko, Itálie či Portugalsko. Naopak dlouhodobě nejlépe si stojí severské státy.

Zdroj: