Pamatujte si: člověk není šimpanz
Nemáte pocit, že etika je v porovnání s čistě medicínskými disciplínami na lékařských fakultách v pozadí? Nedomnívají se kolegové, že jde o prázdné a jen těžko uchopitelné povídání, které zabírá čas, během kterého by si měl medik raději dokonale osvojit průběh dvanácti hlavových nervů a desítky způsobů, jak barvit jednotlivé tkáně?
Tak ostře bych to neformuloval, ale je pravda, že etika na okraji zájmu stojí, stejně jako tam stojí psychologie, pedagogika, management, jazyky a jiné humanitní předměty. Počítáme s tím, i když se nedá říci, že jsme se s tím smířili a vyrovnali.Jaký je váš argument pro tvrzení, že etika do studia medicíny patří?
Lékaři už dávnou nejsou intelektuálové s všeobecným rozhledem, jako lékaři bývali a jako byl třeba ještě profesor Thomayer. Žijí ve svém vědeckém světě, kde se uvažuje ve striktně vymezených medicínských termínech. A ve chvíli, kdy lékař žije v jiném světě než jeho pacient, budou se těžko domlouvat. Tento rozpor je možné otupit právě při výuce etiky a příbuzných oborů, kdy člověk není popisován jen jako soubor fyziologických, případně patofyziologických funkcí.Kdybyste měl jmenovat jednu věc, kterou by si medici měli z výuky etiky odnést, co by to bylo?
To, že pacient je člověk a že člověk se v některých věcech principálně liší od šimpanze. Na rozdíl od šimpanze má nějaký vlastní životní rozvrh, do kterého medicína intervenuje. Když šimpanze přemístíte z klece do klece, je to v zásadě jedno. Když člověka v nemocnici umístíte na pokoj, který mu nevyhovuje, nebo mu předepíšete dietu, se kterou se není schopen ztotožnit, jedno to není.Velká část mediků na fakultu přichází s představou, někdy možná trochu romantickou, že oni před sebou vždy budou vidět celistvého a konkrétního člověka, nikoli jen případ. Kdy o tyto ideály přicházejí?
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 27/2006, strana 9
Zdroj:
