PRO SESTRY: Nesnažme se rodiče v nemocnici převychovat

Hospitalizovaní rodiče potřebují mít vždy zachována svá práva a cítit respekt ke své rodičovské roli. Jejich úkolem je dítě ochraňovat, chtít pro ně to nejlepší. V nemocnici se ale snadno dostávají do pozice pasivního pozorovatele a ztrácejí možnost ovlivňovat dění kolem dítěte. Trpí potom pocitem zbytečnosti a zoufalství (jsem tu k ničemu, stejně mu nemohu pomoci…), ztrátou sebedůvěry (nedokážu to, nenaučím se vše nové a potřebné, vždy budu závislá na personálu…), pocity viny a selhání (jsem špatná matka…). Vše samozřejmě zhoršuje strach o dítě. Má‑li být spolupráce rodiny a zdravotníků co nejlepší, je nutné, aby zdravotníci rodiče nejprve opravdu přijali a pochopili jejich nenahraditelnost. Měli by jim nabízet podle potřeby pomoc, porozumění a emoční podporu. Rodiče potřebují vědět, že personál chápe jejich náročnou situaci a stojí na jejich straně. Jsou‑li odborníci vlídní, vstřícní a přátelští, rodiče se postupně upokojí, posílí se jejich důvěra v léčbu a jsou schopni se v klidu dohodnout na podmínkách spolupráce. V ideálním případě se rodiče stávají pro zdravotníky partnery a rovnocennými spolupracovníky.Rodič má právo ventilovat negativní emoce
Občas se stane, že některá rodina reaguje na nemoc dítěte opravdu nepřiměřeně a je s ní obtížná spolupráce. V takovém případě je nutné zachovat klid a uvědomit si, že rodiče mají právo na stres i na neadekvátní reakce a jsme to my, profesionálové, kdo má situaci zvládnout. Důležité je přesvědčit rodiče, že jsme tu pro ně a chceme jim opravdu pomoci. Chápeme jejich potřebu ventilovat pocity ohrožení i negativní emoce a neodsuzujeme je za to. Pro řešení náročných situací je dobré mít na oddělení místnost, do které se mohou rodiče v případě potřeby uchýlit. Zaručí jim klid a soukromí, možnost vyplakat se a odreagovat beze svědků.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 8/2006, strana 13

Zdroj: