Národní autority obstály. Jak je dlouhodobě ukotvit ve výzkumu?

• Aleksi Šedo,

Národní ústav pro výzkum rakoviny (NÚVR)

1. Ano. VES PP4 vnímám jako skvělou příležitost stabilizovat koncept národních ústavů a zachovat kontinuitu struktur, které byly v posledních letech vybudovány. U NÚVR jde především o udržení funkční sítě jedenácti – a teď již dvanácti – institucí, společného řízení, meziinstitucionální koordinace, komunikace, vzdělávání, práce s mladými vědci, klinickými pracovišti a pacientskými organizacemi. Tato podpora nemůže plně nahradit financování vlastního výzkumu, umožňuje však zachovat „organismus“ národního ústavu, jeho know‑how, vztahy a lidské kapacity. To je zásadní, protože bez kontinuity lidí a koordinace by se dosavadní veřejná investice rychle rozpadla do izolovaných institucionálních aktivit a místo vybudované národní autority bychom se opět rozpadli do „šedesáti jednotlivých grantů“.
   PP4 vytváří prostor pro další rozvoj – pro společné vzdělávací programy, sdílení dat a infrastruktur, přípravu společných projektů, systematickou komunikaci se státem a zejména strategickou formulaci národních priorit onkologického výzkumu. Za důležité považujeme, aby byla tato etapa chápána jako přechod k dlouhodobějšímu a předvídatelnému modelu, nikoli jako „prodloužené jednorázové“ řešení.

2. Za klíčové považujeme zavedení víceletého programového financování „expertní infrastruktury“, které by vedle účelových grantů podporovalo také strategické funkce národních vědeckých sítí. To by umožnilo koordinaci klinicko‑výzkumné platformy, datové a biobankové kapacity, sdílené technologie, vzdělávání a zejména rozvoj talentů. Podpora musí zohledňovat kvalitu výsledků, meziinstitucionální spolupráci, klinický dopad a schopnost vytvářet dlouhodobé národní kapacity.
   Za úvahu stojí i lepší sladění podpory mezi ministerstvem zdravotnictví, ministerstvem školství, Grantovou agenturou ČR, Technologickou agenturou ČR a resortními výzkumnými organizacemi tak, aby se jednotlivé nástroje doplňovaly a nevytvářely mezery. Na nadnárodní úrovni je nutné systematičtěji využívat evropské mise, partnerství a strukturální fondy a zajistit k nim odpovídající národní spolufinancování. Významnou cestou je společné vystupování národních ústavů vůči státu – nikoli jako konkurentů o omezené prostředky, ale jako partnerů schopných formulovat dlouhodobou strategii českého biomedicínského výzkumu. Smyslem není vytvářet další administrativní vrstvu, ale rozvíjet to, co prokazatelně funguje, a převést jednorázovou investici státu do stabilní infrastruktury znalostí, lidí a spolupráce.

• Iva Pichová,

Národní institut virologie a bakteriologie (NIVB)

1. Díky předchozímu financování z Národního plánu obnovy z prostředků Next Generation EU vzniklo konsorcium, kterému se podařilo dosáhnout významného pokroku nejen ve vývoji pokročilých antivirových a antibakteriálních léků či studia mechanismů antimikrobiální rezistence, ale také ve výzkumu interakcí mezi patogeny a hostiteli. Projekt propojil základní, translační a klinický výzkum infekčních onemocnění, poskytl podnětné prostředí pro sdílení znalostí a odborných zkušeností a umožnil rozšířit tuto tematiku i do vzdělávání studentů. Ti měli příležitost osvojit si nejmodernější technologie a metodiky, získat zkušenosti z práce ve špičkových výzkumných týmech, navázat kontakty s dalšími vědci, a mohli se tak připravit na výzkumnou kariéru na mezinárodní úrovni. NIVB se stal členem prestižní mezinárodní sítě Global Virus Network.
   V nadcházejícím období bude NIVB na těchto základech stavět a bude dále posilovat svou roli jako národní platforma propojující výzkumné týmy, nemocnice, instituce veřejného zdraví, pacientské organizace a státní orgány. Zaměří se na virové a bakteriální patogeny, včetně respiračních a zoonotických virů, flavivirů, koronavirů, virů chřipky a hepatitidy, multirezistentních bakterií, chronických infekcí u ohrožených pacientů a infekcí přenášených ze zvířat. Poskytnuté financování z podpory VES PP4 v letech 2026–2030 umožní, aby NIVB sloužil jako komunikační a koordinační centrum pro odborné znalosti v oblasti infekčních nemocí v ČR. Jeho činnost bude podporovat výměnu poznatků mezi základním a klinickým výzkumem, zvyšovat povědomí o nově se objevujících infekcích a antimikrobiální rezistenci a bude přispívat k lepší připravenosti na infekční hrozby. NIVB bude i nadále podporovat studenty a začínající výzkumné pracovníky prostřednictvím vzdělávání a sdílení odborných znalostí. Jasná a spolehlivá komunikace je nezbytná pro udržení důvěry ve vědu, podporu očkování a připravenosti na další infekční hrozby.

2. Předchozí úspěšná činnost všech projektů EXCELES jasně prokázala, že financování větších konsorcií, která spojují odborníky v určitém oboru v ČR, je smysluplné, funkční a efektivní. Předchozí financování umožnilo i pořízení špičkového vybavení na všech pracovištích NIVB a umožnilo vznik nových spoluprací mezi zúčastněnými týmy, ke kterým by bez projektu nedošlo. Současné financování, které slouží k udržování navázaných spoluprací, zapojení studentů do projektů, vzdělávání veřejnosti i práci pro státní sféru, umožní udržet vybudovanou platformu. Bylo by však strategické, aby v budoucím financování vědy vznikla možnost podpory větších konsorcií v ČR, která by zahrnovala také financování výzkumné činnosti, jak tomu bylo v minulosti z prostředků Next Generation EU. Ministerstvo zdravotnictví v současnosti takové financování nemá. Zdraví lidu, včetně neustálého výskytu virových a bakteriálních hrozeb, by však mělo být strategickou prioritou na národní i evropské úrovni pro financování v dalším období.

• Milan Brázdil,

Národní institut pro neurologický výzkum (NEUR‑IN)

1. Účelová podpora udržitelnosti národních ústavů ze strany AZV ČR je pro tyto konsorciální projekty zcela klíčová. NEUR‑IN vznikl 1. 7. 2022 jako jeden z pěti založených národních výzkumných institutů, a ačkoli za uplynulé čtyři roky jednoznačně prokázal svoji životaschopnost i zásadní význam pro optimalizaci vědecko‑výzkumných aktivit především v rámci neurodegenerativních onemocnění, jakož i pro komunikaci mezi neurology, výzkumníky, pacienty a orgány veřejné moci, jeho budoucnost byla dlouho velmi nejistá. Jelikož se jedná o velmi extenzivní projekt, v němž úzce spolupracuje jedenáct špičkových institucí po celé České republice, byla jednou z největších výzev koordinace činnosti jednotlivých výzkumných týmů. Při tom právě tyto koordinační aktivity, podobně jako společné edukační a strategické činnosti, nemohou být hrazeny ze standardních grantových zdrojů, které financují čistě výzkumné aktivity. Úspěch NEUR­‑IN v rámci výzvy VES PP4 tak k jisté stabilizaci bez jakýchkoli pochybností významně přispěl, na druhé straně se tímto způsobem vyřešila jen část problémů. Jedním z významných cílů vzniku národních ústavů byla internacionalizace, tedy přilákání kvalitních výzkumníků ze zahraničí do ČR. To se v našem případě jednoznačně podařilo, ovšem ne všechny nové mezinárodní týmy byly schopny za relativně krátkou dobu uspět ve vysoce kompetitivních grantových soutěžích, a zajistit si tak financování svých výzkumných aktivit. Problém kontinuity lidských zdrojů tak bohužel zůstává „na stole“.
2. V první řadě je potřeba významně posílit vzájemnou komunikaci mezi národními ústavy a ministerstvem zdravotnictví. To by pak, myslím, mělo diskutovat jasnou dlouhodobou koncepci, definující začlenění stávajících ústavů do českého zdravotně‑výzkumného prostoru, včetně jejich financování. A samozřejmě tato koncepce musí navazovat na evropské a celosvětové programy, jako jsou v případě NEUR‑IN např. iniciativy Brain Health, EBrains apod. V neposlední řadě je nutné systematicky zvyšovat všeobecné povědomí o narůstajícím významu neurologických onemocnění ve 21. století a jejich dopadu na naši společnost. A zde je již prostor pro širokou spolupráci všech rozvinutých zemí a jejich vlád (i za hranicemi EU), neboť tato časovaná nálož nás postihne všechny společně.

