Óda na epidemiologii

Epidemiologie je na tom obdobně jako klinický či polní pokus; má jen jiné časoprostorové parametry – myslí na bližší budoucnost, zato na větší ploše. Nemocné bez pomoci sice nenechává, avšak přísnou karanténou podstatně omezuje osobní svobodu zdravých lidí v ohnisku nákazy, což nezřídka budí jejich odpor. A právě o „blaho dárné nelítostnosti“ epidemiologie je tento příběh.
Klinicky nemoc začínala 6 až 10 dní po kousnutí infikovanou vší, a to většinou takto: celkové zaujetí (neklid, únava), velké bolesti hlavy, hlavně na čele a u kořene nosu, takže byly léčeny jako záněty dutin, od počátku vysoká horečka s třesavkami, téměř vždy bez potu i po prostředcích pro pocení z bezradnosti podávaných. Charakteristická vyrážka se objevila 2. až 3. den, zprvu na obličeji, krku, horních končetinách, pak teprve na trupu a končetinách dolních. Obluzení z horečky až bezvědomí se dostavilo 5. až 7. den. Krize přišla mezi 12. a 15. dnem od prvních příznaků, smrt nastávala nejčastěji na srdeční kolaps vyvolaný selháním plic, jater či ledvin. Pokud nemocný vydržel, 14. až 18. den exantém začal mizet, což zahajovalo období rekonvalescence.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 7/2005, strana 29

Zdroj: