Nová metoda detekce sentinelové uzliny – půvab jednoduchosti
V Masarykově onkologickém ústavu (MOÚ) začali používat novou metodu identifikace sentinelové uzliny u pacientek s karcinomem prsu. K označení tkáně se při ní nepoužívá radiofarmakum, ale nanočástice detekovatelné pomocí magnetického pole. To s sebou nese celou řadu výhod.
Jako sentinelová uzlina se označuje první spádová lymfatická uzlina, do které je drénováno místo nádoru. Její vyšetření má klíčový význam pro další strategii léčby. Není‑li tato uzlina postižena, je to známkou toho, že se ještě v následných uzlinách nevyskytují metastázy a není tedy nutné tyto uzliny odstranit
Pacient tak není zatížen mnohdy mutilujícími následky lymfadenektomie. Výsledek vyšetření sentinelové uzliny má vliv i na indikaci radioterapie a systémové léčby. Taková optimalizace terapie je dnes již standardem u karcinomu prsu, sentinelová biopsie se ale používá i u melanomu a dalších solidních nádorů. Rutinně se pro detekci sentinelové uzliny používají diagnostické metody založené na radiofarmakách v možné kombinaci s využitím prostého barvení. Značení sentinelových uzlin pomocí radioaktivního nosiče je však logisticky poměrně náročné a navíc je spojeno s radiační zátěží jak pro nemocné, tak pro personál.
Místo radiofarmaka roztok nanočástic
Masarykův onkologický ústav v Brně nyní jako první a zatím jediné zdravotnické zařízení v České republice použil při operacích karcinomu prsu novou metodu magnetické detekce sentinelové uzliny inovativně využívající nanotechnologii.
Podstatou metody je podání roztoku nanočástic oxidu železa (s názvem Sienna+) ve formě subkutánní injekce v blízkosti lokalizovaného karcinomu prsu. Tyto nanočástice jsou pak detekovány systémem SentiMag. Samotný přístroj pracuje jako magnetometr, který vytváří velmi malé magnetické pole, jež jako první excituje částice s určitou frekvencí, což následně vede k emisi zpětného záření, které přístroj zaznamenává a kvantifikuje.
Jednou z podmínek úspěchu bylo v tomto případě najít vhodnou velikost částice, která se dostane do požadované zóny lymfatických uzlin a je možné ji spolehlivě detekovat. Částice menší než pět nanometrů totiž projde skrz lymfatickou uzlinu velmi rychle. Pokud jsou naopak částice větší než 100 nanometrů, uvíznou na cestě do lymfatických uzlin.
Nový postup má několik výhod. „Tou hlavní je absence radioaktivity. Mimo jiné to znamená, že operatér může provést aplikaci látky bez nutnosti spolupráce s jinou specializací,“ říká MUDr. Oldřich Coufal, Ph.D., z Oddělení chirurgie MOÚ.
Čas tolik neběží
Odpadá tedy nutnost speciálního režimu spojeného s využitím izotopů a eliminuje se radiační zátěž pro nemocné i personál. Účinnost nového indikátoru není tolik časově omezena – zatímco radiofarmakum musí být připraveno a aplikováno v určitém časovém úseku, paramagnetický indikátor může být na oddělení dlouhodobě uložen. „Lze jej aplikovat i s větším časovým předstihem před operací, neboť v těle nepodléhá rychlé degradaci,“ vysvětluje MUDr. Coufal.
Novou technologii lze použít i tam, kde není pracoviště nukleární medicíny. Chirurg v tomto případě není závislý na jiných specializacích. „Chirurgové, kteří ovládají současnou metodu detekce sentinelové uzliny pomocí příruční gamma‑sondy a barviva, nemusejí mít z práce s novým systémem přílišné obavy, i když odlišnosti existují. Odhadujeme, že zkušenému operatérovi postačí přibližně pět operací, aby si na práci s novým systémem zvykl,“ popisuje MUDr. Coufal.
Podstatné je, že nanočástice oxidu železa podané injekčně pacientkám za účelem detekce sentinelové uzliny (systém SentiMag a Sienna+) se chovají jako zdravotnický diagnostický prostředek, nejsou tudíž považovány za léčivo. Celková dávka železa v jedné injekci Sienna+ je ekvivalentní běžnému dietnímu přijmu za dva dny.
Toto vyšetření se v MOÚ provádí v rámci řádně vedené klinické studie, která má porovnat novou paramagnetickou a standardní radioizotopovou detekci sentinelovych uzlin.
Detekce a operace sentinelových uzlin provádí MOÚ u karcinomu prsu a maligního melanomu od roku 2001 standardní kombinací barevné a radionavigované metody, v posledních letech se zde aplikace barviva v nekomplikovaných případech vynechává a používá se samotná radionavigace. Celkem se již jedná o několik tisíc operací, jejichž výsledky byly opakovaně publikovány v odborném tisku. Tato rozsáhlá zkušenost s detekcí sentinelových uzlin v onkologii umožňuje nyní MOÚ hodnotit i novou technologii, která se v této oblasti objevila teprve nedávno. V rámci této studie se zabývá MOÚ také porovnáním ekonomických parametrů dosavadní a nové metody.
Výsledky jsou srovnatelné s radionavigací
V MOÚ byla metoda SentiMag ověřována u dvaceti pacientek s karcinomem prsu – u všech bylo současně provedeno i standardní radioizotopové vyšetření, aby bylo možné srovnat, zda skutečně jde o stejnou uzlinu a zda nová látka neuniká jinam. Výsledek obou přístupů byl srovnatelný. „Samozřejmě uvažujeme o možném použití systému SentiMag u jiných nádorů. Zatím ale tyto úvahy nedostaly konkrétní obrysy,“ uvádí MUDr. Coufal.
Zatím je ale brzy říkat, že nukleární medicína je u detekce sentinelové uzliny ze hry. „Určitou výhodu metody s použitím radioizotopů vidím v možnosti předoperační celotělové lymfoscintigrafie, která může operatéra upozornit na nějaké nezvyklosti, se kterými se v oblasti lymfatického systému někdy setkáváme,“ popisuje MUDr. Coufal a dodává: „Rovněž detekce silného radioaktivního signálu přes kůži, ještě než vedeme řez a preparujeme ve tkáni, je pro operatéra do jisté míry uklidňující, že bude v pátrání po sentinelové uzlině úspěšný. Při použití samotné nové metody mohou nastat situace, kdy operatér přes kůži žádný signál nezaznamená a bude muset chirurgicky vstoupit do axily bez předběžné informace, co ho tam čeká.“
Zdroj: Medical Tribune