Rekombinantní ADAMTS13 – průlom v léčbě cTTP

„Téma trombotických mikroangiopatií se v rámci různých prezentací či diskusí objevovalo a objevuje poměrně často. Nicméně si dovolím říci, že toto setkání je trochu jiné, protože je zaměřeno na to, na co už jsme dlouho čekali – tedy na novou modalitu v léčbě kongenitální trombotické trombocytopenické purpury, navozené těžkým vrozeným deficitem metaloproteázy ADAMTS13,“ konstatovala primářka Krevního centra FN Ostrava doc. MUDr. Zuzana Čermáková, Ph.D., na satelitním sympoziu společnosti Takeda, jež bylo součástí odborného programu XXXI. Pařízkových dnů v Ostravě a na kterém byly prezentovány první klinické zkušenosti s podáváním rekombinantní metaloproteázy ADAMTS13 (Adzynma). Tento léčivý přípravek je v ČR dostupný od roku 2024 přes paragraf 16.

Ve své přednášce doc. Čermáková úvodem připomněla, že von Willebrandův faktor (vWF) je polypeptid, který hraje zásadní roli v primární i sekundární hemostáze tím, že usnadňuje agregaci krevních destiček v místech cévního poranění a slouží jako nosný protein pro koagulační faktor VIII (FVIII), čímž ho stabilizuje a chrání před degradací. „Z našeho pohledu je klíčová doména A2, která je štěpicím místem právě pro metaloproteázu ADAMTS13 – enzym, který v určitém okamžiku degraduje ultra velké multimery vWF na menší a tímto způsobem reguluje trombogenezi,“ vysvětlila a dodala, že pokud tento enzym z nějakého důvodu v organismu chybí, dochází k hromadění ultra velkých multimerů vWF v mikrocirkulaci, v tkáních, a vznikají trombotické mikroangiopatie. Podrobněji se věnovala kongenitální trombotické trombocytopenické purpuře (cTTP), označované také jako Upshawův‑Schulmanův syndrom. „Manifestuje se plejádou různých laboratorních a klinických příznaků, ne vždy však musejí být všechny vyjádřeny,“ podotkla doc. Čermáková s tím, že k symptomům patří trombocytopenie, anémie s nálezem schistocytů v krevním obraze a orgánové postižení, zejména mozku, srdce nebo ledvin, které vzniká v důsledku tvorby mikrotrombů v kapilárách a malých tepnách.

Jak dále upozornila, cTTP patří mezi ultravzácná dědičná onemocnění, s prevalencí 0,5–2 případy na milion obyvatel. To znamená, že v ČR by mělo být zhruba deset jedinců s touto diagnózou. Vrozená TTP je přitom dána mutací v genu, který syntetizuje metaloproteázu ADAMTS13. „U nás v Ostravě aktuálně léčíme šest pacientů s cTTP, všichni mají v homozygotní nebo heterozygotní formě mutaci v některém z exonů genu pro ADAMTS13, konkrétně jde o exony 13, 22 nebo 29. Další dva pacienti na následky onemocnění bohužel již zemřeli,“ konstatovala doc. Čermáková. Zároveň poznamenala, že cTTP se typicky manifestuje ve dvou věkových kategoriích. Asi u poloviny jedinců se první epizoda objeví v raném dětství, ve věku dvou až pěti let, nebo dokonce v novorozeneckém období, kdy se často projeví jako novorozenecká žloutenka doprovázená trombocytopenií. Druhý věkový peak pak představuje časná dospělost, především období těhotenství. Klinické příznaky cTTP jsou v dětství obvykle mírné, často s izolovanou trombocytopenií, zřetelněji se pak projevují později v dospělosti, zejména v souvislosti s infekcemi nebo otěhotněním.

Komplikace a nevýhody spojené s podáváním plazmy…

Pokud se týká léčby cTTP, doc. Čermáková vzpomenula, že do doby, než byla objevena metaloproteáza ADAMTS13, byla terapie pacientů zatížena vysokou mortalitou. Po tomto objevu byla jedinou léčebnou možností substituce chybějící ADAMTS13 – a to podáváním infuzí čerstvě zmrazené plazmy (FFP) nebo přípravku Octaplas, tedy solvent detergentní plazmy. „V případě akutní ataky aplikujeme dávku 10–15 ml/kg tělesné hmotnosti denně až do klinického zlepšení, při profylaxi u pacientů s častými relapsy tuto terapii podáváme zhruba ve 2–4týdenních intervalech podle empirických zkušeností. Někdy to střídáme také s léčebnou výměnnou plazmaferézou,“ vysvětlila doc. Čermáková a vzápětí dodala, že pacienti s cTTP, kteří jsou odkázáni na profylaktické infuze plazmy, však mohou být poměrně významně limitováni různými komplikacemi této léčby, ať už jde o riziko alergických či anafylaktických reakcí, objemového přetížení, poškození plic souvisejícího s transfuzí, nebo o riziko krví přenosných onemocnění. Navíc se ukazuje, že transfuze plazmy pacientovi nedodá takové množství ADAMTS13, aby byly plně obnoveny normální koncentrace. „Zároveň si musíme uvědomit, že dojíždění na infuze FFP je pro pacienty velmi zatěžující a časově náročné, neboť minimálně jednou za dva týdny stráví 2–4 hodiny na pracovišti, které mu podává plazmu ve vysokých objemech,“ zdůraznila doc. Čermáková s tím, že trochu lepší je situace při léčbě solvent detergentní plazmou, kde riziko anafylaktických reakcí není tak významné, nicméně úplně vyloučeno není.

… rADAMTS13 eliminuje se zachováním účinnosti a bezpečnosti

Je tudíž zřejmé, že v terapii cTTP bylo potřeba řešit hned několik nenaplněných potřeb – to znamená poskytnout dostatečné a spolehlivé zvýšení koncentrace ADAMTS13, eliminovat zmíněná rizika související s podáním FFP a snížit léčbou zátěž pro pacienty i zdravotní systémy. V této souvislosti se doc. Čermáková zmínila o tom, že průlom v léčbě cTTP znamenal až příchod rekombinantní metaloproteázy ADAMTS13 (rADAMTS13) – léčivého přípravku Adzynma, který je v ČR dostupný od loňského podzimu přes paragraf 16. „První zmínka o této enzymové substituční terapii se u nás objevila již v roce 2016 na hematologickém semináři na Konopišti,“ uvedla s tím, že jak ukazují dosavadní data z klinických studií (Scullyová et al., Blood 2017; Coppo et al., ISTH 2023; Scullyová et al., NEJM 2024), podávání rADAMTS13 je účinné a bezpečné.

Pacienti zařazení do klinických studií, kteří dostávali profylaxi rADAMTS13, nezaznamenali žádné akutní ataky TTP a oproti léčbě krevní transfuzí měli méně subakutních epizod TTP, trombocytopenických příhod či jiných projevů nemoci. „Aplikace rADAMTS13 byla navíc dobře tolerována, přičemž nebyly hlášeny žádné závažné nežádoucí účinky související s léčbou a doposud se ani u žádného pacienta nevyvinuly neutralizační protilátky proti ADAMTS13,“ komentovala doc. Čermáková. Přípravek navíc vedl k dosažení vyšší a konzistentnější koncentrace ADAMTS13 a delšímu průměrnému trvání aktivity ≥ 10 procent (Patel et al., ASH 2023). „Velkou výhodou pro pacienty je fakt, že na infuzích stráví mnohem méně času. rADAMTS13 se totiž podává v dávce 40 UI/kg tělesné hmotnosti, takže u 70kg člověka činí aplikační objem necelých 10 ml, podaných během 2–4 minut, což je výrazně kratší doba, a především větší komfort ve srovnání s infuzí plazmy, kdy je nutné podat zhruba 700–1 050 ml během 2–4 hodin,“ uzavřela svou přednášku doc. Čermáková.

Když pacientka s (ne)známou cTTP otěhotní

V následujícím vystoupení se MUDr. Radomíra Hrdličková z Krevního centra FN Ostrava podrobněji věnovala léčbě cTTP v těhotenství. „Jak jsme již slyšeli, gravidita je u těchto pacientek riziková, neboť v tomto období jde 20–30 procent případů TTP na vrub právě kongenitální formě,“ zdůraznila s tím, že akutní epizoda cTTP se může projevit během těhotenství úplně poprvé a bývá spojena s těžkými těhotenskými komplikacemi, jako jsou časná preeklampsie (mnohdy před 20.–26. t.t.), intrauterinní fetální růstová restrikce a úmrtí plodu.

Pokud se týká první manifestace cTTP v graviditě, v rámci diferenciální diagnostiky je důležité stanovení aktivity ADAMTS13 a jejího inhibitoru, s následným doplněním mutační analýzy genu. „Samozřejmě nebudeme čekat na výsledky, ale budeme se snažit co nejrychleji o substituci ADAMTS13. Využít můžeme léčebnou výměnnou plazmaferézu pomocí solvent detergentní plazmy, a to až do dosažení remise. Po stabilizaci pacientky bychom měli pokračovat v pravidelných infuzích tohoto přípravku, ev. v plazmaferézách až do porodu a dále i v šestinedělí,“ vysvětlila MUDr. Hrdličková.

Co ale dělat v situaci, když otěhotní pacientka s již známou diagnózou cTTP? „K dispozici nemáme žádné guidelines, takže se opíráme o doporučení expertů. To praví, že je třeba prakticky ihned po potvrzení gravidity zahájit substituci ADAMTS13 pomocí solvent detergentní plazmy v dávce 10–15 ml/kg aplikované každá dva týdny a podávat kyselinu acetylsalicylovou (ASA),“ upozornila MUDr. Hrdličková a dodala, že od 20. t.t. až do porodu je léčba intenzifikována na aplikaci infuze jednou týdně. Preferován je plánovaný porod císařským řezem mezi 36.–38. t.t., přičemž je možné pokračovat v infuzích solvent detergentní plazmy i po porodu a v šestinedělí. Zároveň je nutné i během substituce v graviditě pravidelně monitorovat markery hemolýzy a jestliže počet trombocytů klesne pod 150 × 10⁹/l, je třeba léčbu intenzifikovat.

Pokud jde o použití rADAMTS13 u těhotných žen, z klinických studií s tímto přípravkem byly logicky vyloučeny – hlášeny ovšem byly čtyři případy pacientek s cTTP, které byly jeho působení vystaveny právě během těhotenství. „V současnosti nemáme dostatek informací o vylučování ­rADAMTS13 do mateřského mléka, ale považujeme to za málo pravděpodobné z důvodu vysoké molekulové hmotnosti,“ poznamenala MUDr. Hrdličková s tím, že při rozhodování, zda by měla být ­rADAMTS13 v těhotenství používána, či nikoli, by měli lékaři zvážit všechny potenciální přínosy a možná rizika.

rADAMTS13 v kazuistikách

Případ první: záchranná terapie při akutní atace cTTP v těhotenství

Poté již MUDr. Hrdličková představila dvě kazuistiky těhotných žen, u nichž byla nasazena léčba rADAMTS13. V prvním případě, publikovaném Dadounem et al. v Blood Advances 2024, se jednalo o 25letou pacientku s diagnózou cTTP již od 5. roku věku, stanovenou na základě rodinné anamnézy a neurologických příznaků. Genetické vyšetření prokázalo mutaci v exonu 24 a exonu 26 v genu pro ADAMTS13 (dvojitý heterozygot). „Zpočátku byla léčena profylakticky FFP každé dva týdny, při této léčbě ale vyvinula velmi těžkou anafylaktickou reakci. Proto byla následně převedena na týdenní infuze přípravku Koate 30 UI/kg, tj. plazmatického FVIII s reziduální aktivitou ­ADAMTS13. Krátce byla zařazena i do klinické studie s ­rADAMTS13, s vynikající odpovědí, po pozitivním těhotenském testu však byla nucena z této studie vystoupit pro nedostatek údajů o bezpečnosti,“ komentovala MUDr. Hrdličková a dodala, že posléze pacientka opět přešla na Koate, v prvním trimestru u ní ovšem došlo ke spontánnímu potratu.

„Následovala druhá gravidita, pacientka byla pravidelně sledována hematology i porodníky a vše probíhalo, jak mělo, až do 31. t.t., kdy došlo k poklesu trombocytů na 99 × 10⁹/l. Navýšení infuzí Koate na dvakrát týdně vedlo k normalizaci počtu destiček, nicméně v 35. t.t. se pacientka dostavila na pohotovost pro bolesti břicha, bolesti v bocích a tmavě hnědou moč,“ konstatovala MUDr. Hrdličková. Laboratorní vyšetření ukázalo hodnotu trombocytů 10 × 10⁹/l, hemoglobinu 94 g/l a více než 6,5násobně zvýšenou koncentraci laktátdehydrogenázy nad horní hranici normy, životní funkce matky i plodu však v normě byly. V diferenciální diagnostice byl vylučován HELLP syndrom a preeklampsie. Indikována byla další intenzifikace léčby pomocí Koate podávaného každých 12 hodin a bylo svoláno multioborové konzilium. „Okamžitý porod císařským řezem musel být odložen pro riziko propagace trombotické mikroangiopatie a vysoké riziko krvácení při těžké trombocytopenii. Alergolog potvrdil anafylaktickou povahu reakce na plazmu, v případě potřeby transfuze proto bylo doporučeno použití promytých erytrocytů,“ uvedla MUDr. Hrdličková s tím, že po 36 hodinách intenzifikované léčby přípravkem Koate se počet trombocytů nijak významně nezlepšil.

Po diskusi s pacientkou a získání jejího souhlasu bylo rozhodnuto aplikovat rADAMTS13 – vzhledem k závažnosti stavu v dávce 40 IU/kg hmotnosti denně až do doby, než stoupne počet trombocytů nad 100 × 10⁹/l. „K tomu došlo pátý den po přijetí do nemocnice, takže mohla být zahájena indukce porodu. Bezprostředně před ním se objevil labilní krevní tlak a známky plicního edému, což bylo uzavřeno jako preeklampsie s těžkými rysy,“ podotkla MUDr. Hrdličková a dodala, že samotný vaginální porod nakonec proběhl bez komplikací (novorozenec s hmotností 2 100 g). Při vyšetřování placenty byly nalezeny patologické známky cévní malperfuze v prostředí preeklampsie a TTP, závažná růstová restrikce placenty, hypermaturní choriové klky, infarkt zahrnující až 10 procent objemu placenty a okrajové retroplacentární krvácení. Po porodu byla snížena dávka rADAMTS13 na 20, respektive 15 IU/kg denně do 9. dne (tj. 3. den po porodu), celé šestinedělí byla podávána dávka 40 IU/kg týdně a posléze profylaktická dávka 40 IU/kg jednou za dva týdny. „Novorozenec byl sledován na JIP, krátce byl na fototerapii, počet trombocytů u něj byl v normě, takže k propuštění domů došlo 22. den hospitalizace,“ uzavřela MUDr. Hrdličková s tím, že se v literatuře jednalo o první prezentovaný případ úspěšného podání rADAMTS13 pro akutní cTTP u těhotné pacientky, která dříve měla těžkou anafylaxi na plazmu. „Ačkoli jsou tedy údaje o podávání rADAMTS13 v graviditě omezené, v této kazuistice šlo o záchrannou terapii, která byla hodnocena jako bezpečný a účinný zásah, rychle vedoucí ke zlepšení klinických a hematologických parametrů s pozitivními výsledky pro matku i novorozence,“ poznamenala.

Případ druhý: profylaktická léčba po porodu aneb jak dobře člověku může být

Ve druhé kazuistice z vlastního pracoviště MUDr. Hrdličková představila 27letou pacientku se známou diagnózou cTTP (potvrzenou geneticky – mutace v exonu 13 a exonu 29 v genu pro ADAMTS13), která se projevila už v novorozeneckém období, kdy musela být provedena i výměnná transfuze. Do 6. roku věku prodělala devět atak nemoci, od 12 let už byla na profylaxi FFP každé dva týdny a solvent detergentní plazmou (2–4 transfuzní jednotky). „Předloni v červnu nám oznámila, že je v 5. t.t. a že si těhotenství přeje. Probrali jsme s ní možnosti zajištění gravidity, co to bude znamenat pro ni i pro novorozence a také jaká jsou případná rizika či komplikace,“ konstatovala přednášející s tím, že od počátku těhotenství pacientka dostávala každé dva týdny 5 transfuzních jednotek přípravku Octaplas LG plus ASA. „Podle doporučení expertů jsme v 21. t.t. léčbu intenzifikovali na podávání jednou týdně, přičemž jsme kontrolovali aktivitu ADAMTS13, která činila 22 procent v 25. t.t. V případě akutní ataky TTP jsme byli po dohodě s pacientkou připraveni použít rADAMTS13,“ upřesnila MUDr. Hrdličková a dodala, že těhotenství bylo ukončeno na začátku 39. t.t. (38 + 1) plánovaným císařským řezem. Porod (novorozenec s hmotností 3 847 g) i pooperační průběh byly bez komplikací, vyskytla se pouze lehká anémie. Třetí den po porodu, tj. den před propuštěním, na kterém žena trvala, kontrolní laboratorní vyšetření prokázalo, že je bez známek ataky TTP. „Víme nicméně, že ataka může přijít i v šestinedělí, proto jsme s pacientkou řešili, jak postupovat dále – i s ohledem na fakt, že je po velké břišní operaci, má v péči novorozence a místo bydliště vzdálené zhruba 60 kilometrů. Znovu jsme proto otevřeli diskusi o použití přípravku rADAMTS13, se kterým tentokrát souhlasila,“ komentovala MUDr. Hrdličková s tím, že byla aplikována první dávka 3 000 IU i.v. (rychlostí 2–4 ml/minutu) a následovala profylaxe stejnou dávkou podávanou jednou za 2 týdny, která pokračuje doposud. Po celou dobu substituce rADAMTS13, to znamená zhruba rok a půl, je pacientka bez známek akutní ataky TTP, nežádoucích účinků či komplikací. „Je naprosto spokojena a nadšena z toho, jak se jí změnil život k lepšímu, protože nemá žádné potíže související s cTTP, jako jsou bolesti hlavy, slabost nebo nevýkonnost. Ačkoli nám již dříve tvrdila, že žádné problémy nemá, přiznala, že dokud nevyzkoušela profylaktickou léčbu rADAMTS13, netušila, jak dobře člověku může být,“ konstatovala závěrem MUDr. Hrdličková a dodala, že na intravenózní aplikace rADAMTS13 pacientka dojíždí do Krevního centra FN Ostrava, přičemž peakové koncentrace po podání činí 94, respektive 98 procent a minimální koncentrace před další infuzí se pohybují pod třemi procenty.

Případ třetí: cTTP a alergie na plazmu – jaký je život bez substituce ADAMTS13?

Další zajímavý klinický případ v posledním vystoupení odprezentoval MUDr. Petr Kessler z Oddělení hematologie a transfúziologie Nemocnice Pelhřimov. „Naši pacientku s diagnózou cTTP známe už hodně dlouho, přičemž většinu života byla bez substituce ADAMTS13. Vysvětlím proč. Vše začalo v listopadu 2006, kdy jsme se setkali s 25letou prvorodičkou v 18. t.t., která byla hospitalizována na neurologii pro akutní ischemickou cévní mozkovou příhodu s levostrannou hemiparézou. Krevní obraz měla zcela normální a téměř normální měla i koagulační parametry, hodnoty D‑dimerů byly mírně vyšší, než by odpovídalo jejímu stadiu těhotenství,“ uvedl s tím, že CT vyšetření prokázalo tvořící se hypodenzní ložisko v povodí a. cerebri media (ACM) vpravo, sonografie intrakraniálních cév pak nález symetrické hemodynamiky v oblasti ACM. Po rekanalizaci se klinicky zlepšovala a přetrvávala u ní již jen reziduální lehká paréza levé horní končetiny.

„Uvažovali jsme samozřejmě o některých autoimunitních procesech včetně fosfolipidového syndromu. Měla ale pouze hraniční až lehce pozitivní protilátky ACLA a hraniční protilátky proti ssDNA. Léčena byla standardně ASA v dávce 100 mg denně plus jsme tehdy přidali ještě fraxiparin 0,3 ml jednou denně. Na kontroly do hematologické ambulance docházela v intervalu jednoho až dvou týdnů,“ poznamenal MUDr. Kessler s tím, že krevní obraz měla pacientka trvale normální, hodnotu D‑dimerů opakovaně okolo 3 mg/l, fibrinogen zvýšený adekvátně graviditě. V 25. t.t. byl poprvé zjištěn nižší počet trombocytů 79 × 10⁹/l, ostatní parametry zůstávaly neměnné, pacientka byla subjektivně zcela bez potíží, objektivně měla normální nález a byla bez krvácivých projevů. Indikován byl tedy odběr protilátek proti trombocytům a protilátek proti komplexu PF4–heparin, fraxiparin byl pro jistotu nahrazen pentasacharidem. Hodnota krevních destiček se v následujících dnech nezměnila, léčba pentasacharidem pokračovala.

„Po několika dnech ovšem došlo k dalšímu poklesu destiček na 51 × 10⁹/l a byly detekovány slabě pozitivní protilátky proti trombocytům. Zahájili jsme proto léčbu dexametazonem v dávce 20 mg denně,“ konstatoval MUDr. Kessler. Pacientka byla stále bez obtíží, počet trombocytů ve 27. t.t. ale poklesl na 19 × 10⁹/l, současně byla snížena koncentrace laktátdehydrogenázy a haptoglobinu. „Zvažovali jsme, že by se mohlo jednat o TTP, odebrali jsme koncentraci ADAMTS13 a podali FFP a intravenózní gamaglobulin. Zanedlouho poté se u pacientky projevila preeklampsie, subjektivně udávala závratě a mžitky před očima. Stále jsme řešili, že nelze vyloučit TTP, protože trombocytopenie byla výraznější, než bychom u běžné preeklampsie očekávali,“ komentoval s tím, že pokračovala terapie FFP a intravenózním gamaglobulinem, dále byla nasazena antihypertenziva a magnézium. O den později (31. 1. 2007) byl indikován emergentní císařský řez z důvodu ohrožení života pacientky preeklampsií a známek hypoxie plodu. Předoperační hodnota trombocytů činila 20 × 10⁹/l, přičemž pacientka měla spontánní krvácivé projevy. „Dozvěděli jsme se, že musí za 20 minut na operační sál. Dostala tehdy etamsylát těsně před výkonem a v jeho úvodu také rekombinantní koagulační faktor VIIa, hned po operaci pak čtyři transfuzní jednotky FFP a antitrombin,“ upřesnil MUDr. Kessler a dodal, že císařský řez proběhl bez komplikací, žádné krvácení během výkonu nevybočovalo z obvyklých mezí.

Pooperačně se stav pacientky začal rychle zlepšovat, druhý den po porodu byl známa i aktivita ADAMTS13, která činila 3 procenta, inhibitor detekován nebyl. „Diagnóza TTP už byla vcelku jasná, pokračovali jsme v podávání FFP, které jsme však museli ukončit pro kožní alergické projevy. Znovu jsme nasadili ASA a pokračovali ve sledování pacientky,“ konstatoval přednášející s tím, že v roce 2008 se u ženy objevila hypertenze (indikována antihypertenziva), klinicky i laboratorně byla bez známek hemolýzy a TTP. V letech 2011–2012 si stěžovala na bolesti hlavy, vyšetření na neurologii poukázalo na měnlivé stenózy na vnitřní karotidě, které mohly být trombotického původu. K léčbě ASA byl přidán sulodexid, opakovaně byla aplikována FFP (s nevýraznou kožní alergickou reakcí) a přidán klopidogrel v dávce 75 mg denně.

„V roce 2012 pacientka neplánovaně otěhotněla, proto jsme vysadili klopidogrel a nasadili nízkomolekulární heparin. Vzhledem k tomu, že měla alergické reakce na plazmu, začali jsme aplikovat solvent detergentní plazmu. Pro zhoršující se alergické projevy jsme ještě učinili pokus s podáním IgA deficitní plazmy, nicméně opět s alergickou reakcí. I s ohledem na anamnézu komplikací v předchozím těhotenství se pacientka po diskusi s námi rozhodla pro ukončení gravidity v 9. t.t. a současně pro provedení sterilizace,“ vysvětlil MUDr. Kessler.

V dalším letech pak měla opakovaně tranzitorní ischemické ataky, takže byla postupně navyšována a měněna antitrombotická terapie. Aktuálně pacientka užívá ASA v dávce 100 mg dvakrát denně, antikoagulancium Zibor 3 500 j. jednou denně, klopidogrel v profylaktické dávce 75 mg dvakrát denně a atorvastatin 20 mg jednou denně. Subjektivně u ní přetrvávají bolesti hlavy, ischemická ataka se ale neobjevila. „A konečně po 19 letech od prvních projevů cTTP se pacientka, jak doufáme, dočká substituce, protože máme v plánu žádat o úhradu rADAMTS13,“ uzavřel MUDr. Kessler.

Na závěr sympozia pak účastníci mohli zhlédnout medailonek 47letého pacienta Krevního centra FN Ostrava, který je v současné době úspěšně léčen rADAMTS13. Do péče fakultní nemocnice se dostal před čtyřmi lety ve velmi těžkém stavu s atakou TTP a selháním ledvin, které se podařilo stabilizovat. Posléze u něj byla potvrzena diagnóza cTTP, navíc v roce 2023 prodělal závažnou cévní mozkovou příhodu, kde se musel znovu učit chodit, mluvit, psát, číst… Až do loňského roku byl na léčebných výměnných plazmaferézách, po kterých se zpočátku cítil velmi unaven. Možnost léčby rADAMTS13, kterou je dokonce schopen si aplikovat sám, proto přivítal s obrovskou chutí a je nadšen z toho, že se mohl vrátit ke svým aktivitám, které byl v minulosti zvyklý dělat sám i s rodinou.