Lékárník roku – řemeslné zpracování a elastická pravidla

Už v polovině února jsem v uzavřené lékárnické diskusní skupině položil otázku, jestli má „soutěž“ Lékárník roku nějaký význam pro samotné lékárníky. Odpověď mi vzápětí nabídla mizivá odezva mezi téměř 2 400 členy skupiny. Z dvaatřiceti reakcí, které si mezi sebou vyměnilo devět (!) diskutujících, obsahovaly váhavý a podmíněný souhlas pouze dvě. V jedné byl podmínkou televizní přenos (případně záznam) a ve druhé předpoklad, že finalisté (nebo alespoň vítězové) masivně penetrují mediální prostor a představí lékárnická témata trochu jinak než „profláknuté“ tváře z vedení komory a provozovatelských organizací. Další nápovědu ohledně zájmu o celou akci přineslo i rozhodnutí organizátorů o měsíc prodloužit lhůtu pro nominace do soutěže – pro velký zájem. Podle jedné z diskutujících je to odůvodnění asi stejně uvěřitelné, jako by se kvůli obrovskému zájmu prodlužoval předprodej vstupenek.

Původní, možná až příliš velkorysý plán uspořádat slavnostní večer k vyhlášení výsledků v Divadle Hybernia byl v průběhu času modifikován přesunem vyhlášení do prostoru Pražské křižovatky – kostela sv. Anny, který je, co do velikosti auditoria, zhruba poloviční.

A konečnou demonstrací míry zájmu o soutěž byl i počet finalistů. Z plánovaných dvaceti finalistů v kategorii online hlasování veřejnosti Můj lékárník/ Moje lékárnice bylo možné vybírat ze sedmi statečných, konkrétně ze dvou trojic v kategoriích Lékárník/Lékárnice z veřejné lékárny a Farmaceutický asistent/ Farmaceutická asistentka a jediné finalistky v kategorii Celoživotní přínos v oboru farmacie. Kategorii pro lékárnice a lékárníky z nemocničních lékáren vyhlášené ocenění Lékárník roku neobsahuje.

Jestliže se nepodařilo zaplnit pětičlennou kvótu finalistů pro jednotlivé kategorie a dvacet míst pro hlasování veřejnosti, nabízí se otázka, kolik nominací celkem vlastně organizátoři získali.

Už po zveřejnění finalistů jsem si udělal soukromý odhad výsledku. V kategorii Celoživotní přínos v oboru farmacie nebylo konkurence a vítězkou se už v okamžiku zveřejnění stala Ivana Lánová z lékárny BENU v Mladé Boleslavi. Logickým favoritem pro kategorii online hlasování veřejnosti Můj lékárník/Moje lékárnice se tak stal Lukáš Dobrovolný z lékárny Dr. Max v Olomouci. Zejména proto, že až na „fajnšmekry“ neměla laická veřejnost příliš impulsů k seznámení se s anketou a nejvýhodnější startovací pozici pro podporu jednoho ze dvou vlastních nominantů měl nejsilnější lékárnický řetězec. Ať už z hlediska počtu lékáren a propagace mezi pacienty, nebo, což je pravděpodobnější, cestou široké základny vlastních zaměstnanců.

Pro zbývající dvě kategorie nebylo příliš z čeho vycházet. Jakkoli je udělení ocenění Lékárník roku charakterizováno jako soutěž, nejsou známy žádné soutěžní disciplíny, ve kterých by měli finalisté soutěžit, ani hodnoticí kritéria. Podle pravidel pořadatele rozhoduje odborná porota (minimálně sedmičlenná a vždy o lichém počtu členů) na základě informací z přihlášek a písemných odůvodnění nominací doplněných audiovizuálními portréty, které jsou během večera prezentovány. A protože jednou ze základních charakteristik lékárnické profese je citlivá práce s váhami, odvážil jsem se vsadit na tuto dovednost i u členů odborné poroty. V kategorii Farmaceutická asistentka jsem proto tipoval vítězství Martiny Škopkové z lékárny Agel v Českém Těšíně (i jako potvrzení toho, že může vyhrát i někdo mimo skupinu partnerů akce) a v kategorii Lékárník/Lékárnice ze stejného důvodu Davida Gregora ze Zámecké lékárny v Děčíně.

Ceny byly vyhlášeny 19. dubna 2018 a jak to dopadlo, třeba víte. V porotě sice převažovali vystudovaní lékárníci v poměru 7 : 5, ale sázka na jejich schopnost citlivě vyvažovat na lékárnických vahách mi nevyšla.

David Gregor se totiž pravděpodobně při vstupu na pódium rozhodl nesoutěžit o sympatie porotců. Místo odpovědi na otázku moderátora využil osobní přítomnosti ministra zdravotnictví v porotě a apeloval na dodržení jeho slibu v prosazení změny odměňování práce lékárníků a zároveň nastavení stejné výše doplatků na léky. Druhý finalista, Lukáš Dobrovolný, nastoupil na pódium s odzbrojujícím úsměvem, o kterém prohlásil, že udržet jej i v závěru několikáté dvanáctihodinové směny je sice obtížné, ale i tak se o něj snaží. V jejich lékárně je to totiž jediné, co může nabídnout zákazníkovi zdarma. Odzbrojující upřímnost, bez ohledu na dva zástupce zaměstnavatele a zároveň generálního partnera akce (Dr. Max) v porotě, rozesmála snad všech 108 lidí v sále. Na vítězství to ale nestačilo. Premiérovou vítězkou se stala Michala Belasová z lékárny BENU v Praze.

V kategorii Farmaceutická asistentka zvítězila Iva Lízalová, manažerka vzdělávání lékáren BENU. Její školený a promyšlený jevištní výstup o třídu převyšoval civilní (a trochu i naivní) projev obou dalších finalistek. Ony, na rozdíl od ní, ovšem v pozici farmaceutické asistentky, pro které byla kategorie vyhlášena, stále pracují.

V prvním ročníku v roce 2018 zvítězili po jednotlivých kategoriích:

• Lékárník/Lékárnice veřejné lékárny – Michala Belasová, BENU

• Farmaceutická asistentka/farmaceutický asistent – Iva Lízalová, BENU

• Celoživotní přínos oboru farmacie – Ivana Lánová, BENU

• Můj lékárník/Moje lékárnice online hlasování veřejnosti – Lukáš Dobrovolný, Dr. Max

Nevyhlášeným vítězem večera se stal jeden z porotců a zástupce hlavního partnera akce. Člen představenstva a provozní ředitel BENU Ing. Michal Jurča si za nominaci do soutěže vyslechl poděkování od každého ze tří vítězů kategorií, o jejichž umístění rozhodovala porota (nebo nedostatek finalistů).

Pořadatel akce dokázal na mělké vlně zájmu proplout úskalím nevyzpytatelné lékárnické oblasti a dovést první ročník do finále v prostorách, které stojí za to vidět. Řemeslná realizace průběhu večera potvrdila dostatek zkušeností s podobnými akcemi a také profesionalitu moderátora i účinkujících. Všichni finalisté se svých rolí zhostili se ctí a obě „domácí stáje“ vítězů se pokusí přetavit vítězství do dalšího vylepšování obrazu značky jejich lékáren v očích pacientů a zákazníků. První vlaštovky se objevily na jejich vlastních stránkách a na sociálních sítích. Profil generálního partnera akce (Dr. Max) sleduje na největší sociální síti bezmála 37 000 lidí, profil hlavního partnera (BENU) pak zhruba pětina, téměř 7 500 lidí. Zprávu o vítězství na výše uvedených profilech v průběhu jednoho týdne od vyhlášení výsledků „olajkovalo“ 46, respektive 19 sledujících. Profil organizátora akce sleduje přes 2 600 lidí a za stejnou dobu se u zprávy s výsledkem objevily „lajky“ dva. Nutno ovšem doplnit, že zaměření profilu na problematiku lékáren a lékárníků není výhradní.

Co říci závěrem? S týdenním odstupem musím bohužel souhlasit s většinou únorových diskutujících z úvodu článku. Laická veřejnost první ročník soutěže prakticky nezaznamenala, pravděpodobně i díky tomu, že lékárníci samotní nenašli dost důvodů, proč by se o soutěž měli zajímat. Vyhlášení nemělo významnou mediální odezvu (natož aby se to vysílalo v televizi) a finalisté ani vítězové nedostali příležitost (možná jen zatím) netradičně představit témata, která lékárníky skutečně zajímají.

A pokud jsem zmínil citlivou práci s váhami, přesnost je druhou důležitou lékárnickou dovedností. U jiných jsou ovšem lékárníci schopni a ochotni drobné nepřesnosti s nadhledem tolerovat. Také jsou zvyklí na průběžně se měnící podmínky a pravidla. Nepřekvapí je úplně ani nedodržování pravidel, která se zatím změnit nestihla. Možná proto nad dvanácti hlasy poroty o lichém počtu členů nebo použitím lékárnického znaku bez souhlasu držitele autorských práv jenom mávli rukou. Prozatím!

Zdroj: MT