NPWT a Preventia: součást komplexního přístupu k prevenci SSI

Odborný seminář v rámci pravidelných kulatých stolů společnosti HARTMANN, který se 16. října 2025 konal v Bechyni, se zaměřil na praktické využití podtlakové terapie (NPWT) v ortopedii a traumatologii a na prevenci infekcí v místě chirurgického výkonu (SSI). Účastníci se věnovali správné technice NPWT, otázkám secernujících a komplikovaných ran, možnostem preventivního použití podtlaku i roli antimikrobiálních výplachů, včetně roztoku Preventia. Diskuse potvrdila rostoucí význam kombinace NPWT a účinné irigace – zejména při péči o rizikové pacienty a u výkonů s vyšším rizikem SSI.

Podtlaková terapie a antimikrobiální výplachové roztoky dnes patří mezi významné nástroje, které mohou příznivě ovlivnit průběh hojení chirurgických ran. V ortopedii a traumatologii, kde i drobné komplikace mohou znamenat týdny zdržení rehabilitace či nutnost opakovaných operací, roste důraz na přesnou techniku, správné načasování a včasnou prevenci infekce. Právě tato témata dominovala odbornému setkání v Bechyni, kde se diskutovaly praktické postupy práce s měkkými tkáněmi, úskalí secernujících ran i možnosti bezpečné dekontaminace operačního pole.

Zkušenosti jednotlivých pracovišť ukazují, že úspěch léčby dnes často závisí na kombinaci více kroků – od volby vhodného podtlakového systému přes správné vedení převazů až po použití antimikrobiálních roztoků, které pomáhají redukovat mikrobiální zátěž a předcházet riziku SSI. Stále častěji se přitom objevují situace, kdy má smysl uvažovat o preventivním nasazení NPWT nebo o účinné irigaci ještě před uzavřením rány. Bechyňský seminář ukázal, že právě tyto aspekty se stávají pevnou součástí moderní ortopedické a traumatologické praxe.

NPWT: od individuální zkušenosti k systematickému standardu péče

Navzdory široké dostupnosti podtlakových systémů zůstává jejich účinnost závislá především na správné technice, vhodně nastaveném podtlaku a přizpůsobení se konkrétnímu typu rány i odlišným klinickým situacím. Právě technické detaily patřily v Bechyni k nejdiskutovanějším tématům, protože významně ovlivňují rychlost hojení i stabilitu lokálního nálezu v pooperačním období.

Praxe ukazuje, že NPWT dnes už dávno není metodou vyhrazenou jen pro septické či masivně secernující rány. Stále více pracovišť ji využívá i u běžných ortopedických výkonů, a to jak terapeuticky, tak preventivně, zejména u pacientů s obezitou, diabetem, poruchou imunity, onkologickou léčbou nebo přítomností implantátu. Podtlak pomáhá stabilizovat prostředí rány, redukovat hematom, eliminovat mrtvý prostor a zajišťuje rovnoměrné přiblížení okrajů.

V kazuistikách z Mladé Boleslavi a Jihlavy zaznělo, že volba vhodné pěny, tvarování výplně, kontrola těsnosti i správný timing převazů hrají hlavní roli v tom, jak rychle se rozvine granulace a kdy lze ránu bezpečně uzavřít. Primář Ladislav Čepera z jihlavského pracoviště upozornil také na význam bariérových past, silikonových rozhraní či technik přemostění dvou defektů, které zlepšují těsnost systému a stabilitu podtlaku.

Stále častěji se zmiňuje také ekonomický rozměr. Jak na semináři zaznělo, léčba komplikovaného pacienta může stát až 2,5 milionu korun, zatímco preventivní použití NPWT představuje náklad kolem 5 000–7 000 Kč. MUDr. Jan Nosek z Klaudiánovy nemocnice v Mladé Boleslavi připomněl, že rozhodujícím kritériem je přítomnost rizikových faktorů – typicky obezity, diabetu, imunosuprese, renální insuficience, kouření, probíhající onkologické léčby, špatného stavu měkkých tkání či přítomnosti implantátu. Právě u těchto pacientů se podle jeho zkušeností preventivní NPWT opakovaně osvědčila, a to nejen klinicky, ale i ekonomicky. V praxi je proto důležité jasně uvést do dokumentace přítomnost rizikových faktorů, na jejichž základě je přiložen podtlakový systém, a zdůraznit preventivní charakter výkonu a přímou vazbu na klinický stav. Jak MUDr. Nosek doplnil, pokud lze komplikaci s potenciálními milionovými náklady předejít jednorázovou investicí v řádu tisíců, je preventivní NPWT u rizikových pacientů racionálním a postupně i standardizovaným krokem.

Odborné setkání zároveň ukázalo, že účinnost NPWT významně souvisí s kvalitou operačního pole. Jestliže je rána zatížena biofilmem, zbytky tkání nebo vyšší mikrobiální náloží, podtlak samotný nedokáže vytvořit optimální podmínky pro hojení. Proto se stále větší pozornost upíná k volbě výplachových roztoků v perioperační fázi – a především k tomu, jak odlišné mohou být výsledky při použití běžné mechanické irigace v porovnání s antimikrobiálními roztoky schopnými narušovat biofilm.

Právě rozdíl mezi jednoduchým výplachem a skutečně účinnou antimikrobiální irigací – včetně inovativního roztoku Preventia, který díky rychlému účinku a působení na biofilm mění možnosti dekontaminace – tvořil jedno z ústředních témat prakticky orientovaného setkání.

Preventia: když rozhoduje rychlost, účinnost a kontrola biofilmu

Volba irigačního roztoku v perioperační fázi patří k tématům, která se v ortopedii a traumatologii dostávají do popředí stále výrazněji. Zatímco fyziologický či Ringerův roztok zajišťují především mechanický výplach, antimikrobiální roztoky dokážou aktivně snižovat mikrobiální zátěž a působit proti biofilmu, který je častou příčinou přetrvávajících infekcí. Mezi nimi se stále výrazněji prosazuje roztok Preventia, který díky kombinaci složení 0,1% polyhexanidu (PHMB) s poloxamerem vytváří synergii, která přináší rychlý účinek, široké spektrum antimikrobiální aktivity a dobrou biokompatibilitu.

Srovnávací laboratorní testy ukazují, že Preventia dosahuje rychlejšího nástupu účinku než roztoky s nižší koncentrací PHMB (0,04 %) a také než přípravky na bázi kyseliny chlorné. Zároveň si zachovává příznivý bezpečnostní profil – roztoky na bázi PHMB vykazují podle prezentovaných dat dobrý terapeutický index ve srovnání s přípravky založenými na povidon‑jodu. Kombinace rychlého účinku, narušení biofilmu a biokompatibility je důvodem, proč si Preventia nachází pevné místo v chirurgické praxi.

Antimikrobiální výplachy se tak stávají důležitou součástí strategie prevence SSI – zejména u pacientů s rizikovými faktory.

Když se hojení komplikuje: praktické zkušenosti z klinické praxe

Soubor prezentovaných kazuistik ukázal, jak rozdílné klinické situace může kombinace podtlaku a účinné antimikrobiální irigace pomoci stabilizovat. Úvod klinické části patřil Janu Noskovi z Klaudiánovy nemocnice v Mladé Boleslavi, který zdůraznil, že rozhodující obraz pooperační rány vzniká velmi brzy – typicky mezi druhým a třetím dnem po výkonu. Podle jeho zkušeností nelze podceňovat ani malou, ale trvale přítomnou sekreci, která může být časným signálem hlubší komplikace.

V první Noskově prezentaci zazněly také případy pacientů s komplikovaným hojením, kde byla Preventia využita jako součást kombinované lokální terapie – například u devastujícího poranění předloktí vodním paprskem či u komplikované replantace dříků po úrazu. V obou případech pomohla v rámci opakovaných převazů snížit mikrobiální zátěž a stabilizovat měkké tkáně.

Na úvodní sdělení navázal Ladislav Čepera z Nemocnice Jihlava, který představil širší spektrum indikací podtlakové terapie v ortopedii a traumatologii. Jeho kazuistika pacienta po oboustranné hemipelvektomii ukázala, že podtlak dokáže vytvořit strukturované a kontrolované prostředí i tam, kde běžné postupy selhávají – a kde je každá stabilizace měkkých tkání zásadní pro možnost pokračovat v léčbě.

Druhá Noskova prezentace se znovu zaměřila na časné komplikace po totálních endoprotézách a praktickou interpretaci časné pooperační sekrece. Zdůraznil význam správného odběru stěrů, úpravy antikoagulace, sledování hodnot CRP a tam, kde má rána tendenci povrchově secernovat, také krátkodobého preventivního NPWT ve formě wall techniky.

Další pohled nabídla kazuistika Jana Pertlíčka z Nemocnice České Budějovice, která ukázala, jak náročná může být diagnostika u pacienta s dlouhodobě nejasnými komplikacemi po implantaci TEP kyčle. Podezření na hypersenzitivitu na stopové prvky implantátu – zejména mangan a zlato – nakonec vysvětlilo nesoulad mezi klinickým obrazem a mikrobiologickými nálezy a ukázalo nutnost myslet i na mimoinfekční etiologii.

Přednáškové odpoledne doplnil svou kazuistikou i MUDr. Štěpán Vlček z FN Plzeň, který se rok potýkal s infekcí způsobenou Clostridium limosum – patogenem mimořádně vzácným v humánní medicíně. Infekce u pacienta přetrvávala navzdory šesti revizím, podtlakové terapii, nosičům antibiotik, hyperbarické oxygenoterapii i opakovaným výplachům antiseptiky. Bakterie kolonizovala kanálky po osteosyntéze a opakovaně nebyla zachytitelná standardní kultivací; potvrdit ji dokázala až PCR diagnostika. Kazuistika názorně ukázala limity standardních postupů a připomněla, že u extrémně vzácných patogenů není cílem absolutní eradikace, ale především stabilní, klinicky tichý stav.

Napříč všemi sděleními se opakovaly společné momenty – včasná chirurgická reakce, precizní technika přiložení podtlaku, promyšlený výběr irigačního roztoku a schopnost správně vyhodnotit časné signály komplikace. Zkušenosti jednotlivých pracovišť tak doplnily komplexní obraz toho, jak moderní metody posouvají možnosti léčby i prevence komplikovaných ortopedických a traumatologických ran.

Setkání v Bechyni ukázalo, že tam, kde jde o prevenci SSI, má význam včasná intervence doplněná o preventivní použití NPWT a účinnou antimikrobiální irigaci, například roztokem Preventia. Právě tato klinicky i ekonomicky racionální kombinace dnes představuje základ bezpečné a moderní chirurgické péče u rizikových ortopedických a traumatologických pacientů.