Myšičky i lidičky

Prapředek všech dnešních myší se objevil před šesti miliony let. V jejich průběhu svou vývojovou větev rozštěpil do různých druhů myšek dnešních včetně druhu Mus musculus, pěstovaného jako myška laboratorní. Užívá se ke genetickému, psychologickému, neurovědeckému i sociálnímu výzkumu. Lidem je totiž biologicky blízká. Tím pádem se užívá i ke zkoumání rozdílů mezi samičkami a samci. Plynou z nich biologické rozdíly mezi ženami a muži v experimentech, které se s lidmi dělat nemohou.

Řadu podkorových oblastí mozku mají myší samečkové větší než samičky. Buněčná stavba těchto oblastí se odlišuje také. Jde o důsledek působení pohlavních hormonů v průběhu života po narození. Současné metody ukázaly i rozdíly ve stavbě mozkové kůry v uzlech neuronových sítí odpovídajících za sociální chování a rozmnožování. V těchto oblastech byly zjištěny i rozdíly v tom, jak se geny přepisují do bílkovin. Biologické rozdíly mezi ženským a mužským mozkem se podobají rozdílům mezi mozkem myších samiček a samců.

Tolik myšičky, nyní lidičky.

Podkladem zkoumání biologických rozdílů mezi ženami a muži bylo víc než 2 000 vyšetření stavby mozku, 11 000 studií funkce neuronových sítí a atlas exprese neboli přepisu přibližně 16 000 genů lidského mozku, který uveřejnil Allenův institut věd o mozku. Rozdíly jsou zřejmé jak ve stavbě šedé hmoty mozku, tvořené převážně neurony a zakončeními nervových vláken, tak ve funkci neuronových sítí, stejně jako ve způsobu, jímž se přepisují geny. To je důležité vědět už proto, že se muži od žen odlišují v některých poznávacích funkcích, v chování i v četnosti některých neuropsychiatrických onemocnění.

Výsledkem biologických, a tedy evolučních rozdílů je útočnější, promiskuitnější a riskantnější mužské chování. Muži lépe zvládají mapy a mentální rotace, tedy prostor, odlišně zpracovávají pohled na tváře jak co do identity, tak co do emočního výrazu. Mužské pohlaví je častěji postiženo autismem a schizofrenií, která mívá těžší průběh. Na tři mužské kriminální psychopaty připadá jedna kriminálně psychopatická žena. Mezi muži najdete častěji alkoholiky, lidi závislé na drogách, častější je karcinom plic, protože častěji kouří, i když emancipované ženy je zdatně dohánějí.

Naproti tomu jsou u žen výkonnější řečové a jazykové funkce. Lidi, kteří přestoupili sociální pravidla, trestají ženy s menší tvrdostí, mají vyšší skóre empatie. Ženy častěji stůňou velkou depresí, která u nich často probíhá poněkud jinak než u mužů. Kromě toho je častěji než muže postihuje Alzheimerova nemoc a cévní poškození mozku.

Samozřejmě, že výjimky, jichž je nemalý podíl, existují.

Rozdíly mezi ženami a muži jsou totiž spíše plynulé než ostře vymezené. Nutno mít na mysli statistiku počítající s nějakým druhem průměrů, z nichž se na obě strany táhnou ocásky. Takže existují holčičky, které si raději hrají s tanky a letadly než s panenkami. Existují dospělé ženy, které jsou útočnější, promiskuitnější, ctižádostivější, větší a fyzicky statnější než muži, a ženy, které se lépe orientují v prostoru, jsou nadanější matematicky, děti je zajímají méně, mají velký smysl pro drsný a černý humor a dokážou i koktat, což je vzácné.

Také systém odměny u samiček a žen funguje jinak než u samečků a mužů.

Systém odměny je velká neuronová síť s řadou uzlů v podkorových i korových oblastech obou mozkových hemisfér a kmene, to je prodloužená mícha, most a střední mozek, jejíž činnost přináší pocit nasycení, blaha a štěstí.

Lidský systém odměny uvedou do činnosti stejné podněty jako živočichy, to znamená voda, potrava, sexuální partneři, bezpečí a u sociálně žijících druhů místo na mocenském žebříčku. Kromě toho peníze a hodnoty, které lidé subjektivně považují za krásné.

Například závislost na kokainu se u samiček laboratorních potkanů rozvíjí rychleji než u samečků, u žen je tomu podobně. Samičky se rychleji než samci naučí vyhýbat trestu, na záporné vyústění nepředvídatelné situace jsou citlivější. Koncentrace některých přenašečů a jejich receptorů je v samičím striatu odlišná. Striatum, žíhané těleso, je část bazálních ganglií, nachází se v něm jeden z podkorových uzlů systému odměny.

Systém odměny v jednom z klíčových uzlů odpovídá u dospívajících chlapců na možný zisk peněz v průběhu riskantního rozhodování mohutněji než u dívek. Tato oblast naopak u hladovějících žen mohutně odpovídá na nabídku jídla, které mají rády.

Nová studie zjišťovala rozdíly citlivosti systému odměny u mladých dospělých žen a mužů na odměny a ztráty, zjišťovala také to, jak zvládají zadanou úlohu, jak své zisky a ztráty hodnotí subjektivně, jak odpovídá jejich autonomní nervový systém, což se měřilo změnami elektrické kožní vodivosti, a také co v průběhu řešení úlohy dělá jejich mozek.

Testem byly geometrické obrázky spjaté s různou pravděpodobností finanční odměny nebo ztráty. Úloha tohoto druhu vysoce aktivuje jednak část systému odměny, jednak odlišnou síť významu. Na zisk a ztrátu odpovídají ženy a muži, měřeno činností systému odměny, stejně. U mužů se však mohutněji aktivuje síť významu. Zisk nebo ztráta má zjednodušeně řečeno pro muže větší význam než pro ženy.

V mozku lze měřit látkovou výměnu a určit metabolický věk. Ten je v ženském mozku o 3,9 roku nižší. Dámy, máte výhodu.

U mužů převažuje předozadní propojení jednotlivých oblastí v hemisféře, u žen naproti tomu převažuje propojení mozku napříč, zleva doprava a zpět.

U žen je mohutnější propojení oblastí odpovídajících za paměť, pozornost a sociální motivaci. U mužů bylo zjištěno mohutnější propojení oblastí odpovídajících za hybnost, smyslové a řídící funkce, což je především pracovní paměť, dále schopnost rozhodování a plánování, ale i takzvaná vůle.

Také stárnutí ženského a mužského mozku probíhá odlišně. V rané dospělosti jsou mozkové hemisféry žen a mužů vzájemně nesouměrné. S pokračujícím věkem se nesouměrnost ztrácí. Vyšetřování stavby lidského mozku ve věkovém rozmezí 8–95 let ukázalo u mužů větší kolísání jak objemu podkorových struktur, tak povrchové plochy mozkové kůry, což se objevovalo brzy a přetrvávalo celý život. Na objemu celého mozku to nezáleželo. Tloušťka mozkové kůry byla kolísavá v různých oblastech u obou pohlaví stejně. Předpokládá se, že to má vztah k chromozomálnímu pohlaví.

Větší kolísání objemu podkorových struktur a oblastí mozkové kůry u mužského pohlaví má pravděpodobně vztah k některým poruchám častějším u mužů. Příkladem je antisociální porucha. Projevuje se hrubou neúctou k právům druhých lidí a jejich porušováním počínaje 15. rokem věku ve třech nebo více směrech: narušováním zákonných sociálních norem, podváděním, impulsivitou nebo neschopností plánovat budoucnost, podrážděností a útočností, bezohledností ve vztahu k bezpečí cizích lidí i svému, soustavnou neodpovědností, nepřítomností výčitek svědomí, přičemž jsou vyloučeny jiné poruchy, které mohou mít stejné příznaky. Genetický podklad antisociální poruchy je u mužů výraznější, u žen se předpokládá větší vliv zevního prostředí, například zneužívání v dětství.

Řečeno nejstručněji: muži a ženy jsou dvě větve vyrůstající ze společného kmene, větvení začalo v triasu, nejranějším období druhohor.

Maličký chromozom Y určující mužské pohlaví se vyvíjel desítky milionů let ve čtyřech krocích. Společným předkem všech mužů a samečků je totiž Parotosuchus, asi dvoumetrový, poněkud macatý obojživelník, který před 237 miliony let plaval vlnivým pohybem, podobně jako plavou dnešní úhoři, v řekách a jezerech raného triasu v místech, která jsou dnešní Evropou, Afrikou, Austrálií a Antarktidou. Pánové, vzdejte úctu svému praotci.