Péče o pozůstalé zahrnuje i desítky hodin neviditelné práce

Péče o pozůstalé není jen rozhovor s člověkem po ztrátě blízkého ani finanční podpora státu formou vdovského či sirotčího důchodu. Data dvouletého pilotního projektu ukazují, že kvalitní péče o pozůstalé je časově i odborně náročná disciplína, která stojí na spolupráci psychologů, terapeutů, sociálních pracovníků, zdravotníků, poradců pro pozůstalé, kaplanů i dalších profesí.

Nová data pilotního projektu naznačují, jak je specializovaná péče a podpora pozůstalých skutečně náročná. Pilotní projekt zaměřený na poskytování specializované péče o pozůstalé v nemocnicích, poradnách pro pozůstalé a registrovaných sociálních službách přináší další souhrn informací o tom, jak vypadá podpora pozůstalých v české praxi.

Do projektu se zapojily Fakultní nemocnice Hradec Králové, Fakultní nemocnice Olomouc, Fakultní Thomayerova nemocnice, Dlouhá cesta, Klára pomáhá, Poradna VIGVAM a Mobilní hospic Strom života, které od ledna 2025 do května 2026 podpořily celkem 1 093 pozůstalých od 749 evidovaných zemřelých osob a vykázaly více než 7 000 intervencí. Data zároveň ukazují, že významnou část péče tvoří příprava na setkání, koordinace součinnosti v rámci pečujícího týmu nebo vedení dokumentace ze setkání s klientem. Tedy úkony, které jsou nezbytné, ale zůstávají veřejnosti i části odborné debaty skryté.

Koordinací pilotního projektu, který by měl v budoucnu zásadně změnit systémové uchopení péče a podpory pozůstalým, byl pověřen Institut Pallium. Pilotní projekt je realizován za finanční podpory Nadace rodiny Vlčkových.

„Průběžná datová analýza potvrzuje, že péče o pozůstalé nemá jednu univerzální podobu. Liší se podle potřeb klientů a typu služby, kde se podpora realizuje. Rýsuje se však několik dalších společných znaků. Například že péče o pozůstalé vyžaduje koordinaci více profesí tak, aby dokázala adekvátně reagovat na měnící se potřeby pozůstalých. Nebo že nezanedbatelnou část práce tvoří činnosti, které nejsou přímým kontaktem s klientem, ale bez nich by kvalitní péče nebyla možná,“ shrnuje Pavel Duba, odborný garant projektu.

Co ukazují dosavadní výsledky?

• Péče o pozůstalé nemá jednu univerzální podobu. Liší se podle potřeb klientů a typu služby, kde se podpora realizuje. Nejčastěji vykazovanými úkony přímé práce s klienty jsou poradenství pro pozůstalé, psychická podpora a psychoterapeutická péče. Péče o pozůstalé nezahrnuje pouze samotné rozhovory s klienty, ale také značné množství nepřímé práce. Významnou součástí podpory je příprava, koordinace, návaznost služeb nebo vedení dokumentace péče.
• Jeden klient využije v průměru 6,4 kontaktu, průměrná délka přímé intervence je 53 minut.
• Data potvrzují, že nemocnice, poradny pro pozůstalé a sociální služby poskytují podporu v různých fázích truchlení a s různou intenzitou. Rozdíly jsou patrné jak v délce a počtu jednotlivých intervencí, tak v intenzitě kontaktu s klientem. Některé služby poskytují především jednorázovou krizovou podporu, jiné zajišťují dlouhodobé doprovázení pozůstalých.
• V poradnách a sociálních službách je podpora výrazně dlouhodobější než v nemocnicích.
• Péče o pozůstalé je založena na spolupráci více profesí. Klíčové je, aby dokázala adekvátně reagovat na měnící se potřeby pozůstalých.
• Data zároveň nastiňují, že různé modely péče mohou fungovat vedle sebe, navazovat na sebe a vzájemně se doplňovat.

Základem je dobrá koordinace a spolupráce

V projektu se odborníci cíleně zaměřují na sledování role poradců pro pozůstalé, psychoterapeutů a stabilizačních specialistů. Průběžná analýza ukazuje, že v praxi stabilizační specialista nepředstavuje samostatnou profesi, ale spíše odbornou roli, kterou u jednotlivých poskytovatelů vykonávají pracovníci s různým profesním zaměřením. Nejčastěji jde o psychology, krizové interventy, lékaře, zdravotní sestry, sociální pracovníky, zdravotně sociální pracovníky a kaplany. Jejich úkolem je poskytovat pozůstalým podporu v období bezprostředně po ztrátě blízkého člověka, pomáhat jim zvládat akutní emoční zátěž, stabilizovat se, zorientovat se v nové životní situaci a nacházet potřebné zdroje podpory k návratu do běžného života.

Zastoupení profesí se liší také podle jednotlivých poskytovatelů. V nemocnicích jsou nejvýrazněji zastoupeni psychologové a další stabilizační specialisté, kteří rodinám poskytují podporu zejména v období kolem úmrtí. V poradnách převládají poradci pro pozůstalé a psychoterapeuti, tedy profese zaměřené více na dlouhodobější doprovázení klientů. V registrovaných sociálních službách nejčastěji převažuje role stabilizačního specialisty a poradce pro pozůstalé.

Kvalitní podpora pozůstalých je proto založena především na koordinaci a víceoborové spolupráci. Data pomáhají lépe porozumět potřebám pozůstalých „Velmi si vážíme toho, s jakou pečlivostí zapojené organizace data vyplňují. Díky tomu získáváme první komplexní a realistický obraz o tom, jak různorodá a současně odborně náročná péče o pozůstalé je v České republice realizována,“ doplňuje Jiří Krejčí, ředitel Institutu Pallium.

Data zahrnují pouze organizace zapojené do sběru dat prostřednictvím online projektové aplikace. Agregovaná analýza, včetně dat z Fakultní nemocnice Motol a Homolka, která je odborným strategickým partnerem projektu, bude předmětem dalšího odborného zpracování. Právě zde je péče o pozůstalé implementována v rámci Týmu dětské podpůrné péče již od roku 2018. Poskytování péče a podpory pozůstalým je realizováno na základě mezinárodních odborných doporučení a v souladu se zkušenostmi o potřebách rodin dětských pacientů léčených v motolské nemocnici.

Cílem pilotního projektu je rozvíjet specializované služby a poradny, zvyšovat motivaci profesionálů dále se vzdělávat v oblasti péče a podpory pozůstalých, posilovat kompetence členů týmů poskytujících podporu pozůstalým. Dále pak sdílení dobré praxe, využití nových nebo inovovaných metod jako součásti profesionálního přístupu a v neposlední řadě podpora vzájemné spolupráce mezi poskytovateli tak, aby pozůstalí vždy našli potřebné služby ve svém okolí.

Projekt péče a podpory pozůstalým vzniká v rámci Koordinační skupiny pro implementaci Koncepce péče o děti a dospívající se závažnou život limitující či ohrožující diagnózou. Je proto primárně zaměřen na péči o rodiny, které přišly o dítě. Principy péče jsou stejné i případě úmrtí dospělého, proto budou výstupy projektu aplikovatelné v pozůstalostní péči obecně. 

Ročně se v České republice setká se smrtí blízkého člověka přes 6 600 dětí. Až 20 procent z nich bolestnou ztrátu nedokáže zvládnout bez odborné pomoci. „Ztráta přitom může vyvolat hlubokou krizi, a pokud není ošetřena, může prohloubit trauma a způsobit celou řadu problémů v životě jednotlivých lidí i celých rodin,“ říká Sylvie Stretti, terapeutka, ředitelka Poradny VIGVAM.

Specializovaná pozůstalostní péče provází pozůstalého všemi fázemi truchlení a jejím hlavním cílem je vrátit jej do běžného života. Pomáhá zejména při komplikovaném či netypickém truchlení nebo v situacích, kdy truchlení provázejí další negativní okolnosti.