Novinky v očkování v roce 2022
Součástí letošního 16. kongresu primární péče bylo již tradičně téma vakcinace. O novinkách v očkování v roce 2022 informovala ve své přednášce 19. března místopředsedkyně České vakcinologické společnosti ČLS JEP MUDr. Hana Cabrnochová, MBA, která pro lékaře shrnula nově hrazená očkování u dětí i dospělých, úpravy úhrad očkovacích látek a připomněla nový Metodický postup k vykazování očkování platný od 1. 1. 2022, resp. 1. 2. a 1. 3. 2022.
Jak v úvodu připomněla, výrobky společnosti Pfizer nejsou jen vakcíny proti covidu‑19, ale jde i o další očkovací látky, z nichž některé jsou hrazeny ze zdravotního pojištění. V případě vakcíny pro očkování proti klíšťové meningoencefalitidě se jedná o novou úhradu vakcíny FSME‑IMMUN pro osoby od 50 let, u vakcín proti pneumokokovým infekcím je stanoven různý princip hrazení s plnou nebo částečnou úhradou. Změny v úhradě očkování platné od 1. 1. 2022, které přináší novela zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, se týkají úhrady očkování proti meningokokovým nákazám u adolescentů, hrazení očkování proti KME u pojištěnců od 50 let, upřesnění úhrad očkování rizikových skupin, úhrad očkování proti chřipce u zdravotníků, změn úhrad u vakcinace proti HPV a úpravy úhrady očkování proti pneumokokům dle nového doporučení České vakcinologické společnosti.
Očkování proti meningokokům
Nepovinné očkování proti meningokokovým infekcím kojenců a starších dětí je plně hrazeno u infekcí způsobených:
- meningokokem skupiny B, je‑li očkování zahájeno do 12. měsíce věku nebo od dovršení 14. do dovršení 15. roku věku,
- meningokokem skupiny A, C, W, Y, je‑li očkování provedeno jednou dávkou od 1. do 2. roku věku nebo mezi 14. a 15. rokem věku,
- hrazeno je i dále očkování provedené po uplynutí lhůt stanovených výše, pokud došlo k odložení aplikace jedné nebo více dávek očkovací látky z důvodu zdravotního stavu pojištěnce.
K hrazeným očkovacím látkám proti meningokokům patří Bexsero (rekombinantní MenB‑4C), Trumenba (MenB‑FHbp), Nimenrix (konjugovaná MenACWY), Menveo (konjugovaná MenACWY) a Menquadfi (konjugovaná MenACWY).
Jak vakcíny proti MenB, tak proti MenACWY lze podávat simultánně s jinými vakcínami, ale do jiných aplikačních míst. Pro dosažení co nejširší ochrany je potřeba aplikovat jak vakcínu proti MenB, tak i vakcínu proti MenACWY. U skupiny vakcín MenACWY je možná zaměnitelnost vakcín, to ale neplatí u skupiny MenB, kde je z důvodu významné odlišnosti konstrukce těchto očkovacích látek zapotřebí dokončit základní vakcinační schéma stejnou vakcínou.
Koadministrace vakcíny Trumemba je možná s vakcínami proti HPV, s vakcínami proti MenACWY, případně s boosterem (posilující dávkou) proti poliomyelitidě. Vakcína Nimenrix je jediná vakcína schválená od šesti týdnů věku bez horního věkového limitu. Lze ji současně aplikovat s dalšími rutinními vakcinacemi u kojenců, dětí, adolescentů a dospělých. Může být podána i s vakcínou proti chřipce. Lze ji použít také jako booster, bez ohledu na to, která meningokoková vakcína byla použita pro primární očkování. „Tato vakcína má dnes již dostupná data pro konkrétní věkové skupiny, která ukazují, že je zde velmi dobrá imunitní odpověď přetrvávající po dobu deseti let. Aplikace posilovací dávky po deseti letech pak ochranu proti séroskupinám ACWY prodlužuje,“ připomněla MUDr. Cabrnochová.
Konkrétní dopad používání této vakcíny v praxi podle ní ukazují např. data z Anglie, kde před zavedením vakcinace došlo k prudkému nárůstu séroskupiny W; zavedením očkování v roce 2015 u osob ve věku 13–14 let a catch‑up programu pro 14–18leté a nové studenty na univerzitách do 25 let došlo nejen k poklesu v očkované skupině, ale i k nepřímému dopadu očkování. Ten se projevuje, jestliže efekt očkování jedné skupiny má významný dopad na pokles tohoto onemocnění i v neočkovaných věkových skupinách. Čtyři roky po zavedení tohoto programu bylo pozorováno snížení výskytu hlášených případů ve skupině očkovaných i neočkovaných. U séroskupiny W došlo k poklesu o 46 procent ve všech skupinách očkovaných a ke 32procentnímu poklesu u skupiny 25+ (nepřímý efekt). Obdobně tomu bylo i u MenY (27 % u 25+, 42 % ve všech věkových skupinách). Významné snížení incidence onemocnění způsobených MevW potvrzují také data z Nizozemska, která ukazují pokles o 82 procent v očkované věkové skupině (nepřímý efekt 57 %).
Očkování proti klíšťové meningoencefalitidě (KME)
Nově je hrazeno nepovinné očkování proti KME u pojištěnců od 50 let. Není zde žádné omezení z hlediska počtu dávek, a je tedy možné za plnou úhradu ze zdravotního pojištění očkování zahajovat stejně jako přeočkovávat, a to bez ohledu na to, zda před zavedením této úhrady již pojištěnci byli, nebo nebyli očkováni.
„Podmínkou je, že vakcíny je potřeba nakoupit a vykazovat zdravotní pojišťovně, tedy úhradu nelze realizovat cestou lékárny na základě vystaveného receptu. Zdravotní pojišťovna proplatí 958,55 Kč (UHR1, výkon 02125 a s vykázáním diagnózy Z24.1). Týká se to ale pouze vakcíny FSME‑IMMUN, která vstoupila do úhradového mechanismu,“ poznamenala MUDr. Cabrnochová.
Jak zdůraznila, již několik let u nás sledujeme nárůst KME, zejména ve skupinách nad 60 a 65 let. Bohužel dochází k nárůstu i ve skupině malých dětí (1–4 roky), kde toto onemocnění může způsobit poruchy kognitivních funkcí, a je proto dobré směřovat zahájení očkování proti KME u dětí po dokončení základní vakcinace, tedy obvykle kolem 3. roku věku.
Aktuální data proočkovanosti proti KME (průzkum ve 21 zemích 2019–2021) zahrnují i průzkum v ČR provedený na souboru 4 082 primárních respondentů, kteří vyplňovali dotazník za celkem 11 840 členů domácnosti. I když data ukazují mírný nárůst proočkovanosti v roce 2021 oproti roku 2019 (z 29 % na 33,2 %), přesto ve skupinách s vyšším rizikem závažného průběhu, což jsou skupiny padesátiletých a starších, se proočkovanost dostává pod tato čísla (viz tabulku).
Podle MUDr. Cabrnochové je důležité si v tomto kontextu také uvědomit, že v posledních dvaceti letech se počty případů KME výrazně zvyšují i v oblastech, kde toto onemocnění dříve běžné nebylo. Zatímco v roce 2000 se jednalo o onemocnění typické zejména pro jižní Čechy, dnes se vyskytuje již na celém území ČR. Přesto je Jihočeský kraj tím, který má nejvyšší proočkovanost (51 %), naopak nejnižší proočkovanost má kraj Pardubický (24 %), Královéhradecký (27 %) nebo Zlínský (28 %).
Alarmující ale je, že ačkoli je v ČR výskyt klíšťové encefalitidy nejvyšší ze zemí Evropské unie (853 případů v roce 2020), vykazuje ČR v porovnání s dalšími endemickými zeměmi nejnižší proočkovanost, a to pouhých 33 procent.
„V roce 2021 jsme zaznamenali o něco nižší výskyt KME (587 případů) než v předchozím období. Samozřejmě můžeme spekulovat o tom, že to byly určité klimatické dopady loňského chladnějšího a deštivějšího léta, ale také víme, že v roce 2020, kdy většina kapénkových infekcí a respiračních nákaz vzhledem k distančním a protiepidemickým opatřením významně poklesla, děti i dospělí trávili léto v ČR, kvůli zavedenému lockdownu jsme významně necestovali, což mohlo přispět k vysoké incidenci. V létě 2021 jsme se k cestování do oblastí mimo Českou republiku opět vrátili,“ popisuje odbornice. Jak dodává, i když povědomí o klíšťové encefalitidě má 92 procent českého národa a 81 procent Čechů ví, že existuje účinná vakcinace, přesto je proočkovanost stále velmi nízká.
Jak MUDr. Cabrnochová vysvětluje, k sérokonverzi dochází dva týdny po druhé dávce až u 98 procent očkovaných, po třetí dávce pak u 99 procent. V případě zrychleného schématu je to 90 procent po druhé dávce a 99 procent po třetí dávce. Pokles protilátek záleží na řadě faktorů, z nichž nejdůležitější je věk, ve kterém bylo provedeno základní očkování. Pokles je rychlejší po základním schématu. Po čtvrté a dalších dávkách je pokles možno odhadnout na jednoprocentní ztrátu sérokonverze ročně. I proto existuje doporučení pro praktické lékaře, která k existujícímu očkovacímu kalendáři pro dospělé doplňují, aby se ve věkových kategoriích nad 60 let zkrátil interval pro podání posilujících dávek na tři roky.
„Rozhodně doporučujeme postupovat podle SPC. Ale pokud pacient přijde na druhou dávku pozdě nebo nedorazí‑li po třech letech na přeočkování, platí, že mezi první a druhou dávkou lze pokračovat, neuplynul‑li víc než rok. Mezi druhou a třetí dávkou by měl být interval 5–12 či 9–12 měsíců dle typu vakcíny, ale pokud dojde k opomenutí třetí dávky, lze ji aplikovat za předpokladu, že od druhé dávky neuplynuly více než tři roky. První přeočkování se pak aplikuje za tři roky od třetí dávky. Jestliže pacient nepřijde na booster a je to osoba imunokompetentní bez chronického onemocnění, je možné do deseti let aplikovat posilující dávku a není nutné zahajovat očkování znovu,“ vysvětlila MUDr. Cabrnochová s tím, že ve sporných případech je doporučeno aplikovat posilující dávku a následně po cca měsíci provést kontrolu protilátek.
Očkování proti pneumokokovým nákazám
Zde dochází ke změně principu úhrady, která je u nepovinných očkování většinou v ceně ekonomicky nejméně náročné varianty, v případě dražší vakcíny pak vzniká doplatek.
UHR1 se týká očkování kojenců, kde je plně hrazena vakcína Synflorix a na Prevenar 13 si rodiče doplácejí.
UHR2 – u pravidelného očkování, kdy stejně jako u všech povinných očkování dostává praktický lékař očkovací látku od distributora, nic tedy nekupuje a očkování je plně hrazeno, a to jak Prevenar 13, tak i Pneumovax 23. Česká vakcinologická společnost v tomto kontextu přijala doporučení, aby u rizikových skupin, včetně seniorů, bylo zavedeno tzv. sekvenční schéma, tedy posílení imunitní odpovědi kombinací obou očkovacích látek.
UHR3 se týká osob starších 65 let. Zde MZ ČR podle antigenního složení doporučilo plnou úhradu vakcíny Prevenar 13 (1 458 Kč), přičemž vakcíny není možné zaměňovat.
UHR4 – u rizikových skupin zůstává úhrada ekonomicky nejméně náročné varianty, a to pouze 610 Kč, bez ohledu na věk, protože ekonomicky nejméně náročnou variantou zůstává polysacharidová vakcína Pneumovax 23, ačkoli z hlediska ochrany není dostačující variantou a má být kombinována s vakcínou konjugovanou.
„Metodika zdravotních pojišťoven upřesňuje, jakým způsobem konkrétní očkování je či není hrazeno. Od ledna 2022 jsme zažili tři úpravy metodiky. Ta první reflektovala nové úhrady, ke druhé došlo poté, kdy byla zrušena vyhláška o očkování proti onemocnění covid‑19, která měla zavádět povinnost očkování pro definované skupiny občanů ČR. K poslední úpravě došlo 1. března, poté, co byl reflektován nedostatek očkovacích látek a zdravotní pojišťovny musely připustit, že pro některá očkování je potřeba ještě nakoupit vakcíny, které jsme používali v loňském roce,“ vysvětlila MUDr. Cabrnochová.
