Ředitele dělám, abychom všichni mohli normálně pracovat

• Vaše první období ve funkci ředitele určitě nebylo jednoduché. Na přelomu roku jste převzal zadluženou obrovskou nemocnici, což samo o sobě jako zdroj stresu stačí. Do toho bylo nutné se najednou vyrovnat s epidemií COVID-19 a navíc se FN Brno stala cílem kybernetického útoku. Neříkáte si někdy spolu s hrdinou Knoflíkové války: „Kdybysem to byl býval věděl, tak bysem sem nechodil“?

Takto už člověk nemůže uvažovat. Já mohu odpovědět pouze s Cimrmanem „Mě to baví“.

• A opravdu vás to baví?

Ano. Je to ale i díky tomu, že se stále podílím na normální práci Kliniky dětské onkologie. U činností spojených s funkcí ředitele se vzpamatovávám z proher, které v onkologii nevyhnutelně přicházejí a snažím se pro lékaře kliniky vytvářet podmínky k práci. Péče o pacienty a výuka a jsou zase kompenzací, když si říkám, proč já vlastně toho ředitele dělám.

• To se vás určitě ptají mnozí: Proč vy, jako špičkový dětský onkolog a vědec, děláte ředitele?

Dělám ho proto, abychom my všichni mohli normálně klinicky pracovat a pomáhat pacientům.

• Věděl jste do čeho jdete, pokud jde o finanční zdraví nemocnice?

V nemocnici jsem pracoval, takže jsem si nějaké iluze nedělal. Skutečný rozsah katastrofy jsem ale netušil. S tím jsem se seznámil až v průběhu prvních týdnů po nástupu do funkce.

• Jak dlouho trvalo, než se nemocnice vzpamatovala z kybernetického útoku, který ji zasáhl v první půlce března?

S tímto atakem jsme se vyrovnávali postupně, do stoprocentního provozu nám to trvá více dva měsíce.

• Co se při tom ukázalo?

Především slabost a roztříštěnost celého systému. Problémy, které jsme měli, byly dány i podfinancováním a značnou zmatečností v dosavadní organizaci IT služeb v rámci nemocnice. Část softwaru již byla prošlá. Dostali jsme se do situace, kdy jsme museli velmi vážně zvažovat, zda zaplatit za již dříve dodané léky, protože dodavatelé nám další na dluh již nechtějí dodávat, anebo investovat do aktualizace licencí počítačových programů.

• Tím hlavní bohatstvím nemocnice jsou lidé, kteří v ní pracují. Jak je na tom FN Brno personálně, koho nyní hledáte?

Z personálního hlediska jsme na tom relativně dobře. Asi jako všichni hledáme sestry, ale není to nějaké krize. Počet volných míst pro sestry se nepohybuje ve stovkách, ale v desítkách. Také u lékařů a dalších zdravotnických profesí postrádáme jen několik málo desítek úzce specializovaných lidí. To nejsou velká čísla, když si uvědomíme, že ve FN Brno je na šest a půl tisíce zaměstnanců.

• Každý ředitel čelí poměrně tvrdému vyjednávání o platech. Co v tomto směru svým lidem říkáte?

Pro příští rok by ve státech řízených organizacích mělo dojít k pětiprocentnímu navýšení, a s tím počítáme. Naše možnosti se ale odvíjí mimo jiné od toho, jak dopadne jednání o kompenzační vyhlášce.

• Vláda schválila návrh ministerstva zdravotnictví, že šest z fakultních nemocnic by mělo být oddluženo ze státních prostředků. Pro FN Brno se počítá s příspěvkem 1,5 miliardy korun. Předpokládám, že Vy proti tomuto záměru neprotestujete, ostatní poskytovatelé péče to ale hodnotí jako nesystémový krok….

Ano, my to samozřejmě vítáme. Chápu také, že něco takového může vzbudit negativní ohlas. My jsme ale v situaci, kdy už pacienty nemáme kam posílat. Nemůžeme vyzobat lukrativní výdělečné obory, z kterých bude nemocnice profitovat, my se musíme postarat o všechny. To, že stát potřebuje mít svou páteřní síť nemocnic, se ukázalo i nyní v době epidemie. Fakultní nemocnice fungovaly podle mého názoru velmi dobře. Řada ambulantních specialistů své ordinace zavřela, a někteří nebyli k dispozici ani na telefonu. My jsme byli všichni v práci.

• Dokážu si představit, že veškerou energii vedení nemocnice pohltí úsilí o to, aby neselhaly dodávky energií, každý dostal potřebné léky a lůžka byla přiměřeně obsazená. Fakultní nemocnice ale musí mít ambice přesahující tento základní provoz. Kde vidíte příležitost k rozvoji programů, které skutečně posunují medicínu dopředu?

Skoro na každé klinice. Skoro všude dochází k tvorbě nějaké přidané hodnoty, nějakého vlastního přínosu. Od ledna funguje v nemocnici klinická rada, kterou rozhodně nevnímám jako nějakou formální strukturu. Jde o orgán, který by měl pomoci vedení nemocnice formulovat rozvojové programy s dlouhodobým přesahem vědeckou přidanou hodnotou. Z našich skromných prostředků nemůžeme rozvíjet všechno, takže je zapotřebí definovat nějaké prioritní směry vývoje. Jsme poměrně hodně vpředu v oblasti personalizované precizní onkologie, ze všeobecné pediatrie bych mohl jmenovat například buněčnou léčbu u epidermolysis bullosa, tedy u tzv. nemoci motýlích křídel. Velmi dobře funguje kardiologický program, můžeme být hrdí na program léčby nespecifických střevních zánětů u dospělých pacientů, na špičkové úrovni se u nás provádějí operace páteře, a to jak u dětí, tak u dospělých, ale i řada dalších.

• Brno bylo nebývale úspěšné v koncentraci velkých výzkumných projektů financovaných z prostředků Evropské unie. Pozorujete, že se to zúročuje v klinické medicíně?

Nepochybně. S CEITEC i s ICRC máme velmi dobré vztahy, je tam překryv řady lidí mezi oběma fakultními nemocnicemi i Masarykovým onkologickým ústavem. Příliš tady nerozlišujeme na „pravobřežní, a levobřežní“. Myslím, že zde funguje něco jako společný výzkumný prostor Brno, byť to zatím není formálně ustanoveno. Mělo to pozitivní vliv i na naši reakci na epidemii. Vznikla neformální Brněnská kooperativní covidová skupina, mezi námi „BRKOKOS“, která koordinovala činnost obou fakultních nemocnic, Masarykova onkologického ústavu i dalších subjektů v řadě na COVID reagujících klinických aktivit. Usnadnilo to například spolupráci na celostátní protilátkové studii, i dalších podrobnějších projektů. Společně pracujeme na dalších podrobnějších studiích, zaměřených například na imunitu nebo plicní funkce po prodělaném onemocnění COVID-19. Snažíme se spíše zohlednit, co to přinese rozumného než to, v jakém kdo je zrovna dresu. Dresy se střídají a židle jsou věcí velmi přechodnou a dočasnou.

• Epidemie COVID-19, tak jako jakákoli jiná krize, je i příležitostí začít dělat věci jinak. Jaká její pozitiva vidíte Vy?

Je určitě dobře, že se prokázala akceschopnost a vůbec funkčnost zdravotního systému, a to především na úrovni páteřních nemocnic, ať už fakultních nebo krajských, kdy během čtyřiadvaceti hodin se jejich provoz přepnul z běžného provozu do provozu covidového. Lidé byli schopni naprosto perfektně fungovat a ukázalo se, že třeba možná nebudeme potřebovat třeba tak přebujelou síť ambulantních specialistů, kteří mnohdy své ordinace zavřeli.

• Byly chvíle, kdy jste byl na své lidi během epidemie normálně hrdý?

Jistě, a nebyl to jeden okamžik. Když se převlékli do ochranných obleků, aniž ještě moc tušili, co máme před sebou a dělali naprosto skvěle to, co bylo nutné. Postavili se do odběrových stanů, sedli do odběrových sanitek. Postarali se o pacienty se suspektním i potvrzeným nálezem na urgentním příjmu, na infekční klinice, plicní klinice i všude jinde. Vyrovnali se se situací, na kterou se nemohli dopředu dostatečně připravit a chovali se přitom slušně jak k pacientům, tak mezi sebou.

• Nebyl problém postavit tyto týmy? Skoro každý zdravotník má mezi svými blízkými seniory nebo někoho, kdo spadá do rizikové skupiny...

Šlo to. Samozřejmě, že někde bylo nutné použít kombinaci pozitivní a negativní stimulace, ale většinou se kolegové do první linie zařadili spontánně.

• Jak uvnitř nemocnice probíhala komunikace o chystaném přijetí pacientů s COVID-19 z Francie? Jaké máte informace o tom, proč k němu nakonec nedošlo?

Příjezd pacientů z Francie byl připravován v průběhu jednoho víkendu, kdy celá pandemie vrcholila a šest pacientů bylo skutečně na cestě a my jsme byli vojenskými přidělenci francouzské ambasády informováni o průběhu letu. Při mezipřistání v Lucembursku se však stav některých pacientů zhoršil natolik, že jejich další cesta byla vyhodnocena jako příliš riziková s tím, že budou pokračovat další pacienti, další den. Mezitím se uvolnily kapacity ve Francii a transport se tedy již nerealizoval. Nicméně poděkování francouzské strany bylo z velmi vysokých míst a řekl bych, že velmi upřímné,

• Co pro nemocnici znamenala epidemie z hlediska ekonomických parametrů?

Samozřejmě došlo k obrovskému poklesu produktivity. V období vrcholu pandemie naše výkonnost klesla pod čtyřicet procent toho, na co jsme zvyklí. Byli jsme určeni jako tzv. covidová nemocnice, pro tyto nemocné jsme připravili několik set postelí a připravili jsme je velmi rychle. Povědomí o tom je jedna z věcí, která by mohla přetrvat. Hodnotou pro stát a pro zdravotní pojišťovny by nemělo být jenom to, kolik vyměníme kolen a kyčlí a kolik zavedeme stentů. Náš význam je i v tom, že jsme nachystaní, když je zle. Hasiči také nejsou placeni podle toho, jestli uhasili šest nebo deset požárů, ale za to, že prostě jsou připravení a v případě potřeby bez diskusí vyjedou. Americké zdravotnictví je špičkové, byl jsem tam mnohokrát i jsem tam pracoval. Jsou velmi efektivní, ale jedou nadoraz. Oni neměli rezervy, proto mají tolik mrtvých. My tady rezervy máme, ale není to zadarmo.

• Když jste ty stovky lůžek připravovali, počítali jste s tím nejhorším, tedy že před nemocnicí bude fronta sanitek a ventilátor nemusí vyjít na každého, kdo ho potřebuje?

Rozhodně jsme tento scénář nevylučovali. Znám onkology ze severní Itálie, jednoznačně kompetentní lidi a ti říkali, že to opravdu není mediální bublina, ale obrovský problém. Nebyl důvod jim nevěřit. Všechny důvody, proč epidemie u nás probíhá zatím relativně příznivě, nejsou zatím úplně jasné.

• Vidíte nějaké negativní dopady poměrně tvrdých epidemiologických opatření na ostatní pacienty?

Obávám, že takové dopady jsou reálné. Chirurgové říkají, že dlouho neviděli tolik případů zanedbané apendicitidy. Po návratu do normálního provozu se na naší onkologické klinice objevila řada dětí s relativně pokročilými nádory, protože časná diagnostika utekla. Do nemocnice přišlo méně pacientů s infarktem myokardu, přitom není důvod se domnívat, že skutečně došlo k poklesu incidence akutních koronárních syndromů. O něco narostl počet nedokonaných sebevražd. Na druhou stranu podstatně ubylo traumat. Méně se jezdilo, čili bylo méně dopravních nehod.

• Jak epidemie COVID-19 ovlivnila plány na novou porodnici, kterou FN Brno zoufale potřebuje, bude se stavět?

Stále věřím, že porodnice se stavět bude. Je to celé pozdržené, ale tento a minulý týden jsme doplňovali ministerstvu zdravotnictví poslední drobné informace a v řádu dní by mělo dojít k registraci našeho projektu mezi státní investiční priority.

• V jakém horizontu by se mohlo začít se samotnou výstavbou?

Po registraci musíme vypsat výběrové řízení na projektanta, odhaduji, že vlastní stavební práce by se mohly spustit za rok.

Zdroj: MT