O zdravotnictví vážně i nevážně: Když to zvládli choromyslní…
Seděl jsem onehdy při jakési přívětivé společenské akci u jednoho stolu se dvěma úspěšnými, a proto ustaranými podnikateli, zaměstnávajícími desítky zaměstnanců. Řeč se po čase stočila, jak jinak v mé přítomnosti, na současnou politiku a záhy též na zdravotnictví. Mí soustolovníci si kupodivu příliš nestěžovali na příliš vysoké daně („daňové optimalizaci“ se už zřejmě všichni dobře naučili), ale na vysoké odvody do sociálního a zdravotního pojištění ze strany zaměstnavatelů – přičemž jejich zaměstnanci drtivou většinou vůbec nevědí, kolik je to stojí, a lehce pak propadají vábivým hlasům různých populistických politiků, slibujících trvalé udržení zdravotnických služeb „zadarmo“. „Člověk, který u mne bere kupříkladu 18 000 korun, ani netuší, že mě stojí v podstatě dvojnásobek,“ řekl jeden z nich a hned dodal: „A podle toho se pochopitelně také chová.“
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 11/2005, strana 18
Zdroj: