Polovina zdravotníků zvažuje odchod, 77 procent kritizuje odměňování

Téměř polovina nelékařských zdravotnických pracovníků zvažuje změnu zaměstnání a 77,3 procenta z nich považuje své platové či mzdové ohodnocení za nedostatečné. Vyplývá to z průběžných výsledků dotazníkového šetření Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR (OSZSP) mezi 2 203 nelékařskými zdravotnickými pracovníky z nemocnic. Výsledky na konferenci Kompetence moderní doby na 3. lékařské fakultě UK představila předsedkyně svazu Dagmar Žitníková. Více než polovina respondentů zároveň uvádí fyzické a psychické přetížení a 40 procent nadměrnou administrativní zátěž. Žitníková upozornila, že otázku kompetencí nelze oddělit od pracovních podmínek, personální stability a způsobu odměňování.

Rozšiřování kompetencí nelékařských zdravotnických pracovníků patří v posledních letech k opakovaně diskutovaným tématům českého zdravotnictví. Na konferenci Kompetence moderní doby – navyšování kompetencí nelékařských zdravotnických pracovníků věcným pohledem, která se 11. února uskutečnila na 3. LF UK, zaznělo, že samotná debata o kompetencích nemůže probíhat izolovaně od pracovních podmínek, personální reality nemocnic a způsobu odměňování.

Předsedkyně OSZSP Dagmar Žitníková zde představila průběžné výsledky již pátého dotazníkového šetření mezi nelékařskými zdravotnickými pracovníky v nemocnicích. Během prvních deseti dnů odpovědělo 2 203 respondentů z řad všeobecných a praktických sester, zdravotnických záchranářů, laborantů, radiologických asistentů, fyzioterapeutů, ošetřovatelů i sanitářů.

Podle Žitníkové nejde jen o dílčí zpětnou vazbu, ale o výpověď o tom, zda je české zdravotnictví schopno své pracovníky dlouhodobě udržet. Otázka kompetencí se tak podle ní přirozeně propojila s tématy personální stability, přetížení a odměňování. „Udržet zdravotníky v profesi, to není výdaj, ale je to investice, a tak by k tomu politici měli přistupovat,“ zdůraznila.

Každý druhý nelékař zvažuje změnu práce

Otázka setrvání nelékařských zdravotnických pracovníků v systému se v průzkumu ukázala jako zásadní. Na dotaz, zda uvažují o změně zaměstnání, odpovědělo 27,3 procenta respondentů, že zvažují odchod do jiného zdravotnického zařízení, a dalších 23,5 procenta uvedlo, že přemýšlejí o odchodu mimo zdravotnictví. Celkem tedy 50,8 procenta dotázaných připouští změnu.

„Ta čísla jsou alarmující,“ uvedla Dagmar Žitníková v souvislosti s predikcemi ÚZIS upozorňujícími na očekávané masivní odchody sester do důchodu. „Největší podíl respondentů pracuje ve zdravotnictví 16 až 32 let. Teoreticky jde o skupinu, která by při současném prodlužování důchodového věku měla v systému ještě dlouho zůstat – pokud ji dokážeme udržet,“ varovala s tím, že rozhodující budou pracovní podmínky a odměňování. Za odborový svaz zároveň ocenila kroky směřující k navyšování kapacit vzdělávacího systému pro nelékařské zdravotnické pracovníky.

Součástí šetření byla také otázka vyčerpání, která se podle ní objevuje dlouhodobě. Tento pocit nezažívají podle dotazníku pouze tři procenta respondentů. Šetření mapovalo i celkovou spokojenost na pracovišti. „Pokud jde o celkovou spokojenost na pracovišti, jsem ráda, že existuje alespoň část zdravotníků, kteří jsou spokojeni, ale nespokojenost je stále výrazná,“ konstatovala.

Výsledky tak naznačují, že rozhodování o odchodu není motivováno pouze výší platu či mzdy. Do úvah zdravotníků podle prezentovaných dat vstupují pracovní podmínky, míra vyčerpání i možnost poskytovat péči v kvalitě, kterou sami považují za odborně adekvátní.

Personální minima a reálné obsazení oddělení

Dotazník se zaměřil také na skutečné personální zajištění pracovišť. Respondenti hodnotili, zda je současný stav personálu na jejich oddělení vyhovující a zda se v posledních pěti letech změnil.

Aktuální personální obsazení nepovažuje za dostačující většina zdravotníků. Kladně odpovědělo pouze 38 procent respondentů. Část dotázaných zároveň uvedla, že se počet zaměstnanců na jejich pracovišti v posledních pěti letech snížil. „Domnívala jsem se, že alespoň v nemocnicích zůstávají počty dlouhodobě stabilní, ale výsledky ukazují jinou realitu,“ uvedla Dagmar Žitníková.

Téměř jedna čtvrtina nelékařských zdravotnických pracovníků podle průzkumu pracuje souběžně na více odděleních. „Nejde jen o sanitáře, jak by se mohlo zdát, ale někdy i o všeobecné sestry. To je podle mého názoru významný problém,“ konstatovala předsedkyně OSZSP.

Součástí její argumentace bylo i připomenutí personální vyhlášky z roku 2012, která stanovuje minimální počty zdravotníků na jednotlivých odděleních. Podle Žitníkové však zejména u některých typů provozu tyto limity neodpovídají reálným potřebám péče. „Když se podíváme například na to, kolik sester má být na oddělení následné péče mezi 16. hodinou a 6. hodinou ranní nebo o víkendech, všichni dobře víte, že tyto počty jsou naprosto nedostatečné,“ uvedla.

Napjaté personální zajištění se tak podle prezentovaných dat neprojevuje pouze v organizaci provozu, ale i v každodenní zkušenosti zdravotníků.

Odměňování jako hlavní zdroj nespokojenosti

Nejčastěji zmiňovaným problémem je finanční ohodnocení. Celkem 77,3 procenta respondentů uvedlo, že považují své platové či mzdové ohodnocení za nedostatečné.

Žitníková upozornila, že veřejná debata často pracuje s agregovanými čísly, nikoli s podmínkami, za nichž je příjmů dosahováno. „Říká se, že už jsme se v oblasti platového ohodnocení hodně zlepšili a že už není potřeba řešit platy. Ale není to pravda,“ uvedla. Podle ní jsou příjmy zdravotníků často vykoupeny vysokým objemem přesčasové práce, víkendovými službami a omezením osobního života.

V této souvislosti zmínila i srovnání s jinými profesemi ve veřejném sektoru, například nedávné zvýšení platů soudců a státních zástupců. Zdůraznila, že nejde o vyvolávání závisti, ale o princip férového odměňování práce odpovídajícího náročnosti a odpovědnosti.

Součástí debaty je také možnost zařazení části zdravotnických pracovníků do 13. platové třídy, zejména u specialistů. Žitníková zdůraznila, že nejde o přebírání kompetencí lékařů. „Zdravotníci vykonávají určité výkony, které jsou shodné s výkony lékaře po základním kmeni. Neznamená to, že sestra bude provádět amputaci, operovat žlučník nebo provádět výkony, které spadají výhradně do kompetence lékaře. Rozsah odpovědnosti lékaře je širší. Ale existuje spektrum činností, které jsou obsahově srovnatelné – a za práci stejné hodnoty by měla náležet stejná odměna,“ uvedla.

Argumentaci opřela i o evropský rámec. „Máme zde evropskou směrnici, která zaručuje transparentní a rovné odměňování. Princip ‚stejná práce – stejná odměna‘ by měl platit i ve zdravotnictví,“ konstatovala.

Podle jejích slov bylo ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví připraveno stanovisko mapující konkrétní příklady těchto činností, jak jsou vymezeny ve vyhláškách pro lékaře i pro nelékařské zdravotnické pracovníky. „Nechtěli jsme lékařskou tabulku, to říkám otevřeně. Odpovědnost lékaře je jiná. Ale pokud existuje překryv činností, měl by být férově oceněn,“ zdůraznila.

Vedle tarifního odměňování ve veřejných nemocnicích poukázala také na rozdíly mezi příspěvkovými organizacemi a nemocnicemi fungujícími jako obchodní společnosti, kde katalog prací ani tarifní tabulky neplatí a výše mzdy je závislá na kolektivním vyjednávání či vnitřních předpisech zaměstnavatele.

Administrativní zátěž a digitalizace jako možná úleva

Hned po odměňování označili respondenti za významný problém vysokou administrativní zátěž. Čtyřicet procent dotázaných ji uvedlo jako jeden z hlavních faktorů pracovní nespokojenosti. Podle Žitníkové se toto téma v šetřeních vrací opakovaně.

„Neustále mluvíme o digitalizaci zdravotnictví a o tom, jak snížit administrativní zátěž,“ uvedla. Připomněla, že v řadě nemocnic i sociálních služeb již dnes fungují systémy propojující zdravotnickou dokumentaci s mluveným slovem a využívající prvky umělé inteligence či virtuální asistenty. „Nemocnice jsou však často vůči těmto změnám poměrně konzervativní. Paradoxně progresivnější bývají zdravotnické záchranné služby, které už většinou přešly na elektronickou dokumentaci a práci s tablety. V nemocnicích to stále není standard,“ konstatovala.

Zdůraznila, že nejde o technologickou ambici, ale o konkrétní pracovní podmínky zdravotníků. „Dlouhodobě jsme podporovali eRecepty, eNeschopenky i elektronickou zdravotnickou dokumentaci. Ta už dnes funguje v řadě nestátních a soukromých zařízení a umožňuje lékařům i sestrám rychlejší orientaci ve zdravotním stavu pacienta. Je to konkrétní pomoc,“ uvedla.

Stabilizace není jen otázkou nemocnic

Z prezentovaných výsledků podle Žitníkové vyplývá, že stabilizace personálu není pouze problémem jednotlivých oddělení, ale systémovým tématem. Pokud téměř polovina zdravotníků zvažuje změnu zaměstnání a většina hodnotí své odměňování jako nedostatečné, nemůže podle ní zůstat debata uzavřena jen na úrovni nemocničního managementu.

V dotazníku se proto odbory ptaly také na podporu svého dlouhodobého záměru sjednotit odměňování ve všech nemocnicích na systém platu. Významná část respondentů tento návrh podporuje a nemalá část deklaruje i ochotu podpořit případné protestní akce směřující k jeho prosazení. Podle Žitníkové to ukazuje, že nejde o izolovaný požadavek odborového vedení, ale o téma, které mezi zdravotníky skutečně rezonuje.

V této souvislosti připomněla, že část požadavků byla již zakotvena v písemné dohodě s vládou, na jejímž základě byla ukončena poslední rozsáhlá protestní akce lékařů. „Je tady podepsaná písemná dohoda, takže my se určitě na tu písemnou dohodu – protože je to závazek českého státu – budeme odkazovat,“ uvedla.

S případným zvyšováním odměňování bezprostředně souvisí i otázka financování – tedy kde na tyto kroky stát, respektive zdravotnictví, vezme prostředky. „Otázka financování je samozřejmě legitimní. Diskutujeme o tom, kde na tyto změny vzít prostředky. Odborový svaz již zahájil jednání s ministryní financí a s premiérem, aby došlo ke zvýšení plateb za státní pojištěnce a aby nemocnice měly na tyto kroky odpovídající finanční zdroje,“ uvedla.

Žitníková zároveň zdůraznila, že navyšování platů a mezd musí jít ruku v ruce se zlepšováním pracovních podmínek a dalšími, i nefinančními benefity. „Prosazujeme vyšší dovolenou pro sestry a další nelékařské zdravotnické pracovníky, samozřejmě i pro lékaře. Diskutujeme také o nefinančních benefitech. Jedním z největších problémů je dnes bydlení. Podpora bydlení by mohla být jedním z nástrojů, jak stabilizovat personál a udržet zdravotníky v systému,“ uvedla.

Na závěr své prezentace shrnula širší rámec celé debaty. „Zdravotníci se starají o pacienty celá léta, ale není to dnes jenom poslání, je to povolání a povolání má být zaplaceno, oceněno a má fungovat ve společnosti. Už ne jako něco, co je dobrovolné, ale něco, co je řízené a cílené,“ uzavřela.