Přenos EKG záznamu zachraňuje životy
Péče o pacienty s akutním koronárním syndromem je v naší republice na vysoké světové úrovni, především při srovnání četnosti pacientů ošetřených intervenční léčbou. Výsledky primární perkutánní koronární intervence balónkovou angioplastikou jsou však značně závislé na včasnosti zprůchodnění uzavřené koronární tepny (na co nejkratším čase „bolest– balónek“). Tuto dobu můžeme pro naše účely rozdělit na čas do nahlášení obtíží pacientem na tísňovou linku 155 (čas „bolest–telefon“), na přednemocniční etapu zásahu a transportu pacienta do intervenčního centra (čas „telefon–dveře“) a na nemocniční etapu počítanou od přijetí pacienta na příjmové ambulanci kardiologické kliniky až po samotné zprůchodnění tepny (čas „dveře–balónek“). Pacienti z blízkého okolí kardiocenter jsou zdravotnickou záchrannou službou (ZZS) přiváženi bez další prodlevy na tato pracoviště přímo z terénu. O době „bolest– balónek“ tak vlastně rozhoduje sám pacient tím, jak časně volá tísňovou linku, a dále i organizace práce na příjmovém pracovišti, kdy příjezd pacienta je sice avizován, ale jen v malém předstihu díky transportu na krátkou vzdálenost. Jenže ne každý pacient bydlí v okolí centra a je věcí moderní koncepce a organizace ZZS, zda dokáže tento handicap vzdálených lokalit na svém spádovém území potlačit nebo alespoň zmírnit. Zdá se, že jednoduchým řešením by mohlo být doporučení lékařům ZZS, aby vozili všechny pacienty s bolestmi na hrudi bez ohledu na vzdálenost do kardiocentra. Jenže ZZS musí zajistit v dané oblasti dostupnost přednemocniční péče do 15 minut pro všechny další potenciální pacienty i v době, kdy se lékař rozhodl výše zmíněného pacienta transportovat. Proto je třeba velice dobře organizovat činnost všech dostupných prostředků (sanitek a vrtulníku), eliminovat neindikované transporty na delší vzdálenost a organizovat indikované tak, aby v dané oblasti nějaký prostředek zůstal, případně se do ní co nejdříve vrátil.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 10/2005, strana 23
Zdroj: