Prevence pádů u starších nemocných
Pády představují jeden z nejčastějších geriatrických syndromů, ohrožujících nezávislost starších osob. Každoročně upadne 30–40 % lidí ve věku nad 65 let, kteří žijí ve svých domovech; mezi klienty pečovatelských zařízení je výskyt pádů ještě vyšší. Pády jsou spojeny s nárůstem nemocnosti i úmrtnosti a s častějším umístěním do pečovatelských ústavů. Většina pádů mívá několik příčin. Mezi rizikové faktory z hlediska pádů patří svalová slabost, anamnéza pádů v minulosti, užívání čtyř a více předepsaných léků, závislost na pomůckách, artróza, deprese, věk nad 80 let a poruchy chůze, rovnováhy, myšlení a zraku, popřípadě neschopnost zvládnout běžné denní aktivity. Lékaři pečující o starší nemocné by se jich měli ptát na všechny pády, ke kterým u nich došlo v posledním roce. Při hodnocení pádu je třeba uvážit okolnosti, za nichž se odehrál, podrobně probrat anamnézu a provést fyzikální vyšetření, vše s cílem odhalit možné rizikové faktory. Nejúčinnější strategie pro prevenci pádů spočívají ve snaze ovlivnit zároveň vícečetné rizikové faktory, v posilování oslabených svalů a nácviku rovnováhy a v úpravě dávek psychofarmak. Smysluplné je i posouzení rizik přímo v pacientově bytě či domě a vhodná úprava tohoto prostředí podle doporučení zdravotníka.
Pády lze zařadit mezi nejzávažnější zdravotní rizika ohrožující starší pacienty. Každoročně upadne 30–40 % lidí starších než 65 let, kteří žijí ve svých domovech. Mezi klienty pečovatelských zařízení a hospitalizovanými osobami je výskyt pádů ještě vyšší. Incidence pádů pozvolna stoupá již od středního věku a vrcholu dosahuje u lidí nad 80 let. Závažná poranění, jako je fraktura krčku kosti stehenní nebo úraz hlavy, utrpí 20–30 % starších osob, které upadnou. Zotavení z následků pádu bývá komplikováno špatnou kvalitou života související s omezením hybnosti, zhoršením funkčního stavu a zvýšeným rizikem umístění do pečovatelského ústavu.3-5 Funkční omezení, která si pacient stanoví sám ze strachu, že upadne znovu, mohou vést k tzv. úzkostnému syndromu v důsledku pádu (postfall anxiety syndrome). Ten může vyústit v depresi, pocity beznaděje a společenské izolace. Příčiny a rizikové faktory
K většině pádů dochází následkem složité souhry faktorů týkajících se prostředí, v němž pacient žije, přičemž některé se na pádech podílejí přímo, jiné nepřímo. Polovina až dvě třetiny pádů se odehrají u nemocného doma či v blízkém okolí. Příčiny
Hlavní příčiny je nutno hledat přímo v pacientově okolí – podle většiny studií zodpovídají za 25–45 % pádů. Významnou úlohu hrají i poruchy chůze a svalová slabost. Nesmíme zapomenout ani na nejistotu v prostoru, závrať, náhlé ochabnutí svalů dolních končetin („drop attacks“), posturální hypotenzi, postižení zraku a synkopy (tab. 1). Rizikové faktory
Důležitým rizikovým faktorem pro pády je pochopitelně slabost dolních končetin, která jejich pravděpodobnost zvyšuje čtyřnásobně. Při anamnéze pádu a poruch chůze či rovnováhy riziko narůstá trojnásobně. Mezi další vysoce rizikové situace, které mohou pády způsobovat nebo k nim přispívat, patří používání pomůcek při chůzi, poruchy zraku, artróza, neschopnost zvládnout běžné denní aktivity, deprese, poruchy myšlení a věk nad 80 let. Se zvýšeným nebezpečím pádů významně souvisí také užívání čtyř a více léků. Riziková jsou v tomto směru především psychofarmaka, léky užívané při srdečních onemocněních (např. antiarytmika třídy 1a), digoxin a diuretika, nebo antiepileptika.
...
Komentář
Autor: Prof. MUDr. Eva Topinková, CSc.
Přehledový článek připravený americkou autorkou Shobha Rao se zaměřuje na problematiku pádů u osob vyššího věku a je cílen především na lékaře primární péče – praktické a rodinné lékaře. V článku se upozorňuje na narůstající incidenci pádů s věkem sledovaných osob. Roční incidence u populace nad 65 let se v rozvinutých zemích pohybuje mezi 20–40 %. V souboru 430 samostatně doma žijících pražských seniorů jsme prokázali šestiměsíční incidenci pádů 37 %. U osmdesátiletých postihnou pády během jednoho kalendářního roku až polovinu osob žijících ve vlastní domácnosti. Následky pádů pro postižené i celospolečenské náklady na jejich komplikace jsou vysoké. Pády jsou na čtvrtém místě v příčinách smrti starých osob. U 15–20 % dojde k poranění, které je třeba ošetřit ve zdravotnickém zařízení a 3–7 % osob utrpí v důsledku pádu frakturu. Nejzávažnější a nejobávanější jsou fraktury horní části stehenní kosti. V České republice až 80 % z těchto poranění nastává u starších osob, u většiny z nich v důsledku pádu. Starší osaměle žijící osoby jsou nalézány po pádu ležící bez pomoci na zemi. Nemocní jsou ohroženi podchlazením, pneumonií, rhabdomyolýzou s nutností hospitalizace a často již trvalou ústavní péčí. Významné jsou i psychologické důsledky – pro strach z opakovaného pádu nemocný omezuje aktivitu, někdy až k imobilitě. Proto je třeba, aby praktičtí lékaři byli s problematikou pádů ve stáří obeznámeni a především aby byli schopni identifikovat rizikové nemocné, kteří vyžadují zvláštní opatření (viz tab. 1).
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 10/2005, strana 46
Zdroj: