Problematika skeletu v období dětství a dospívání

Skelet může být v období růstu vystaven rizikovým faktorům, které negativně ovlivňují množství i kvalitu kostní tkáně. Od narození do dospělosti se zvětší kostra více než trojnásobně do délky, ale množství kalcia obsaženého ve skeletu se zvýší čtyřicetkrát. Od novorozeneckého věku do tří let se vyvine asi 30 % celkové kostní hmoty, mezi třetím rokem věku a začátkem pubertálního spurtu asi 20 %, v období puberty 30–40 % a od ukončení růstu do 21 let přibude 15–20 % kostní hmoty. Uvedený nárůst je podstatně rychlejší než pozdější postupný úbytek kostní hmoty v průběhu stárnutí. Při expozici rostoucího organismu některým rizikovým faktorům je vysoká pravděpodobnost pozdějšího rozvoje osteoporózy. U řady systémových onemocnění se osteoporóza vyskytne již v průběhu dětství. V dětském věku se vyskytují i další metabolické osteopatie, z nichž mnohé jsou hereditárně podmíněny. V dětském věku můžeme rozlišit metabolická onemocnění skeletu s normálním či mírně sníženým podílem minerálu, ale s porušenou strukturou (mikroarchitektonikou) a sníženým množstvím kostní tkáně a zvýšenou fragilitou kosti, jejímž představitelem je sekundární osteoporóza či osteogenesis imperfecta. Druhá skupina je tvořena stavy s normálním množstvím kostní tkáně, ale s výrazným poklesem její mineralizace. Příkladem je rachitis. Předkládaný přehled přináší koncizní informace o metabolických onemocněních skeletu v období dětství a dospívání.

Skelet může být v období růstu vystaven rizikovým faktorům, které negativně ovlivňují množství i kvalitu kostní tkáně. V dětském věku můžeme rozlišit metabolická onemocnění skeletu s normálním podílem minerálu, ale s porušenou strukturou (mikroarchitektonikou) a sníženým množstvím kostní tkáně, jejímž představitelem je osteoporóza či osteogenesis imperfecta. Druhá skupina je tvořena stavy s normálním množstvím kostní tkáně, ale s výrazným poklesem její mineralizace. Příkladem je rachitis. Uvedený přehled se týká vývoje skeletu a metabolických osteopatií v dětském věku. Vývoj skeletu v dětství a dospívání
Kostní hmota narůstá v celém období dětství a adolescence. Nejvyšší dosažené množství kostní hmoty (peak bone mass – PBM) je asi ze 75–80 % podmíněno geneticky. Zbývajících 20–25 % je ovlivněno zevními faktory. Obsah minerálu v jednotce hmotnosti kostní tkáně je určen již v časném období intrauterinního života a zůstává relativně konstantní až do stáří. Vývoj skeletu není homogenní, celkové množství dosažené kostní tkáně je u mužů vyšší než u žen, ale podíl kostního minerálu v objemové jednotce kostní tkáně je zhruba stejný. Celkové množství vápníku v organismu se zvýší z 25 g ve věku novorozeneckém na více než 1 000 g v 20. roce věku v důsledku rostoucího objemu kostí. V průběhu růstu je v kostní tkáni mužů akumulováno cca 1 100–1 300 gramů kalcia, zatímco u žen pouze 800–900 gramů. Od narození do dospělosti vyroste kostra více než trojnásobně do délky, ale množství kalcia obsaženého ve skeletu se zvýší čtyřicetkrát. Od novorozeneckého věku do tří let se vyvine asi 30 % celkové kostní hmoty, od tří let do začátku pubertálního spurtu asi 20 %, v období puberty 30–40 % a od ukončení růstu do 21 let přibude 15–20 % kostní hmoty. Uvedený nárůst je podstatně rychlejší než pozdější postupný úbytek kostní hmoty v průběhu stárnutí. Z uvedeného vyplývá, že jakákoli onemocnění nebo rizikové faktory postihující růst skeletu nebo alterující jeho mineralizaci mají závažnější důsledky, vyskytnou- li se v dětství a dospívání, než expozice podobným faktorům v dospělosti. Během prvních let života roste apendikulární skelet (končetiny) rychleji než skelet axiální (páteř), což je důsledek působení růstového hormonu a inzulinu podobného růstového faktoru I (IGF-I). V období puberty pak dochází k růstové akceleraci axiálního skeletu, zatímco růst apendikulárního skeletu je lineární. Rychlost růstu axiálního skeletu je ovlivněna především pohlavními hormony, rychlost růstu končetin závisí více na růstovém hormonu. U chlapců se dostavuje puberta o dva roky později než u dívek a tím získávají chlapci dva roky prepubertálního růstu navíc. Tyto dva roky mají zásluhu na přibližně deseti centimetrech z celkově dvanácticentimetrového rozdílu konečné průměrné výšky mezi muži a ženami. Akcelerovaný pubertální růst se podílí na zbývajících 2 cm uvedeného rozdílu. U chlapců je delší období prepubertálního růstu, a proto se puberta podílí na dosažení PBM u osob mužského pohlaví pouze 20 %, zatímco u osob ženského pohlaví je podíl puberty na dosažení PBM až 50 %. Pozdní nástup menarche bývá asociován s nízkou denzitou kostního minerálu (BMD) v bederní páteři, krčku femuru a v oblasti distálního radia. Pozdní nástup menarche též zvyšuje relativní riziko budoucí fraktury.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci Suppl. 2/2006, strana 36

Zdroj: