Porovnání dabigatranu a warfarinu v rámci léčby akutního žilního tromboembolismu

Souhrn

Základní informace

Dabigatran – přímý perorální inhibitor trombinu – má předvídatelný antikoagulační účinek a pacientům s akutním žilním tromboembolismem by mohl být podáván namísto warfarinu.

Metody

Do této randomizované, dvojitě zaslepené studie s cílem prokázat, že dabigatran není méně účinný než warfarin, byli zařazeni pacienti s akutním žilním tromboembolismem po počáteční parenterální antikoagulační léčbě s mediánem trvání devět dnů (interkvartilové rozpětí: 8–11). V této studii jsme porovnávali dabigatran podávaný perorálně v dávce 150 mg dvakrát denně a warfarin podávaný v dávkách upravovaných tak, aby bylo dosaženo INR (international normalized ratio – mezinárodní normalizovaný poměr) v hodnotě od 2,0 do 3,0.

Primárním výsledným ukazatelem byla šestiměsíční incidence recidiv symptomatického, objektivně potvrzeného žilního tromboembolismu a souvisejících úmrtí. Mezi výsledné ukazatele týkající se bezpečnosti patřily krvácivé příhody, akutní koronární syndromy, další nežádoucí příhody a výsledky jaterních testů.

Výsledky

Recidiva žilního tromboembolismu byla zaznamenána u 30 z 1 274 pacientů randomizovaných k podávání dabigatranu (2,4 %) a u 27 z 1 265 pacientů randomizovaných k léčbě warfarinem (2,1 %); rozdíl rizika činil 0,4 % (95% interval spolehlivosti [IS] ‑0,8–1,5; p < 0,001 pro předem specifikovaný rozdíl mezi účinností dabigatranu a warfarinu, který nesměl být překročen v neprospěch dabigatranu – tzv. noninferiority margin). Poměr rizik pro dabigatran činil 1,10 (95% IS 0,65–1,84). Závažné krvácivé epizody se vyskytly u 20 pacientů léčených dabigatranem (1,6 %) a u 24 pacientů, jimž byl podáván warfarin (1,9 %) (poměr rizik pro dabigatran: 0,82; 95% IS 0,45–1,48); jakékoli krvácivé epizody byly zaznamenány u 205 pacientů léčených dabigatranem (16,1 %) a u 277 pacientů, jimž byl podáván warfarin (21,9 %; poměr rizik pro dabigatran: 0,71; 95% IS 0,59–0,85). Počty úmrtí, akutních koronárních syndromů a abnormálních výsledků jaterních testů byly u obou skupin podobné. Nežádoucí příhody vedoucí k vysazení zkoumaného léčiva se vyskytly u 9,0 % pacientů léčených dabigatranem a 6,8 % pacientů, jimž byl podáván warfarin (p = 0,05).

Závěry

Pokud jde o léčbu akutního žilního tromboembolismu, je pevně stanovená dávka dabigatranu stejně účinná jako warfarin, přičemž dabigatran má bezpečnostní profil srovnatelný s warfarinem a lze jej podávat bez laboratorního sledování pacienta. (Na internetové adrese ClinicalTrials. gov je tato studie uvedena pod číslem NCT00291330.)

PŮVODNÍ SDĚLENÍ

Žilní tromboembolismus každoročně postihuje 1–2 z 1 000 dospělých a po infarktu myokardu a cévní mozkové příhodě představuje třetí nejčastější vaskulární příčinu úmrtí. Jeho standardní léčba aktuálně spočívá v parenterální antikoagulaci s rychlým účinkem po dobu pěti až sedmi dnů, po níž následuje nejméně tříměsíční léčba antagonistou vitaminu K. Léčba antagonistou vitaminu K vyžaduje časté sledování INR (international normalized ratio – mezinárodní normalizovaný poměr), a navíc byla popsána řada interakcí mezi antagonisty vitaminu K a potravinami, resp. jinými léčivy.

Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 1/2010, strana 7

Čtenářům našich stránek se omlouváme, ale licenční smlouva s našimi zahraničními zdroji nám nedovoluje publikovat plné verze převzatých článků na internetu. Děkujeme za pochopení.

Redakce

LITERATURA

1. Oger E. Incidence of venous thromboembolism: a community‑based study in Western France. Thromb
Haemost 2000;83:657‑60.
2. Spencer FA, Emery C, Lessard D, et al. The Worcester Venous Thromboembolism study: a population‑based
study of the clinical epidemiology of venous thromboembolism. J Gen Intern Med
2006;21:722‑7.
3.Kearon C, Kahn SR, Agnelli G, Goldhaber S, Raskob GE, Comerota AJ. Antithrombotic therapy for venous
thromboembolic disease: American College of Chest Physicians Evidence‑Based Clinical Practice Guidelines
(8th Edition). Chest 2008;133:Suppl:454S‑545S.
4. Ansell J, Hirsh J, Hylek E, Jacobson A, Crowther M, Palareti G. Pharmacology and management of the
vitamin K antagonists: American College of Chest Physicians Evidence‑Based Clinical Practice Guidelines
(8th Edition). Chest 2008;133:Suppl:160S‑198S.
5. Baetz BE, Spinler SA. Dabigatran etex ilate: an oral direct thrombin inhibitor for prophylaxis and treatment
of thromboembolic diseases. Pharmacotherapy 2008;28:1354‑73.
6. Eriksson BI, Dahl OE, Rosencher N, et al. Oral dabigatran etexilate vs. subcutaneous enoxaparin for the
prevention of venous thromboembolism after total knee replacement: the RE‑MODEL randomized trial.
J Thromb Haemost 2007;5:2178‑85.
7. Eriksson BI, Dahl OE, Rosencher N, et al. Dabigatran etexilate versus enoxaparin for prevention of venous
thromboembolism after total hip replacement: a randomised, double‑blind, non‑inferiority trial.
Lancet 2007;370:949‑56.
8. Connolly SJ, Ezekowitz MD, Yusuf S, et al. Dabigatran versus warfarin in patients with atrial fibrillation.
N Engl J Med 2009;361:1139‑51.
9. Schulman S, Kearon C. Definition of major bleeding in clinical investigations of antihemostatic medicinal
products in non‑surgical patients. J Thromb Haemost 2005;3:692‑4.
10. Holmgren K, Andersson G, Fagrell B, et al. One‑month versus six‑month therapy with oral anticoagulants
after symptomatic deep vein thrombosis. Acta Med Scand 1985;218:279‑84.
11. Levine MN, Hirsh J, Gent M, et al. Optimal duration of oral anticoagulant therapy: a randomized trial
comparing four weeks with three months of warfarin in patients with proximal deep vein thrombosis.
Thromb Haemost 1995;74:606‑11.
12. Schulman S, Lockner D, Juhlin‑Dannfelt A. The duration of oral anticoagulation after deep vein
thrombosis: a randomized study. Acta Med Scand 1985;217:547‑52.
13. Schulman S, Rhedin AS, Lindmarker P, et al. A comparison of six weeks with six months of oral anticoagulant
therapy after a first episode of venous thromboembolism. N Engl J Med 1995;332:1661‑5.
14. Gross PL, Weitz JI. New antithrombotic drugs. Clin Pharmacol Ther 2009;86:139‑46.
15. Rose AJ, Ozonoff A, Henault LE, Hylek EM. Warfarin for atrial fibrillation in community‑based practise.
J Thromb Haemost 2008;6:1647‑54.
16. Gould MK, Dembitzer AD, Sanders GD, Garber AM . Low‑molecular‑weight heparins compared with
unfractionated heparin for treatment of acute deep venous thrombosis: a cost‑effectiveness analysis.
Ann Intern Med 1999;130:789‑99.
17. Lancaster TR, Singer DE, Sheehan MA , et al. The impact of long‑term warfarin therapy on quality of
life: evidence from a randomized trial. Arch Intern Med 1991;151:1944‑9.
18. Fiessinger JN, Huisman MV, Davidson BL, et al. Ximelagatran vs low‑molecular‑weight heparin and
warfarin for the treatment of deep vein thrombosis: a randomized trial. JAMA 2005;293:681‑9.
19. Schulman S, Wåhlander K, Lundström T, Clason SB, Eriksson H. Secondary prevention of venous thromboembolism
with the oral direct thrombin inhibitor ximelagatran. N Engl J Med 2003;349: 1713‑21.
20. Ezekowitz MD, Reilly PA, Nehmiz G, et al. Dabigatran with or without concomitant aspirin compared
with warfarin alone in patients with nonvalvular atrial fibrillation (PETRO Study). Am J Cardiol
2007;100:1419‑26.
21. Gallus A, Jackaman J, Tillett J, Mills W, Wycherley A. Safety and efficacy of warfarin started early after
submassive venous thrombosis or pulmonary embolism. Lancet 1986;2:1293‑6.
22. Hull RD, Raskob GE, Rosenbloom D, et al. Heparin for 5 days as compared with 10 days in the initial
treatment of proximal venous thrombosis. N Engl J Med 1990;322:1260‑4.

Zdroj: Medicína po promoci