Psychosociální a partnerské aspekty u mužů s poruchami erekce

Poruchy erekce jsou sexuální dysfunkce, spojené s celou řadou psychologických a interpersonálních proměnných. U mužů ve středním a starším věku jde o poruchy relativně často se vyskytující. V populární „massachusettské studii“ bylo již v roce 1994 zjištěno, že nějakou formou poruchy erekce trpí 52 % mužů ve věku mezi 40 a 70 roky.1 Kompletní porucha erekce, charakterizovaná neschopností pevné erekce při pokusech o styk, ale též při masturbaci nebo při nočních spontánních penilních tumescencích, je samozřejmě podstatně méně častá. Poruchy erekce mají negativní vliv na kvalitu života postižených mužů i jejich manželek či partnerek.2 Širší psychosociální souvislosti poruch erekce jsou proto v současné době často zkoumány. 3 Bylo zjištěno, že páry, kde muž trpí poruchou erekce, vykazují častější problémy ve vzájemných vztazích, zejména nedostatečnou emoční a psychickou intimitu. Je zde také nacházena, vcelku pochopitelně, nižší spokojenost se vztahem a sexuálním životem.4 V odborné literatuře nacházíme zvýšený zájem o problémy erektilní dysfunkce zejména poté, kdy byl na trh uveden první preparát z rodiny inhibitorů fosfodiesterázy typu V, tedy sildenafil (Viagra). Ten měl svoji premiéru v roce 1998.

Lidská sexualita je chováním, jehož základní sociální jednotkou je pár. Většinu sexuálních problémů lidí můžeme proto nějak vztahovat k jejich schopnosti navázat a udržet partnerský vztah. K tomu samozřejmě patří i schopnost konzumovat partnerskou sexualitu.5 Je prastarou klinickou zkušeností, že základním předpokladem úspěšné léčby sexuálních dysfunkcí je fungující partnerský vztah. Pokud se při hodnocení výsledků vyšetřování a léčby poruch erekce zaměříme jen na fyziologické reakce, zejména tedy na tuhost pohlavního údu, dostaneme jen částečnou informaci o skutečném stavu sexuální adaptace našich pacientů. Stále více autorů, kteří se zabývají sexuálními dysfunkcemi, si tuto skutečnost uvědomuje. V praxi je tomu dnes tak, že většina mužů, kteří přicházejí k lékaři s poruchou erekce, dostane předpis na některý preparát typu sildenafilu. Není divu. Jde o léčbu velice úspěšnou, perorální, a dbáme-li příslušných kontraindikací, pak také bezpečnou. Toto terapeutické zjednodušení zatlačuje poněkud do pozadí jak psychosociální, tak párové souvislosti dysfunkce. Teprve když tyto „psychogenní“ vlivy začnou komplikovat terapeutický proces, dostává se jim bližší pozornosti. V klinické praxi u většiny odborníků, kteří nejsou psychiatry nebo sexuology, bývá explorace psychosociálních a partnerských souvislostí sexuálních dysfunkcí určitým problémem. V časovém i prostorovém stresu nebývá navázání hlubšího psychoterapeutického kontaktu s vyšetřovaným mužem jednoduché. Právě pro takové případy je možné doporučit využívání nejrůznějších dotazníkových vyšetřovacích metod a hodnotících škál.

Stanley se spolupracovníky6 vytvořili poměrně jednoduchou hodnotící škálu EDITS (Erectile Dysfunction Inventory of Treatment Satisfaction). Tento dotazníkový instrument, který v příloze přetiskujeme, je určen pacientům i jejich manželkám. Autoři testovali svůj do- tazník na dvou souborech mužů s dysfunkcí a jejich manželek. Jeden soubor měl 28, druhý 29 dvojic. Jen ten, kdo ví, jak obtížné bývá v případech sexuálních dysfunkcí zainteresovat do vyšetřovací a léčebné aktivity celý pár, může ocenit velikost uvedených souborů. Dotazník EDITS podává ošetřujícímu lékaři dobrou orientační informaci o základních postojích obou manželů k terapii. Zejména dnes, v době po objevení sildenafilu a jemu podobných preparátů, má tato párová dotazníková metoda velký význam. Vysoká účinnost moderní farmakoterapie poruch erekce totiž často svádí ošetřující lékaře, aby se v komunikaci s pacienty jednostranně soustředili na falickou komponentu dysfunkce a aby záležitosti partnerského fungování a hodnocení ponechávali v pozadí.

Dotazník psychologických a interpersonálních vztahů (PAIRS – Psychological And Interpersonal Relationship Scales), který pro pacienty s poruchami erekce nabízejí Swindle a spol.,3 pracuje s hodnocením 23 faktorů. Ty jsou zaměřeny na celou řadu subjektivních hodnocení emocionality a intimity v partnerském vztahu. Podobné vyšetřovací škály ukazují, že klinická pracoviště cítí potřebu věnovat se širšímu okruhu psychosociálních problémů svých sexuálně dysfunkčních pacientů. Dotazníky jako „EDITS“, nebo „PAIRS“ jsou tak užitečným doplňkem diagnostických dotazníků hodnotících poruchu erekce, jakým je třeba dnes asi nejpopulárnější „IIEF“ (International Index of Erectile Function“).7

Je třeba konstatovat, že pacienti s poruchami erekce a jejich manželky (partnerky) bývají k psychoterapeutickým aktivitám velmi často neobyčejně rezistentní. U pacientů je to samozřejmě neochota svěřovat se s intimními problémy, typická směs studu a pocitů viny. U jejich partnerek pak může zapůsobit skutečnost, že dysfunkce udržuje ve vztahu jejich vlastní dominanci a zvyšuje závislost dysfunkčního muže. Dysfunkce může být samozřejmě také klíčovým nebo doprovodným momentem hlubšího partnerského konfliktu. V případě poruch erekce u starších mužů hraje významnou roli skutečnost, že starší manželské páry jen nerady a neochotně mění své zažité sexuální stereotypy. Některé tyto dvojice mají jen minimální zkušenosti s nekoitálním sexem, což snižuje jejich schopnost adaptovat své partnerské intimnosti na dysfunkční situaci. Hlubší explorace a zvládnutí takových partnerských souvislostí erektilní dysfunkce vyžaduje samozřejmě zkušeného psychoterapeuta se sexuologickou či matrimoniologickou erudicí.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 2/2007, strana 94

Zdroj: