Přeskočit na obsah

Počítám, že pojedeme natvrdo ještě týdny, říká varský intenzivista

  • Jak byste popsal aktuální situaci intenzivní péče u vás v Karlových Varech a v kraji?

V tuto chvíli (v poledne 16. 2.) jsou v Nemocnici v Karlových Varech volná dvě místa pro covidové nemocné. Je to dané tím, že se dva mladí úspěšně zaléčení lidé přesunuli do následné péče. Jiní nemocní zemřeli.

Kapacita dvou volných lůžek je minimální. Současně přijímáme denně jednoho až tři pacienty z jiných nemocnic. Podle mých informací jsou v tuto chvíli plné nemocnice v Chebu, Sokolově i Ostrově. Prakticky neustále jsme na hranici nuly a jednoho volného lůžka. Nevím, nakolik jsou pacienti z jiných nemocnic v kraji transportováni mimo Karlovarský kraj. Od krajské koordinátorky ale vím, že mnoho kapacit ani mimo náš region už není.

V naší nemocnici máme k dispozici celkem sedmnáct lůžek intenzivní péče pro covidové nemocné. K tomu zajišťujeme péči o dalších patnáct nemocných na vysokoprůtokovém kyslíku (HFNO terapii) na standardních covidových odděleních v systému „ICU without walls“. Intenzivní péče se tedy posunula za hranice jednotky intenzivní péče na standardní oddělení. Jsou tam deponovány přístroje pro kyslíkovou terapii a my za těmito pacienty docházíme.

 

  • Na jakém personálu leží péče na těchto lůžkách s HFNO?

Došlo k významné modifikaci péče. Mimo intenzivní péči máme zhruba 80 nemocných na standardních covidových odděleních. Z nich je zhruba patnáct na HFNO. Jeden z nás intenzivistů vždy ráno obejde celou nemocnici a zjistí, kteří nemocní mají být posunuti k intenzivní péči. Do toho přijímá telefonát od krajské koordinátorky s požadavkem, kolik nemocných potřebují okolní nemocnice k nám předat. Touto vizitou mimo jednotku intenzivní péče a koordinací tráví denně čtyři až pět hodin své práce.

 

  • Jak je zajištěná sesterská péče na jednotce intenzivní péče a na HFNO?

Tým středního personálu, který je na oddělení intenzivní péče od podzimu, odvádí excelentní práci, a to včetně sester, které přešly na intenzivní péči z jiných oddělení. Nemám v tomto smyslu pocit nedostatku v péči. Sesterský tým je stabilní a i v tom malém počtu to zvládají. Máme štěstí. Z našich lidí se stali bojovníci, řeší denní problém, nehroutí se. Podobně to platí i pro covidová standardní oddělení. Přístroje HFNO jsou na plicním oddělení a na jednom z interních covidových oddělení. Sestry se kolem těchto nemocných fantasticky semkly, berou to zodpovědně.

 

  • Jak vaše nemocnice čelí problémům s kapacitou?

V Karlových Varech máme intenzivní péči zorganizovanou jinak, než je český standard. To je podle mě zásadní věc. Když se tu zhruba před deseti lety stavěla nová budova, rozhodli jsme se vytvořit jedno jediné oddělení intenzivní péče. Vede ho intenzivista. Z původních lůžek interního JIP, chirurgického JIP, z lůžek ARO i z iktové jednotky jsme vytvořili jeden pool lůžek. Dohromady jich je 22. Oddělení má tři části, vypadá to jako tři JIP vedle sebe, a pracují v jednom režimu. Sice je tvoří tři sesterské týmy, ale pod jednou hlavní sestrou, tvoří to jeden celek. Spolupracují s námi jako konzultanti chirurg, internista, neurolog a tak dále. Vše je to spojené s nízkoprahovou emergency, která také de facto patří pod nás. K tomu je koronární jednotka se šesti lůžky, kam se můžeme v případě potřeby rozšířit. Je to řešení, které považuji za zásadní výhodu. Díky tomuto modelu můžeme ventilovat až na 22 lůžkách, ačkoli ARO původně mělo osm lůžek. Bez problémů ventilujeme všude, protože týmy jsou propojené. Má to spoustu výhod.

 

  • Jde tímto směrem vývoj do budoucna?

V Česku se to moc neujalo. Před časem jsme byli požádáni výborem České společnosti intenzivní medicíny, abychom tento model popsali. Souvisí s tím trénink lékařského i středního zdravotnického personálu v intenzivní péči. Tehdy byl rozpracovaný i konkrétní návrh, ale nebyl přijatý. Převládla vize oborové intenzivní péče.

 

  • Může být organizace intenzivní péče jako jednoho celku v něčem inspirativní pro nemocnice, kterým se v tuto chvíli blíží vlna epidemie?

Pokud někde vědí, že se na ně valí vlna, a mají ještě možnost se zhoufovat, tak to podle mě smysl má. Důležité nejsou stavební úpravy, ale myšlenka. To, že je to jeden tým, jedno vedení, jedno rozhodování. Že intenzivista včas ví o pacientech, kteří se mohou zhoršit. Nicméně nevím, jaká je aktuální situace v ostatních českých nemocnicích. Lidské zdroje jsou významně vyčerpány, je to na hranicích. Je málo času, ale za pokus to určitě stojí.

Když se poskytuje intenzivní péče oborově, kdy se internista stará o interní pacienty, chirurg o chirurgické pacienty a lékař ARO až o lidi, kteří potřebují ventilaci, je to něco zcela jiného, než když to má od začátku na starosti jeden tým.

 

  • Jsou ale ještě nějaké rezervy v intenzivní péči?

Vnitřní rezervy v systému podle mě ještě donedávna existovaly, ale pokud bude tato vlna epidemie pokračovat dál po Čechách se stejnou intenzitou jako u nás, je to vyloženě na hraně. Transfery se z Varského kraje nedělaly proto, že by se tu lidi flákali nebo nechtěli pracovat, ale opravdu se nemocných v jednu chvíli objevilo strašně moc.

 

  • Co by ještě mohly nemocnice v regionech s rizikovým vývojem podle vás udělat?

Měly by se pokusit spočítat si kapacity a přeorganizovat si vedení tak, aby to pokud možno řídil koordinátor ve spolupráci s konkrétními lidmi na jednotlivých jednotkách intenzivní péče. To se ale nejspíš děje.

 

  • Vaše nemocnice denně přijímá pacienty odjinud, co je v této roli dobré vědět?

Hlavní je mít vzdělaný personál. My máme vzdělaný tým a provádíme aktivní politiku mimo intenzivní péči. Tím mám na mysli triáž. Pokud mám v nemocnici osmdesát lidí s covidem, vím, koho z nich budu intubovat, koho ne, a proč. Zvedám telefony, volám rodinám, vysvětluju. Když je problém v komunikaci, snažím se to okamžitě řešit. Je to spousta práce spojená s tím, že řada kriticky nemocných nemá šanci tu chorobu přežít. Dokud to jde, komunikuju s příbuznými, aby věděli, proč se některé věci nestanou. V komunikaci s rodinami jsme zkrátka aktivní. Jsme také aktivní v komunikaci s ostatními odděleními v nemocnici, aby na nich kolegové věděli, že intenzivista u toho dotyčného nemocného nebude zvyšovat úroveň péče. Podílíme se samozřejmě na paliativní péči na standardních odděleních.

Schopnost se podepsat pod nerozšiřování péče o pacienta, kterému je 72 let a má komorbidity, protože mu není možné nabídnout jiný stupeň péče, je důležitá.

 

  • Rozhodování o účelnosti UPV se děje každý den. Je to jiné, než dřív?

Panem primářem Adamcem z Chebu byla vytvořená iluze, že nemocným není poskytována adekvátní péče. Zveřejní se zpráva, že jedna nemocná musela dát přednost jiné nemocné. A žádná silná autorita není schopná říct, v čem je problém… Od nikoho, ani politiků, ani organizátorů péče jsem neslyšel vysvětlovat veřejnosti téma, o kterém se bavíme. To vytvořilo chybnou představu v populaci o tom, kde jsme. Nehledě na to, že se ta zpráva nakonec ani nepotvrdila.

Vznikla představa, že všichni pacienti s nedostatečnou ventilací mají dostat umělou plicní ventilaci. Bez ohledu na to, co jsou kritická onemocnění, která nelze přežít. Tito lidé se převáželi do jiných zařízení, řada z nich ve stavu, kdy bylo jasné, že se na umělou plicní ventilaci napojovat nebudou.

 

  • Jak jste vnímal debatu o překladech z Karlovarského kraje do Německa?

To je podobné. Představa, že se umístí stovky a stovky Čechů v německých nemocnicích, byla falešná. Při frekvenci 25 nebo 30 covidových pacientů denně na příjmu a při stovce volných lůžek v Bavorsku někdy v listopadu to je nesmysl.

 

  • Karlovarská nemocnice přijímala v polovině ledna pacienta z Německa…

Byla to paní z Chebu, která se objevila v nemocnici v Tirschenreuthu. Byla v těžkém stavu. Neměli místo, a tak ji ventilovali na operačním sále. Urgentně nás požádali o její převzetí, což jsme udělali.

 

  • Nejsou jednotliví čeští pacienti, u kterých by bylo racionální převézt je za hranice, ale přesto se to neděje?

Myslím, že ne. Nejsem přítel této diskuze o převážení pacientů do Německa. Nemyslím, že se stala chyba, že se nemocní převezli po Čechách. Je to naše ostuda, ten problém, který máme. Pokud jsme selhali v epidemiologii, v trasování, selhali jsme v dodržování bazálních věcí, je iluze si myslet, že stovky a tisíce nakažených za nás převezme někdo jiný. K debatě je, jestli by nedávalo smysl spolupracovat s Německem ve specializované péči, ECMO a podobně.

 

  • V Karlovarském kraji ukazují statistiky jeden přístroj ECMO, který vám nasmlouvala Všeobecná zdravotní pojišťovna na jaře...

Hned na začátku pandemie jsme ho poslali do Všeobecné fakultní nemocnice do ECMO centra a s VFN dál spolupracujeme. ECMO je superspecializovaná věc, to se nemá dělat všude. Docent Balík tu právě v tuto chvíli o několik metrů vedle kanyluje jednu naši nemocnou, kterou si převeze na ECMO na Karlovo náměstí v Praze.

 

  • Sledujete si průběžně úmrtnost pacientů na UPV?

Ne detailně, na to není čas. Mortalita je určitě vyšší než na standardní ARDS (syndrom akutní dechové tísně, pozn. red.). Naši běžní nemocní s ARDS mají mortalitu zhruba 35 až 45 procent. V případě covidu je vyšší, ale ne dramaticky, řekněme k 50 procentům.

 

  • Pokud na nějakém pracovišti pozorují přes 60 procent mortalitu covidu na UPV, měl by řešit proč?

Samozřejmě, to patří k benchmarkingu. Vyšší excesivní mortalita nás musí vždy zarazit. Měli jsme vyšší mortalitu na začátku podzimní vlny. Tehdy jsme měli dostatek lůžek a nechtěli jsme nikoho diskvalifikovat, ventilovali jsme i lidi nad 75 let s rozvinutým problémem. To bylo předtím, než jsme zjistili, jak choroba probíhá. Neměli jsme tak propracovanou strategii, neměli jsme HFNO na standardních lůžkách… Teď máme na UPV jinou věkovou skladbu pacientů. Máme tu převážně ročníky kolem 1965.

 

  • Pomáhají vám stanoviska výboru odborné společnosti?

Nejzásadnější je pro nás starší doporučení České lékařské komory, které definuje marnou léčbu, a stanovisko výboru odborní společnosti o neposkytování marné a neúčelné terapie a o stupni poskytované péče v intenzivní péči.

 

  • Co očekáváte v příštích týdnech?

Rád bych se mýlil, ale obávám se, že jsme ve fázi výbuchu. Jestli to i jinde začne být tak špatné, jako v našem kraji, mají nastoupit vzdělaní intenzivisté a mají se tvrdě čelem postavit triáži a efektivitě rozhodování. V situaci, kdy jsou vláda i opozice v totálním chaosu na takové úrovni, jakou jsme nečekali, a kdy je v hlavách občanů chaos, nezbývá nám ve zdravotnictví nic jiného než to vybojovat. Jsme jako armáda. Děláme, na co jsme vytrénovaní. Nebojíme se, jsme očkování. Baví nás to. Je to profesně velmi zajímavá doba. Je dobré si co nejdřív uvědomit, že není, na koho jiného se spoléhat. Bude to na nás, musíme se tomu postavit jasně, včetně otázky triáže.

 

  • Máte signály, že epidemie ve vašem regionu brzdí?

Mám pocit, že se to po čtrnácti dnech masakru trochu stabilizovalo, ale můžu se mýlit.

 

  • Možná budete za několik týdnů pomáhat jiným regionům…

Pokud u nás bude odliv, předpokládám, že bude pokračovat mezikrajová koordinace kapacit. Nepředpokládám, že se budeme koukat, jak jinde přetékají kapacity, pojedeme dál natvrdo týdny a týdny.

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené