PRO SESTRY: Sestrám patří svět, pokud o to stojí

„Pokud je sestra ochotná naučit se anglicky, patří jí svět. A čím si přitom nasadí vlastní laťku výše, tím lépe,“ říká Eva Johnson, česká sestra, která mezistátní hranice nikdy nevnímala jako překážku, ale jako výzvu. Jako sestra dlouhodobě pracovala na Novém Zélandu, v Německu, v Ghaně a v Saúdské Arábii. Získala tak unikátní možnost srovnávat roli a postavení sester v několika zcela odlišných prostředích. Jako absolventka pražské střední zdravotnické školy v Ruské ulici hned po maturitě v roce 1968 začala pracovat na resuscitační jednotce tehdy vznikající kardiochirurgie IKEM. „Už tehdy jsem ale cítila, že je mi to tady malé,“ vzpomíná. V roce 1976 za poněkud dramatických okolností odešla do Velké Británie. „Tam se mi ale nepodařilo pro práci sestry získat registraci. Mé vzdělání britským úřadům nestačilo a nějaká schůdná možnost, jak si je doplnit, také nebyla.“ Pracovala tedy přes den v cestovní kanceláři a po večerech jako barmanka. Spolu s kamarádkou si tak šetřila na vysněnou cestu kolem světa. Tu také podnikla. Po půl roce svobodného cestování zakotvila na Novém Zélandě. „To je jedna ze zemí, o kterých si zpětně říkám, že jsem tam měla zůstat.“ Zde dostala šanci vrátit se ke své profesi. „Umožnili mi absolvovat v nemocnici praxi, během které jsem měla dokázat, že jsem skutečně to, za co se vydávám, a doplnit si potřebné znalosti.“ Novozélandskou registraci pak skutečně získala.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 7/2006, strana 14

Zdroj: