Mastné kyseliny řady ω−3
Bylo prokázáno, že ω−3 mastné kyseliny signifikantně snižují riziko náhlé smrti v důsledku srdečních arytmií a celkovou mortalitu u pacientů s manifestní ische− mickou chorobou srdeční. Bohatým zdrojem ω−3 kyselin eikosapentaenové a dokosahexaenové jsou tučné ryby, jako například losos a tuňák, a rybí tuky. Vhodným potravinovým zdrojem je také lněné semínko, řepkový olej a vlašské ořechy. Kromě antiarytmického působení mají ω−3 mastné kyseliny také anti− trombotické a protizánětlivé vlastnosti. Na druhou stranu ω−6 mastné kyseliny, které jsou obsaženy ve většině semínek, rostlinných olejů a v mase, působí protromboticky a prozánětlivě. Mastné kyseliny ω−3 se rovněž používají k léčbě hyperlipidémie, arteriální hypertenze a revmatoidní artritidy. U ω−3 mastných kyselin nebyly popsány významné interakce. The American Heart Association doporučuje konzumaci dvou porcí ryb týdně u osob bez anamnézy ischemické choroby srdeční a minimálně jednu porci ryby denně u osob s ischemickou chorobou srdeční. Jako prevence srdečně−cévních onemocnění se doporučuje přibližně 1 gram kyseliny eikosapentaenové a dokosahexaenové denně. Vyšší dávky ω−3 mastných kyselin jsou nutné k redukci zvýšených koncentrací trigly− ceridů (2 až 4 g denně) a ke zmírnění ranní ztuhlosti kloubů u pacientů s revmatoidní artritidou a ke snížení počtu postižených kloubů (nejméně 3 g denně). Při významně vyšších dávkách ω−3 mastných kyselin dochází k mírnému snížení krevního tlaku.
V posledních dvaceti letech došlo ve vědeckém výzkumu ω-3 a ω-6 mastných kyselin k dramatickému pokroku, zároveň se zvýšil zájem veřejnosti o jejich působení na zdraví člověka. Mastné kyseliny ω-3 mají protizánětlivé, antiarytmické a antitrombotické vlastnosti; mastné kyseliny ω-6 působí prozánětlivě a protromboticky. Zvýšená konzumace rostlinných olejů bohatých na ω-6 mastné kyseliny (jako je kukuřičný, saflorový, slunečnicový a bavlníkový olej) a masa ze zvířat krmených obilím s vysokým obsahem ω-6 mastných kyselin dramaticky posunula poměr ω-6 mastných kyselin k ω-3 mastným kyselinám v potravě z 1 : 1, vypočítaného z původní stravy člověka, k přibližně 10 : 1 v typické moderní stravě. Ryby a rybí oleje jsou bohatými zdroji ω-3 mastných kyselin, zejména eikosapantaenové (EPA) a dokosahexaenové (DHA) kyseliny, které jsou obsaženy v tučných rybách2,3 a řasách. Kyselina α-linolenová (ALA) je ω-3 mastná kyselina přítomná v semínkách a olejích (tab. 1), zelené listové zelenině, vlašských ořechách a sójových bobech. Kyselina linolová, ω-6 mastná kyselina, je přítomna v obilných zrnech, mase a semenech většiny rostlin. Přestože se ω-3 mastné kyseliny využívají k léčbě mnoha onemocnění, tento článek pojednává jen o nejběžnějších a dobře prozkoumaných způsobech léčebného využití.
Mastné kyseliny řady ω-3 a ω-6 jsou esenciálními živinami, protože organismus je nedokáže sám syntetizovat a musí je získávat z potravin nebo výživových doplňků. Při nedostatečně výkonném enzymatickém procesu desaturace (poměr přeměny je méně než 1 %) vzniká z kyseliny α-linolenové 20-uhlíkatá EPA a 22-uhlíkatá DHA, což jsou prekursory skupiny eikosanoidů (prostaglandiny, tromboxany a leukotrieny), které působí protizánětlivě, antitromboticky, antiarytmicky a vazodilatačně. Od kyseliny linolové je odvozena jiná mastná kyselina s dlouhým řetězcem – kyselina arachidonová (20-uhlíkatá), která je prekursorem odlišné skupiny eikosanoidů, jež působí prozánětlivě a protromboticky. Kyselina α-linolenová a kyselina linolová využívají k syntéze svých mastných kyselin s dlouhým řetězcem, EPA a kyseliny arachidonové stejný enzymatický systém a kompetují o něj. Konzumace ryb a rybích olejů poskytuje organismu přímo kyseliny eikosapentaenovou a dokosahexaenovou. Tím se organismus vyhne nevýhodné kompetici o enzymy, která je nutná při konverzi kyseliny α-linolenová na eikosapantaenovou.
...
Komentář
Autor: MUDr. Pavel Dlouhý
Doporučení pro příjem ω-3 mastných kyselin nelze vnímat izolovaně, ale v kontextu s příjmem ostatních živin. Za zásadní považuji rovněž dosažení adekvátních poměrů mezi příjmem mastných kyselin jednotlivých skupin. Dle recentního doporučení WHO by tuky ve výživě měly hradit 25–30 % energie. Přitom nasycené mastné kyseliny by měly hradit méně než 10 % energie, trans-izomery mastných kyselin méně než 1 % energie, cis-polyenové mastné kyselin (PUFA) přibližně 6–10 % energie a zbytek by měl připadat na cis-monoenové mastné kyseliny (MUFA). Preference monoenových kyselin a poněkud nižší zastoupení polyenových kyselin v porovnání se staršími doporučeními vyplývá ze skutečnosti, že PUFA jsou snadno oxidovatelné (a to řady ω-3 i ω-6), navíc v dietě převažující ω-6 PUFA (např. kyselina linolová) významně snižují vedle celkového a LDL cholesterolu též HDL cholesterol, a na rozdíl od PUFA ω-3 jsou prekursory eikosanoidů, které se mohou nepříznivě uplatnit v patogenezi aterosklerózy a jejích komplikací. Koneckonců dosažení vhodného poměru mezi ω-6 a ω-3 PUFA je dalším nesmírně důležitým aspektem celé věci. Zatímco v prehistorické dietě byl tento poměr zřejmě vyrovnaný 1 : 1, v dnešní stravě vysoce převažují ω-6 mastné kyseliny (mnohdy v poměru vyšším než 20 : 1). Dosažení poměru alespoň 5 : 1 by proto bylo velmi žádoucí. Podle výše uvedeného doporučení WHO by ω-6 mastné kyseliny měly hradit cca 5–8 % energie a ω-3 kyseliny 1 – 2 % energie. Ve starším doporučení FAO/WHO z roku 1993 byl uváděn poměr mezi kyselinou linolovou a α-linolenovou v rozsahu 5 : 1 až 10 : 1.3 V Japonsku je doporučený poměr mezi ω-6 a ω-3 PUFA 4 : 1.4 Simopoulos a spol. publikovali závěry workshopu pořádaného k danému tématu.5 Příjem kyseliny linolové by měl být 4,44 g/ den a 2 000 kcal (resp. 2–3 % energie), kyseliny α-linolenové 2,22 g/den a 2 000 kcal (1 % energie) a DHA + EPA 0,65 g/ den/2 000 kcal (0,3 % energie), což poměr ω-6 a ω-3 PUFA dále posunuje. V Holandsku uvádějí doporučený příjem ω-3 PUFA pro dospělé ve výši 1 % energie a 150–200 DHA mg/den.6 Ve skandinávských zemích se za minimum považuje příjem ω-3 PUFA ve výši 0,5 % energie, žádoucí však je 1 % energie.7 V Austrálii se doporučuje konzumace ryb nejméně dvakrát týdně a rostlinných ω-3 PUFA (kyseliny α-linolenové) nejméně 2 g denně.8 V České republice platí doporučené výživové dávky z počátku devadesátých let, které u dospělých (v závislosti na věku, pohlaví a tělesné práci) uvádějí pro příjem kyseliny linolové hodnoty od 7 do 10 g denně a kyseliny α-linolenové 2–2,8 g/den. Pro vysoce nenasycené mastné kyseliny s dlouhým řetězcem, ať řady ω-6 nebo ω-3, číselné hodnoty zatím nemáme. Připravuje se však vydání nových doporučených dávek, resp. se uvažuje o převzetí evropských doporučení9 z roku 1993 (ω-6 PUFA 2 % energie, resp. 6 g/den pro muže a 4,5 g/den pro ženy, ω-3 PUFA 0,5 % energie, resp. 1,5 g/den pro muže a 1 g/den pro ženy). Většina zahraničních doporučení dále uvádí speciální doporučení pro příjem ω-3 mastných kyselin, resp. DHA pro kojence, těhotné ženy a kojící ženy (vzhledem k zásadnímu významu DHA pro vývoj mozku a retiny).
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 4/2005, strana 40
Zdroj: