Regionální onkologie naráží na své limity. Přesto může být jedním z pilířů budoucí péče

Regionální onkologická pracoviště dnes zajišťují významnou část péče o pacienty s onkologickými diagnózami. Přesto jejich role v systému zůstává často v pozadí veřejné i odborné debaty. Nové dotazníkové šetření mezi 24 poskytovateli regionální onkologické péče napříč Českou republikou ale ukazuje, že právě tato pracoviště mohou být jedním z důležitých pilířů budoucí organizace onkologické péče. Současně však velmi otevřeně popisuje, co dnes jejich většímu zapojení brání.

Průzkum realizovaný primářkou Integrovaného onkologického centra středočeské Nemocnice Na Pleši Kateřinou Jirsovou zachycuje zkušenosti regionálních onkologických center (ROC) i dalších regionálních poskytovatelů. Ačkoli se jednotlivá pracoviště liší velikostí, personálním zajištěním i vazbou na konkrétní komplexní onkologická centra (KOC), v odpovědích se opakují stejná témata: kritický nedostatek personálu, vysoká administrativní zátěž, nedostatečná digitalizace a nejednotně nastavená spolupráce mezi KOC a regionálními pracovišti.

Regionální centra mají ambici převzít větší část péče

Regionální pracoviště přitom nechtějí zůstávat pouze doplňkem komplexních center. Řada z nich usiluje o širší zapojení do systému delegované preskripce a získání statusu ROC. Ukazuje se, že regionální pracoviště mají zájem převzít větší část péče zejména u častých diagnóz, jako jsou karcinom prsu, kolorekta nebo prostaty.

Právě u těchto diagnóz podle respondentů již dnes regionální pracoviště disponují dostatečnou odborností. V otevřených odpovědích se opakuje argument, že atestovaný klinický onkolog v regionu disponuje stejnou odborností jako lékař v KOC, přesto je systém nastaven výrazně centralizovaněji.

Regionální pracoviště přitom nevolají po oslabení role komplexních center. Naopak. Respondenti většinou zdůrazňují význam multidisciplinárních týmů i potřebu úzké spolupráce s KOC. Potřebují však jasnější rozdělení kompetencí a efektivnější organizaci péče, která umožní pacientům v případech, kde je to možné, podstupovat alespoň část moderní léčby blíže bydlišti.

Delegovaná preskripce funguje. Nejvíce to potvrzují pacienti

Velmi jednoznačně vyznívá hodnocení delegované preskripce. Pracoviště, která s ní již mají zkušenost, ji vnímají převážně pozitivně. Téměř všichni respondenti zároveň uvádějí, že z pohledu pacientů představuje delegovaná preskripce výrazný benefit.

Pacienti podle nich oceňují zejména možnost podstupovat léčbu v místě bydliště nebo v kratší dojezdové vzdálenosti. U dlouhodobé onkologické léčby to znamená menší časovou i psychickou zátěž, nižší náklady na cestování a větší komfort během terapie.

Jednomyslnou podporu získalo také loňské rozšíření seznamu molekul v delegované preskripci o inovativní léčbu. Všichni respondenti bez výjimky tento krok hodnotili pozitivně. Nejčastěji se dnes v regionech podávají inovativní léčiva pro karcinom prsu, kolorekta a prostaty. Většina respondentů by zároveň uvítala další rozšíření seznamu delegovaných molekul, například o fixní kombinace trastuzumabu a pertuzumabu, anti‑EGFR léčbu nebo dlouhodobou udržovací terapii.

Právě zde se ale ukazuje jeden z hlavních problémů současného systému. Přestože seznam molekul byl rozšířen centrálně, reálná dostupnost léčby v regionech je podle respondentů často závislá na přístupu konkrétního KOC, zdravotní pojišťovny nebo na individuálních dohodách mezi pracovišti.

Systém stojí na jednotlivcích

Jedním z nejsilnějších zjištění celého průzkumu je nejednotnost fungování systému. Respondenti opakovaně popisují, že komunikace mezi KOC a ROC často závisí spíše na osobních vztazích konkrétních lékařů než na jasně definovaných procesech.

Zkušenosti jednotlivých pracovišť se výrazně liší. Některá centra spolupráci hodnotí velmi pozitivně a zmiňují například koordinátory pro jednotlivé diagnózy nebo dobře fungující multidisciplinární týmy. Jiná naopak upozorňují na komplikované předávání dokumentace, nejednotné požadavky, dlouhé objednací lhůty nebo neochotu delegovat širší spektrum léčby.

Respondenti zároveň upozorňují, že při přebírání pacientů z KOC bývá dokumentace často neúplná nebo nestrukturovaná a vyžaduje aktivní dohledávání informací. Většina komunikace stále probíhá prostřednictvím e‑mailů, datových schránek nebo jednotlivých informačních systémů, které mezi sebou nejsou dostatečně propojeny.

Nedostatečná digitalizace se v odpovědích objevuje prakticky napříč celým dotazníkem. Lékaři zmiňují chybějící sdílenou dokumentaci, komplikované vykazování péče zdravotním pojišťovnám i vysokou administrativní zátěž spojenou s delegovanou preskripcí.

Největší problém? Chybějící lidé

Výrazně z průzkumu vystupuje také personální situace regionálních pracovišť.

Řada center dnes funguje pouze s jedním nebo dvěma atestovanými klinickými onkology. Menší pracoviště často nemají prakticky žádnou personální rezervu a jakýkoli výpadek lékaře znamená zásadní provozní problém. Respondenti opakovaně upozorňují, že bez posílení vzdělávání a větší podpory regionálních pracovišť bude stále obtížnější získávat nové lékaře mimo velká centra.

Velmi silně zaznívá požadavek na akreditaci ROC pro vzdělávání mladých onkologů. Podle části respondentů současný systém dlouhých stáží v KOC oslabuje regionální pracoviště a komplikuje generační obměnu. Někteří lékaři otevřeně upozorňují, že bez systémových změn může být v budoucnu existence části menších onkologických pracovišť ohrožena.

Personální situace přitom úzce souvisí i s kompetencemi regionálních center. Respondenti upozorňují, že pokud ROC nebudou mít možnost podávat širší spektrum moderní léčby, budou pro mladé lékaře stále méně atraktivní. Omezené kompetence tak podle nich mohou dále prohlubovat personální krizi regionální onkologie.

Debata o budoucím uspořádání péče sílí

Výsledky dotazníku ukazují, že je nejvyšší čas vést debatu o budoucím uspořádání onkologické péče v České republice. Regionální pracoviště už neusilují pouze o dílčí úpravy systému, ale stále častěji otevírají otázku širší reorganizace kompetencí mezi KOC a ROC.

Respondenti přitom většinově nezpochybňují význam komplexních center. Poukazují však na to, že s rostoucím počtem onkologických pacientů bude stále obtížnější udržet vysoce centralizovaný model péče bez výraznějšího zapojení regionálních pracovišť.

Právě decentralizace části léčby, jasnější pravidla spolupráce, lepší digitalizace a stabilizace personální situace v regionech tak podle respondentů představují jednu z podmínek, jak zachovat dostupnost moderní onkologické péče i v dalších letech.