• Klára Šeďová,

Národní institut pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik (SYRI)

1. Ano, a považuji to za jednu z nejdůležitějších hodnot této podpory. V předchozích letech se podařilo vybudovat národní instituty, které propojují špičkové týmy napříč univerzitami, Akademií věd ČR a dalšími institucemi. Jejich hodnota není jen v jednotlivých výzkumných výsledcích, ale také ve vytvořených týmech, datech, metodickém zázemí, sítích spolupráce a ve schopnosti rychle mobilizovat expertizu, když společnost čelí nové krizi nebo zdravotnímu riziku. V případě SYRI se podařilo vytvořit stabilní meziinstitucionální platformu, která propojuje výzkumné kapacity několika institucí a na níž nyní můžeme dále stavět.
   Myslím, že si na tento typ institucí v českém prostředí teprve zvykáme. Národní instituty by ale podle mě neměly být vnímány jen jako dočasné projekty spojené s jedním zdrojem financování. Postupně by se měly stát přirozenou součástí širšího ekosystému vědění a práce s ním v ČR – místem, kde se propojují výzkumné týmy, data, veřejná správa, aplikační partneři, média i veřejnost. Jejich přidaná hodnota je právě v tom, že dokážou překračovat hranice jednotlivých institucí a oborů.
   Výzvu PP4 proto vnímám jako velmi důležitý krok k tomu, aby se po skončení původních projektů neztratila již vybudovaná kapacita. Právě kontinuita lidí a know‑how je ve vědě zásadní. SYRI proto počítá nejen s kontinuitou výzkumných skupin, ale také s rozvojem datové infrastruktury, expertní sítě, mentoringu, PhD Hubu a dalších aktivit zaměřených na dlouhodobou udržitelnost lidských a institucionálních kapacit.
   Zároveň se ale dostáváme do nové fáze, kdy by mělo stále více jít o to, co vybudované kapacity dokážou nabídnout společnosti. V SYRI se proto chceme výrazněji soustředit na komunikaci vědy a na systematickou práci s vědeckým poznáním mimo samotnou akademickou obec. Nejde přitom jen o popularizaci výsledků. Jde o schopnost převést vědecké poznání do podoby, se kterou mohou pracovat ministerstva, zdravotnické instituce, pacientské organizace, média nebo veřejnost, a současně přenášet jejich otázky a potřeby zpět k výzkumníkům. V našem projektu je tato role pojímána jako „knowledge brokering“ – tedy aktivní propojování výzkumu, veřejné správy, zdravotnictví a společnosti. Projekt proto počítá s policy roundtables, konzultacemi se stakeholdery, spoluprací s médii, aktivitami pro pacientské organizace i se vzděláváním samotných vědců v komunikaci a práci s různými cílovými skupinami.
   Současně je důležité rozlišovat mezi účelovou podporou a skutečně dlouhodobou institucionální stabilitou. Tato výzva je velmi důležitý most. Do budoucna bych považovala za ideální model, v němž stát stabilně podporuje základní veřejně prospěšné funkce národních autorit (koordinaci, datové a metodické kapacity, expertizu pro veřejnou správu, rozvoj lidí nebo komunikaci vědy), zatímco samotný výzkum zůstává ve významné míře soutěžní. Takový model kombinuje kontinuitu s tlakem na kvalitu.

2. Za klíčové považuji především zachovat a dále posilovat široké pojetí zdravotnického výzkumu. Zdraví populace není výsledkem pouze kvality medicíny a zdravotní péče. Významnou roli hrají také socioekonomické podmínky, vzdělávání, chování lidí, důvěra v instituce, zdravotní gramotnost, demografický vývoj, komunikace nebo environmentální rizika. Právě poslední velké krize ukázaly, že zdravotní problémy mají velmi často zároveň sociální, ekonomické, psychologické a institucionální příčiny i důsledky. SYRI z tohoto interdisciplinárního chápání veřejného zdraví přímo vychází. Právě proto je velmi důležité, aby měly ve zdravotnickém výzkumu silné místo také společenské a behaviorální vědy. Máme někdy tendenci spojovat zdravotnický výzkum především s vývojem diagnostiky, léčby nebo nových technologií. To je samozřejmě zásadní, ale samo o sobě to nestačí. Potřebujeme také vědět, proč lidé využívají nebo nevyužívají prevenci, proč důvěřují či nedůvěřují zdravotnickým institucím, jak se zdravotní rizika liší mezi sociálními skupinami, jakou roli hraje vzdělání, ekonomická situace nebo prostředí, v němž lidé žijí, a jak účinně komunikovat zdravotní rizika. Bez této znalosti nemusejí být ani medicínsky vynikající řešení ve společnosti skutečně účinná.
   Ze strany ministerstva zdravotnictví proto vidím prostor zejména pro stabilní víceleté programy, které vedle samotného výzkumu podporují také převod výsledků do praxe. Potřebujeme financovat nejen vznik nového poznání, ale i cestu od poznání k rozhodování. Právě tím se investice do vědy proměňuje v investici do kvality a odolnosti zdravotního systému. Takové propojení výzkumu s rozhodováním a zdravotnickou praxí je jedním z hlavních cílů další fáze SYRI.
   Velkou příležitost vidím také v podpoře aktivit, které stojí mezi samotným výzkumem a jeho využitím. Tradiční grantové financování je často zaměřeno především na produkci nových vědeckých výsledků. Méně samozřejmé je financování toho, co následuje potom – práce s veřejnou správou, komunikace výsledků, vytváření odborných sítí, práce s datovými zdroji nebo systematické zapojování pacientů a dalších aktérů. Přitom právě tato mezivrstva rozhoduje o tom, zda se vědecké poznání skutečně dostane do praxe. Považuji tedy podporu těchto funkcí národních autorit za velmi důležitou.
   Další cestou je využívat národní podporu jako páku pro získávání evropských a dalších zahraničních prostředků. Českým týmům velmi pomáhá financování, které jim umožní vytvořit mezinárodní konsorcium, připravit pilotní výzkum a data nebo kvalitní projektovou žádost. Relativně malá národní investice tak může přinést násobně větší prostředky ze zahraničí. Národní instituty mohou být pro tento účel velmi efektivní platformou, protože už mají vybudovány meziinstitucionální týmy, odborné sítě a mezinárodní kontakty.
   Dlouhodobě bych proto za nejefektivnější považovala kombinaci tří věcí – stabilní podpory strategických kapacit, otevřené soutěže o prostředky na samotný výzkum a nástrojů, které českým týmům pomohou být úspěšnější v evropské a mezinárodní konkurenci.

• Martin Haluzík,

Národní institut pro výzkum metabolických a kardiovaskulárních onemocnění (CarDia)

1. Ano, považuji pokračování financování – byť ve významně nižší částce – za velmi důležité pro stabilizaci konceptu národních ústavů a alespoň částečné udržení kontinuity. Myslím, že všechny ústavy prokázaly, že prvotní financování bylo skutečně využito účelně, a tento krok umožňuje určité pokračování v našich rozběhnutých projektech. Do budoucna by dávalo smysl přímé zadání konkrétních projektů, které ministerstvo zdravotnictví potřebuje řešit, daným ústavům a umožnění jejich financování nad rámec aktuální podpory.
2. Myslím, že velmi užitečná by byla diskuse o tom, které otázky by z pohledu ministerstva zdravotnictví měly být řešeny prioritně – a to by se mělo odrazit na alokaci finančních prostředků. Z klinického pohledu by si např. narůstající výskyt obezity, diabetu a s nimi svázaných kardiovaskulárních a dalších komplikací zasloužil právě tuto prioritizaci. Vzestup nemocných s těmito komplikacemi zasahuje prakticky do všech oblastí medicíny a náklady na léčbu astronomicky stoupají. Pokud bychom je dokázali vyléčit či zkompenzovat v časném stadiu, náklady na léčbu komplikací bychom mohli ušetřit.
   Další chronickou bolestí financování vědy v ČR je fakt, že podpora je obvykle poskytována na maximálně několik let a pokračující financování se pak mnohdy získává obtížně. Skutečně vynikajícím projektům s nejlepším hodnocením bych považoval za rozumné financování prodloužit. Zdaleka ne všechny výzkumy je možné dokončit za tři nebo čtyři roky a po ukončení grantu začíná žádost o další financování opět zcela od nuly, což může v případě neúspěchu i vynikající projekt zcela zastavit.