Nízká tolerance fyzické zátěže a LAVI/a předpovídají návrat fibrilace síní

Pacienti s nízkou tolerancí fyzické zátěže mají významně vyšší riziko recidivy fibrilace síní po katetrizační ablaci plicních žil. Retrospektivní analýza 98 pacientů z FNUSA Brno prokázala, že hodnota pVO₂ < 9 ml/kg/min a parametr LAVI/a jsou nezávislými prediktory nepříznivého dlouhodobého vývoje. Výsledky studie zdůrazňují význam zátěžového testování a echokardiografických ukazatelů při plánování a hodnocení výsledků léčby.

Katetrizační ablace je základem léčby paroxysmální fibrilace síní, ale návrat arytmie zůstává i přes technicky úspěšný výkon častým jevem. Identifikace pacientů s vyšším rizikem recidivy je proto zásadní pro volbu optimální léčebné strategie. Tým z I. interní kardiologické kliniky FNUSA a pracoviště elektrofyziologie v Brně se zaměřil na analýzu možných prediktorů dlouhodobého vývoje u pacientů, kteří podstoupili izolaci plicních žil.

Ve studii, která probíhala mezi lety 2015 a 2016, byl hodnocen prognostický význam tolerance fyzické zátěže a echokardiografických ukazatelů pro výskyt recidivy fibrilace síní. U všech pacientů bylo před výkonem provedeno zátěžové testování na bicyklovém ergometru s iniciální zátěží 10 wattů a postupným navyšováním o 10 wattů každé dvě minuty až do dosažení únavy. Hodnota maximálního kyslíkového příjmu (pVO₂), stanovená podle Brownova vzorce, sloužila jako ukazatel kardiopulmonální zdatnosti. Doplněno bylo hodnocení parametru LAVI/a – poměru objemu levé síně a ejekční frakce levé komory – jako dalšího potenciálního ukazatele rizika recidivy.

Jak tým FNUSA postupoval při hodnocení a sledování pacientů

Do sledování byli zařazeni pouze pacienti s paroxysmální fibrilací síní, kteří měli zachován sinusový rytmus a kvalitní echokardiografické zobrazení. Vyloučeni byli ti, u nichž se vyskytovalo významné strukturální srdeční onemocnění, chlopenní vada, ischemická choroba srdeční či jiné závažné komorbidity. Cílem bylo hodnotit čistý vliv zdatnosti a morfologických parametrů na výskyt arytmické recidivy.

Samotná ablace byla provedena pomocí radiofrekvenční technologie s využitím katetru Celsius ThermoCool a 3D mapovacího systému EnSite Precision. U pacientů s typickým flutterem síní byla doplněna také ablace kavotrikuspideálního isthmu. Tým z FNUSA pacienty sledoval v pravidelných intervalech po dobu až 36 měsíců. Získaná data byla statisticky analyzována se zaměřením na vztah mezi vstupními hodnotami pVO₂, parametrem LAVI/a a rizikem recidivy fibrilace síní či jiné arytmie.

Retrospektivní analýza prokázala, že snížená tolerance fyzické zátěže hodnocená pomocí pVO₂ a parametr LAVI/a představují významné prediktory recidivy fibrilace síní po katetrizační ablaci. Po 36 měsících byla u pacientů se závažně zhoršenou zdatností (pVO₂ pod 9 ml/kg/min) zaznamenána významně nižší míra přežití bez recidivy – 64,5 procenta oproti 88,1 procenta u zdatnějších pacientů. Vysokou prognostickou hodnotu měl také parametr LAVI/a: zatímco u pacientů s nižší hodnotou tohoto ukazatele činila tříletá míra přežití bez fibrilace síní 93,5 procenta, u skupiny s vyšším rizikem klesla na 69,2 procenta.

Článek vznikl pro web ČKSTV v rámci kongresového zpravodajství z XXXIII. výročního sjezdu České kardiologické společnosti.