Mýty a fakta o víně

SOUHRN

V této studii odpovídáme na dotazy čtenářů a posluchačů našich přednášek o víně. Po kapitolách věnovaných historii vína ve světě a u nás je popsán příznivý vliv alkoholu a dávky alkoholu při střídmé konzumaci. Dále odpovídáme na otázky týkající se způsobu pití a tolerance k alkoholu. Tato část práce je ukončena otázkami na alkoholismus a na léčení intoxikace alkoholem. (Kap Kardiol 2012; 4: 148–153)

KLÍČOVÁ SLOVA

 původ vína  víno na Moravě a v Čechách  Karel IV .  infarkt myokardu  úmrtnost  dávky alkoholu  alkoholismus  kocovina

Úvod

Po celou dobu, co píšeme a přednášíme o víně, narážíme na spoustu nejrůznějších otázek týkajících se původu vína, jeho pití nebo zdravotního významu. Otázky byly většinou míněny vážně, někdy byly spíše žertovné, někdy to byly pouze mýty nebo nepravdy. Vždycky jsme se snažili na všechny popravdě a vážně odpovídat. Při odpovědích jsme se snažili vycházet z našich vlastních znalostí a zkušeností. Přesto, že tento článek je napsán tak, aby byl srozumitelný pro nejširší laickou veřejnost, troufli jsme si jej otisknout i v časopise určeném především pro kolegy lékaře.

Mýty o dávné historii vína

Je to pravda, že první, kdo se opil vínem, byl Noe?

Pověst o Noemovi vypráví, že první, co Noe udělal po skončení potopy světa, bylo, že začal vysazovat vinici. Jakmile se urodily hrozny a vykvasilo víno, začal ho chutnat a opil se. Jeho synové ho pak našli ležet opilého a odhaleného. Takže Noema skutečně můžeme považovat za opilce vínem. Podle biblické legendy za prvního (obr. 1).

Starých legend o tom, jak, kdo, kdy a kde pil víno, je celá řada, ne pouze ta o Noemovi. Jednou z dalších, která se dodnes vypráví, je legenda o perském králi Džemšídovi. Nejmilejší z jeho žen, která se chtěla otrávit nakvašenou šťávou z hroznů, prohlášenou za jed, zjistila, že se tento „jed“ dalším kvašením přeměnil ve velmi chutný nápoj – víno. Přesvědčila krále, aby jej ochutnal a od té doby tento „královský lék“ hojně popíjeli při všech jednáních na královském dvoře.

Jak to bylo s prvním vínem ve skutečnosti, nevíme. Je pravděpodobné, že se víno začalo vyrábět přibližně před 10 000 lety v oblasti, kde leží současná Gruzie, a jeho výroba se šířila do Sýrie, Palestiny, Mezopotámie, Egypta (obr. 2), Číny a Indie a odtud do Evropy, do Řecka, z Řecka do Říma a s římskými legiemi pak dále nejen po celé dnešní Itálii, ale také do Rakouska, k nám, do Francie i Anglie.

O putování vína svědčí jak kresby, tak nádoby, číše, vinařské nože i další artefakty ze všech těchto dob. Nakonec také český název „víno“ z římského „vinum“ pochází zřejmě z gruzínského slova „gvino“. Tento slovní základ se objevuje také v mnoha dalších jazycích: v keltštině „gvid“, v sanskrtu „vena“, v angličtině „wine“, které se vyslovuje stejně jako německé „Wein“, francouzsky „vin“.

Pěstování a pití vína u nás začalo až s příchodem Římanů na Moravu v roce 276?

Už víme, že to zřejmě není pravda. Nemůže být pochyb o tom, že již první obyvatelé české kotliny, Keltové (první zprávy o jejich pobytu na českém území jsou ze 6. století př. n. l.), pili víno. Svědčí o tom písemná svědectví i nálezy cedníčků i konvic na víno. Víno bylo dováženo nebo bylo válečnou kořistí. Podle písemných zpráv od začátku existence Keltů na našem území pili nezřízeně všichni obyvatelé Čech. Také Germáni, kteří osídlili naše území po Keltech, pili víno, ale častěji alkohol vyráběný kvašením z obilnin. O Slovanech, kteří přišli z Ukrajiny do Čech na počátku 5. století, se traduje, že jejich nápojem nebylo víno, ale kvas, kumys a medovina. Moravským Slovanům skutečně přinesly znovu víno až římské legie kolem roku 276–278. Později, v době Velkomoravské říše, se s šířením křesťanství a jejich mší, k níž bylo potřeba hroznové víno, stala konzumace vína na Moravě oblíbenou a přetrvává do dneška. Do Čech se podle Václava Hájka pití vína rozšířilo až darem knížete Svatopluka Bořivojovi a jeho manželce Ludmile v roce 892.

Pití vína se udrželo díky mnichům?

Toto není mýtus, ale pravda. Podnětem k tomu, aby nám kláštery zachovaly víno až do dnešních časů, byla slova Ježíše Krista při Poslední večeři, kdy pozvedl kalich s vínem a pravil: „Pijte z něho všichni, neboť toto jest moje krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů. Pravím vám, že již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy s vámi budu pít kalich nový v království svého otce.“ (Lukáš 22:19). Pravdou však je, že již dávno před Ježíšem a vznikem křesťanství bylo víno součástí požehnání v židovském náboženství. Další náboženství, jako buddhismus, hinduismus nebo čínský taoismus, nemají k pití vína žádný vyhraněný vztah. Pouze islám pití alkoholu zakazuje.

První dokonalí vinařští odborníci byli mniši, zvláště benediktini. Jejich pověst však upadla a kláštery byly zavírány, protože se benediktini příliš opíjeli (obr. 3). V kronice jednoho kláštera je napsáno, že mniši denně vypili čtyři litry vína. V té době však nemělo víno tolik alkoholu jako dnes.

Místo benedektinů přišel asketický řád cisterciáků, ale ani ten se nevyhnul nadměrnému holdování vínu. Na Moravě a v Čechách se o pěstování vinné révy a výrobu vína významně zasloužily klášterní řády benediktinů, cisterciáků, premonstrátů a templářů (obr. 4).

Byla to víra v Boha, která přiměla císaře Karla IV. k importu sazenic vína a vinařů z Francie?

Těžko bychom mohli posuzovat, jak moc to byla pouze víra v Boha. Myslíme si, že kromě křesťanské víry měl císař Karel IV. dva důležitější motivy. Prvním bylo zřejmě to, že mu v Čechách pěstované víno nechutnalo, a druhým byla značná nezaměstnanost v jeho království. Z prvního důvodu si vybral ve Francii odrůdu, kterou pravděpodobně znal z pobytu ve Francii. Byla to odrůda Pinot Noir neboli Burgundské modré a Pinot Blanc. Obě byly nejspíše z oblasti Chambertin. Při převozu byly sazenice zality do medu, aby na dlouhé cestě nevyschly. Z důvodu velké nezaměstnanosti v Čechách v té době pak poručil Karel IV. zakládat vinice na všech na jih obrácených svazích. Kdo na nich nechtěl pěstovat vinnou révu, musel takový pozemek poskytnout osobě, která byla ochotna vinnou révu pěstovat. O pěstování vína je známo, jak je náročné na ruční práci, a proto ve vinařství našlo zaměstnání spousta nezaměstnaných lidí.

Pít, či nepít?

Víno příznivě působí na náš celkový zdravotní stav nebo se jeho vliv uplatňuje pouze u určitých chorob?

Víno působí příznivě jak na celkový zdravotní stav, tak u určitých, hlavně kardiovaskulárních onemocnění. Příznivé působení vína u osob s infarktem myokardu odhalila již slavná Framinghamská studie v roce 1948. Autoři se však báli, že publikace těchto výsledků by mohla vést k alkoholismu, a proto výsledky utajili. V současné době již i největší světové autority, včetně amerického institutu, který má bojovat proti pití alkoholu, jednoznačně udávají snížení rizika úmrtí na infarkt myokardu o 40–60 % při pravidelném pití vína. Střídmé pití vína snižuje ve srovnání s abstinencí úmrtnost také při opakovaných srdečních infarktech.

Ani zvýšený krevní tlak není důvodem pro odmítání alkoholu. Dnes platí, že mírná konzumace alkoholu je prospěšná jak k předcházení zvýšenému tlaku, tak při obavě z jeho komplikace infarktem myokardu.

Konzumace malého množství alkoholu také jednoznačně chrání proti ischemické formě cévní mozkové příhody. Americká společnost pro diabetes doporučuje pravidelnou mírnou konzumaci alkoholu i ke snížení výskytu cukrovky a snížení rizika infarktu myokardu, který hrozí při onemocnění diabetem.

Alkohol je prospěšný rovněž ve stáří. Bylo prokázáno, že osoby, které střídmě konzumovaly alkohol, měly významně lepší pohybové schopnosti, snadněji a rychleji vstávaly ze sedu, měly silnější stisk ruky a lepší chůzi a vedly aktivnější život než abstinenti.

U pravidelných mírných pijáků vína klesá nejen úmrtnost na kardiovaskulární choroby, ale dochází rovněž k poklesu celkové úmrtnosti i z ostatních příčin a k prodloužení života. Analýza 89 299 mužů z Physicians’ Health Study ukázala, že muži, kteří pili střídmě alkohol, přežívali o pět a půl roku déle než abstinenti.

Když mám depresi, dávám si víno

Na depresi může pití vína působit příznivě, neplatí to však obecně. Malé množství vína při mírné depresi dokáže navodit příznivé pocity a zahnat chmury. Sklenička vína může působit lépe než moderní léky. Ne však u každého. Pití většího množství alkoholu, k němuž se mnoho pacientů s depresí uchyluje, ji nejenom nezlepší, ale může depresi naopak zhoršit. Dokonce může k depresi přidat ještě další a horší nemoc, kterou je alkoholismus.

Přispívá pití alkoholu k výskytu Alzheimerovy nemoci?

Tento názor patří zatím spíše mezi mýty. Nikdy nebylo přesvědčivě dokázáno, že by pití vína bylo příčinou Alzheimerovy nemoci. Vyvracejí to také současné i starší nálezy psychiatrů, kteří nenacházejí vztah mezi chronickým alkoholismem a výskytem Alzheimerovy nemoci. Naopak se ukazuje, že prohlubování demence u pacientů s touto chorobou lze střídmým popíjením alkoholu zpomalit. Ukázalo se, že při srovnání s abstinenty je prohlubování demence u Alzheimerovy choroby pomalejší až o 42 %.

Kolik alkoholu pít?

Jaké dávky alkoholu jsou zdravé a jaké škodlivé?

Protože muži a ženy se od sebe liší množstvím alkoholdehydrogenázy, která v těle rozkládá alkohol, liší se také doporučené hodnoty střídmé konzumace alkoholu u mužů od dávek doporučovaných pro ženy. Denní dávky alkoholu, které označujeme jako „mírné“ nebo „střídmé“, jsou:

- pro muže: 20–40 g čistého alkoholu, což znamená 2–4 dl 10% vína;

- pro ženu: 20–30 g čistého alkoholu, což znamená 2–3 dl 10% vína.

Jistě jste si všimli, že nadržujeme ženám. Ty by totiž měly pít méně, pouze 1–2 dl vína. Proč, to je uvedeno v odpovědi na další otázku.

Obsahuje‑li víno méně než 10 % alkoholu, lze doporučené mírné množství alkoholu zvýšit, při zvýšeném obsahu alkoholu se doporučené množství naopak snižuje. Tyto rozdíly jsou však natolik malé, že se jimi nemusíme zabývat. Teprve při větší konzumaci alkoholu, nebo naopak při abstinenci, zdravotní výhodnost mírných dávek klesá. Některé výsledky, například z průzkumu ve Španělsku, však ukazují, že pokles rizika úmrtnosti na infarkt myokardu může stále klesat i při vyšších dávkách vypitého alkoholu, dosahujícího až kolem jednoho litru vína denně. Domníváme se, že se na tom podílí také celkový životní styl ve Španělsku, který v České republice chybí. Poslední výzkumy také ukázaly, že i pro seniory jsou zdravotně výhodnější poněkud vyšší dávky.

Mohou muži a ženy pít stejně?

Mohou, ale při větší konzumaci alkoholu to neskončí pro ženy dobře. Po vypití stejného množství alkoholu má muž nižší hladinu alkoholu v krvi než žena. Hlavní příčinou je skutečnost, že muži mají více alkoholdehydrogenázy, enzymu, který odbourává alkohol, než ženy. U žen dosahuje alkoholdehydrogenáza pouze 20–30 % hodnoty u mužů. Příčinou nízké hladiny alkoholdehydrogenázy u žen musel být snadnější přístup mužů k alkoholu v dávných dobách, než měly ženy, které se více staraly o domácnost a o děti. Navíc ženy mají menší tělesnou hmotnost, větší množství tuku a menší obsah vody v těle než muži (52 % u žen oproti 62 % u mužů). To všechno jsou důvody, proč mohou být ženy pitím alkoholu postiženy více než muži.

Z toho také vyplývá, že odbourávání alkoholu u žen je podstatně, až o 80–70 %, pomalejší než u mužů, a tudíž také doba, po které mohou ženy usednout po pití alkoholu za volant, je proti mužům významně prodloužena (tab. 1).

Jak pít

Když míchám různé alkoholické nápoje, opiji se rychleji, než když piji pouze jeden druh alkoholu?

Toto je rozšířený mýtus o pití alkoholu. Opilost nezpůsobuje míchání alkoholických nápojů, ale množství čistého alkoholu v gramech, které jsme vypili, s přihlédnutím k pohlaví, postavě, osobní toleranci na alkohol a množství potravy, kterou jsme konzumovali v určitou dobu před pitím. Tudíž pití piva není bezpečnější než pití whisky nebo vína. Rozhodující je množství piva přepočítané na celkové množství čistého alkoholu.

U samotného vína je výměna jednoho vína za jiné naopak nutná, chceme‑li přizpůsobit jeho snoubení s různými druhy jídla. Také dobrý koňak nebo armaňak na závěr večeře se s popíjením vína nevylučuje.

Při pití alkoholu brčkem se rychleji opíjím než při normálním pití ze skleničky

Snadnější opíjení při pití alkoholu brčkem nebo při srkání alkoholu patří také mezi mýty. Je to pouze dojem, pokud tímto způsobem nevypijete velké množství vína. Pro opilost je rozhodující hladina alkoholu v krvi a další faktory uvedené výše.

Je však známo, že na množství vypitého alkoholu má vliv velikost a tvar sklenic na víno. Při pití z decilitrových skleniček se vypije alkoholu o 20–30 % více, než když se pije z větších skleniček. Možná něco podobného platí i o brčku.

Vstřebávají se všechny druhy alkoholu stejně rychle?

Není to pravda. Jednotlivé druhy alkoholu se nevstřebávají stejně rychle a jsou mezi nimi rozdíly. Velmi rychle se vstřebává alkohol ze všech šumivých nápojů, jako je šampaňské, sekt, Prosecco nebo perlivé víno, dále gin s tonikem a také vinný střik s perlivou vodou. Také ohřáté víno, „svařák“, se vstřebává rychleji než víno studené. Nejrychleji se vstřebávají nápoje s 20–30% obsahem alkoholu, kam patří fortifikovaná vína (portské, sherry aj.) nebo drinky tvrdého alkoholu. Naproti tomu víno, které má nižší obsah alkoholu, se vstřebává pomaleji než whisky, koňak, vodka nebo slivovice. Na výši hladiny alkoholu v krvi a na délce trvání této zvýšené hladiny má největší vliv celkové množství vypitého alkoholu.

Podle rady jsem před pitím snědl velké množství tučné stravy a stejně jsem se opil

Rada najíst se tučného jídla byla správná. Když víme, že se očekává větší konzumace alkoholu, snažíme se nepít na prázdný žaludek. Nejvyšší hladiny alkoholu v krvi při prázdném žaludku dosáhneme během 30 minut, u středně naplněného žaludku za jednu, až dvě hodiny, ale po konzumaci tučné stravy až za šest hodin po ukončení pití. Přesvědčil jste se však, že ani naplnění žaludku tučnou potravou nezabrání opilosti. Ta závisí hlavně na množství a koncentraci vypitého alkoholu. Na pomalém vstřebávání alkoholu je nepříznivé také prodloužení doby, po kterou je v krvi zvýšená hladina alkoholu. To si musejí uvědomovat zejména řidiči!

Tolerance k alkoholu a alkoholismus

Všiml jsem si, že se opiji snadněji než moji přátelé. Čím to je?

Každý máme jinou toleranci k alkoholu neboli každý jinak odpovídáme svým chováním na totéž množství alkoholu v krvi. Tolerance se zvyšuje pravidelným dlouhodobým popíjením. (Všichni si vzpomínáme na zprávy o lidech, např. řidičích traktorů i autobusů, u nichž byla v krvi prokázána taková hladina alkoholu, která je obecně považována za smrtelnou.) Při pokračování pití nakonec tolerance výrazně klesá a vzniká „reverzní tolerance“. Při ní naopak reagujeme příznaky opilosti již na velmi malou dávku alkoholu. Zhoršené odbourávání alkoholu může být podmíněno geneticky, nejspíše nízkou hladinou alkoholdehydrogenázy, nebo jinými mechanismy rozkládání alkoholu, které jsme si přinesli na svět.

Mám asi zvýšenou toleranci k alkoholu. Dovoluje mi pít bezpečně větší množství alkoholu. Je to dobře, nebo je to nebezpečné?

Dejme tomu, že uvěříme, že máte vyšší toleranci k alkoholu, než je normální. Vyšší tolerance dovolí konzumovat větší množství alkoholu se sníženým nebezpečím opilosti. Větší množství vstřebaného alkoholu však v každém případě škodí lidskému zdraví úměrně velikosti nadměrné dávky a neřídí se podle individuální tolerance. Výhodnější je proto, když máte toleranci nízkou, která nedovoluje pít velké množství alkoholu, hladina alkoholu v krvi je pak nižší a důsledky pro zdraví jsou mírnější.

Když se napiji alkoholu, okamžitě usnu. Je to působením vína?

Může to být způsobeno pitím vína, ale může se na tom podílet nevyspání, vyčerpání nebo únava i nudná společnost. Když tyto příčiny vyloučíte a usoudíte, že příčinou je víno, bývá jeho množství a s ním i dávka alkoholu k dosažení tohoto stavu daleko vyšší, než jaké říkáme „střídmá“. V tomto množství alkohol již mozek nepovzbuzuje, ale tlumí. Nejprve se zpomalují reakce, pohyby, koordinace pohybů, myšlení i řeč. Nakonec přichází opilecký spánek. Mezi jednotlivci jsou velké rozdíly v tom, jak velká dávka alkoholu je schopna přivést pacienta do stavu hlubokého útlumu. Může v tom hrát roli také geneticky získaná nízká tolerance k alkoholu.

Myslíte, že jsem alkoholik? Udělá pravidelné dlouhodobé pití z člověka alkoholika?

To je naštěstí mýtus. Vznik „alkoholika“ je daleko složitější proces. Každé individuum má jiné podmínky pro jeho vznik. Tendence stát se alkoholikem je podporována kombinací biologických faktorů, emocí, sociálních podmínek a jiných faktorů, které se liší od osoby k osobě. Jako nejdůležitější se zdá být genetická zátěž. Kdyby tomu tak nebylo, tak by každý, kdo se napije alkoholu, riskoval, že se stane alkoholikem.

Nemohu být alkoholik, když nepiji každý den

To, že alkoholik pije každý den, není skutečnost, ale mýtus. Ne všichni alkoholici pijí každý den. Někteří nepijí i několik dnů nebo týdnů. Při zařazování osoby mezi alkoholiky je důležité posoudit důsledky konzumace alkoholu na život alkoholika, na to, jak se chová doma, ve společnosti s přáteli, v práci, při odpočinku a jak zachází s financemi. Důležité je také vědět, jestli alkoholici nezaměnili alkohol za jinou návykovou látku.

Nepiji ani pivo, ani krabicové víno nebo jiný levný alkohol, tak nemohu být alkoholik

Tento názor patří mezi mýty o alkoholu a alkoholismu. Nezáleží na kvalitě alkoholu, ale na jeho množství a na touze se napít.

Jsem přece vzdělaný člověk, vím, jak alkohol působí, tak přece nemohu být alkoholik

Představa, že alkoholik musí být bezdomovec, opuštěný, amorální, bez jakékoli vůle, nezaměstnaný, gambler nebo neúspěšný ve své kariéře, je naprosto falešná. Pouhých 9 % chronických alkoholiků patří k osobám na okraji společnosti. Mnoho alkoholiků naopak patří k úspěšným advokátům, manažerům, studentům (tvoří až 32 % alkoholiků), kteří si užívají svého dobrého postavení ve společnosti a spokojeného života v blahobytu. Alkoholismus je nemoc, kterou skrývají. I když dosud nebyl prokázán gen, který by způsoboval pouze alkoholismus, studie dětí z rodin alkoholiků ukazují, že mají zvýšené riziko vzniku alkoholismu. Samozřejmě je to také ovlivněno prostředím, ve kterém vyrůstají.

Jednou za čas se potřebuji pořádně opít a je mi pak výborně

S tím by souhlasil Arnauld de Villanova, který již v letech 1235–1311 v knize „Regimen sanitatis Salernitatum“ také doporučuje jednou za měsíc se pořádně opít ušlechtilým vínem. Říká, že spánek a pocení po takové nadměrné pitce mají velký význam pro tělesnou i duševní hygienu. Také slavný dávný lékař Hippokratés se domníval, že „kdo chce zdravým být, musí se přinejmenším jednou měsíčně opít“. S nimi souhlasil také další věhlasný lékař Avicenna, který dokonce v islámském světě doporučoval opít se ne pouze jednou, ale dvakrát do měsíce.

Jednou za čas se pořádně opít nemusí být nevinné a může to být také cestou k tomu stát se chronickým alkoholikem. Průzkumy prokázaly, že víkendové pití velkého množství alkoholu, které bylo zvykem při našich pobytech v USA nebo Velké Británii, se v posledních letech začalo šířit mezi vysokoškolskou mládeží po celém světě. Toto tak zvané „binge drinking“ je jednoznačně riskantní, zejména pro kardiovaskulární choroby. Rozhodně toto jednorázové opití nedoporučujeme, ani kdybyste pili pouze víno.

Začne většina alkoholiků po léčení znovu pít?

Bohuže ano. Podle průzkumu z roku 2007 začne třetina alkoholiků pít do jednoho roku po léčení, další třetina do pěti let a poslední do deseti let. Odborníci se shodují na tom, že na úspěšnost léčby má vliv především stadium závislosti, v němž se alkoholik přijde léčit, nikoli to, co je k léčení donutí. Dobrovolníci nedopadají lépe než osoby k léčení donucené.

Nedostanu cirhózu jater, ani když budu pravidelně denně pít alkohol?

Cirhóza jater straší téměř každého, kde popíjí víno nebo jiný alkohol. Budete‑li konzumovat alkohol v množství, které doporučujeme, tak se cirhózy rozhodně nemusíte obávat. Nebezpečí může nastat při pití většího množství alkoholu. Na tom, jaké množství vypitého alkoholu a jaká doba je nutná pro vznik cirhózy, se názory liší. Detaily naleznete v naší knize. Studie provedená u 12 000 osob dokonce ukázala, že pití malého množství vína snižuje riziko nealkoholové jaterní cirhózy. Spousta cirhóz není způsobena pouze pitím alkoholu, ale je nealkoholového původu (hepatitidy B, C a D), nebo existují cirhózy při onemocnění srdce, trombóze jaterních žil, metabolických poruchách, nedostatečné výživě, při užívání drog, různých otravách apod.

Rána opilců jsou krutá

Závisí kocovina na druhu alkoholu, který jsem vypil?

Podle údajů amerického National Institute on Alcohol Abuse závisí intenzita i trvání kocoviny na množství čistého alkoholu a na rychlosti, s jakou bylo toto množství vypito.

Kromě toho ale může být kocovina ovlivněna také barvou alkoholu. Při pití barevných nápojů, jako jsou brandy, koňak nebo whisky, ale také červené víno, se dostávají do krevního oběhu látky, které jsou vedlejšími produkty kvašení. Náš imunitní systém se je snaží zneškodnit tím, že vytváří určitý druh proteinů, které jsou pak příčinou kocoviny. Podle British Medical Journal je nebezpečí kocoviny sníženo až na polovinu při pití bezbarvých nápojů, jako jsou bílé víno, vodka nebo gin.

Vedle rychlosti, jakou alkohol pijeme, se na hloubce kocoviny uplatňují také rozdílná rychlost vstřebávání jednotlivých druhů alkoholu a jejich úprava, a také náplň žaludku při pití, jak už bylo popsáno.

Na kocovinu se mi osvědčil nejlépe aspirin neboli kyselina acetylsalicylová

Ráno při kocovině bývá hladina alkoholu v krvi stále ještě zvýšena. To, že by kyselina acetylsalicylová dokázala snížit zbytkovou hladinu alkoholu v krvi, je mýtus. Ukázali jsme, že účinně urychlit snížení hladiny alkoholu neumíme žádnými prostředky. Ani kyselina acetylsalicylová nedokáže snížit hladinu alkoholu v krvi, ale může zmírnit bolesti hlavy a svalů, podle výzkumu publikovaného v Alcohol Health and Research World může naopak podráždit žaludek. Lepší než kyselina acetylsalicylová jsou látky zmírňující dráždění žaludku při zvýšené sekreci žaludečních šťáv, například antacida, jako je zažívací soda. Při kocovině často pijeme kávu. Faktem je, že sice nesnižuje hladinu alkoholu, ale působí na organismus příznivě, zvláště jsme‑li na ni zvyklí. Obsahuje kofein, brání spánku a udržuje nás v bdělém stavu. Pití kávy však odstraňuje další vodu z těla a je nutné udržet normální hydrataci organismu.

K určitému nevelkému snížení hladiny alkoholu v krvi dojde, budete‑li pít hodně vody. Tím nejen že uspokojíte žíznící tělo po dehydratačním působení alkoholu, ale zvětšíte objem krve v těle a poněkud zrychlíte odplavení alkoholu z krve. Proto je po alkoholickém excesu nejdůležitější dodat tělu dostatek vody. Nejlepší je voda s některými elektrolyty, které používají sportovci, nebo lehce stravitelná polévka. Vyvolání zvracení pomůže odstranit něco málo alkoholu, který se ještě nevstřebal.

Co po opici „vyrazit klín klínem“?

Velmi rozšířeným mýtem je, že nejlepším lékem kocoviny je „panák“ tvrdého alkoholu nebo pivo, neboli „vyrazit klín klínem“. Pravda je, že opětné zvýšení klesající hladiny alkoholu sice poněkud otupí smysly i pocity spojené s kocovinou, ale klesající hladina alkoholu se zvýší a kocovina se prodlouží. Takže to nedoporučujeme.

Doporučení vzít si nějaký „zaručený prostředek“, např. ibuprofen večer před spaním, je také nesmysl, protože i kdyby teoreticky mohl mít nějaký účinek, maximum účinku těchto léků zaspíte.

Zrychluje pití kávy odstranění alkoholu z těla?

Mýtus, že káva zrychlí vylučování alkoholu z krve, je značně rozšířen. Bohužel, není to pravda. Nejen káva, ale ani další procedury, jako sprchování studenou vodou, cvičení, česnekové polévky, neurychlí snížení hladiny alkoholu, ale mohou pomáhat se subjektivními špatnými pocity při kocovině. Alkohol mizí z těla v množství 0,015 g za hodinu. V tabulce 1 jsou uvedeny doby nutné k úplnému vyloučení alkoholu z těla u mužů a u žen.

Nemůže pití vody při konzumaci alkoholu zmírnit opilost a kocovinu?

Voda neochraňuje ani před opilostí ani před postižením jater. Podstatně ani nezmírňuje kocovinu, spíše se podílí na jejím léčení. Její popíjení při pití alkoholu může zpomalit nástup opilosti, ale konečný efekt na vznik opilosti i na průběh kocoviny závisí pouze na množství vypitého alkoholu, na rychlosti, s jakou se pije, a na dalších již zmíněných okolnostech. Pokud pitím vody snížíte celkové množství vypitého vína nebo alespoň zpomalíte jeho konzumaci, může to mít příznivý vliv, a můžeme tak zmírnit opilost i poopilecký stav.

Závěr

Povídání o mýtech kolem vína jsme úmyslně ukončili otázkami, týkajícími se alkoholismu a toho, co dělat, když pití přeženeme a trpíme. Důvodem je skutečnost, že toto číslo našeho časopisu je tohoto roku poslední a také poslední před Silvestrem a Novým rokem.

LITERATURA

Šamánek M, Urbanová Z. Víno na zdraví. Praha: Lucie, 2010.

Adresa pro korespondenci

Prof. MUDr. Milan Šamánek, DrSc.

Dětské kardiocentrum, FN v Motole, V Úvalu 84, 150 06 Praha 5, e‑mail: milan.samanek31@seznam.cz

Zdroj: Kapitoly z kardiologie pro praktické lékaře