PRO SESTRY: Fyzikálně vyšetřovat nemusejí jen lékaři
O podrobnější prohlídku pacienta a vyšetření poslechem, poklepem nebo pohmatem se české sestry pokoušejí spíše jen výjimečně. Ke své škodě – informace, které by takto mohly získat, by byly k užitku jak jim při plánování péče, tak lékařům při stanovení diagnózy a sledování efektivity léčby. V zemích s vyspělým ošetřovatelstvím se sestry základního vyšetření pacienta nebojí. Odpovídají tomu i zkušenosti těch českých sester, které se za atraktivní pracovní příležitostí vydaly do USA. „Registrovaná sestra je tady něco jako prodloužená ruka lékaře a tudíž zodpovídá za stav pacienta a za sledování případných změn. Ty musí monitorovat, řádně dokumentovat a sebemenší odchylku od normálu hlásit lékaři. Na denním pořádku je i to, že se sami lékaři ptají sester, jak a co na pacientovi zjistily a vyšetřily. Často si lékaři a sestry navzájem porovnávají výsledky svých pozorování,“ říká Mgr. Helena Vaňková, která již několik let pracuje jako sestra v nemocnici v americkém Pittsburghu. Fyzikální vyšetření tam zabírá velkou část pracovní doby kvalifikované sestry. „Každé ráno začíná sestra fyzikálním vyšetřením všech pacientů, které má ten den v péči. Obvykle je to pět až šest klientů. Celkové vyšetření sestra opakuje dvakrát denně. Předává je v hlášení sestře nastupující na službu, a ta po svém vyšetření vše porovná a případně zapíše změny,“ říká Helena Vaňková.Fonendoskop tu nosí každý, sestry ho opravdu používají
České sestry fonendoskop používají pouze při měření krevního tlaku, případně na kontrolu uložení žaludeční sondy. V USA je fonendoskop přímo atributem zdravotní sestry. „Je pravda, že v Americe ho má kolem krku omotaný prakticky každý, i zdravotničtí asistenti. Ti ho mají, a díky za to, jen a pouze na to, aby měřili krevní tlak. Sestra ale musí mimo jiné zvládnout poslech plic. Pokud zjistí nějaké abnormality, volá lékaře nebo respirační tým, který provede toaletu dýchacích cest a podá léky ke zlepšení dýchání. Pokud se dýchání horší, musí sestra samozřejmě sdělit lékaři, co se děje, obeznámit ho se současným stavem a s tím, jaká je a byla progrese,“ uvádí Helena Vaňková. „U každého pacienta denně vyšetřujeme pohmatem, poslechem a poklepem břicho. Reflexy vyšetřujeme jenom základní, pokud se nejedná o pacienta třeba po operaci mozku. Do základního vyšetření patří také měření saturace periferních tkání kyslíkem. Samozřejmě sledujeme vitální funkce. Pokud nejde palpovat puls, je k dispozici dopplerova sonda,“ vypočítává H. Vaňková.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 4/2006, strana 15
Zdroj: