Risk je zisk. Nebo není?

Každý z nás se ocitá v riskantních situacích, jejichž vyústěním může být jak zisk, tak ztráta. Různí lidé se rozhodují různě. Někteří dávají důraz na výši možného zisku („risk je zisk“), jiní spíše poměřují ztrátu. Jestliže by byl zisk vysoký, byť je málo pravděpodobný, třeba 1:19 milionům, zatímco ztráta je skoro jistá, ale nevelká, dává mnoho lidí přednost vidině zisku. Jinak by sázkové kanceláře nepřežily další měsíc. Jiní lidé se chovají odlišně.

Výzkum posledních 50 let prokázal platnost teorie vyhlídek (prospect theory), jejímiž tvůrci jsou David Kahneman a Amos Tversky. První z nich získal Nobelovu cenu za ekonomickou vědu v roce 2002. Teorie vyhlídek předpokládá, že lidé, než se rozhodnou, odhadují, jak by se výsledek rozhodnutí mohl odchýlit od nějakého referenčního bodu nebo od toho, o co mají zájem, po čem touží, nikoli podle toho, jaký by byl jejich „čistý zisk“. V porovnání s tím, co nevlastní, lidé přeceňují to, co vlastní. Bolest spjatá se ztrátou nějaké částky nebo statku je pro lidi významnější, než je radost spjatá se ziskem stejné částky nebo statku. Hrozí‑li ztráta, lidé riskují, zatímco v případě možného zisku neriskují. Lidé dávají přednost jistotě před pravděpodobností, jinak řečeno dají přednost jistému, ne jen pravděpodobnému vyústění. Lidé přeceňují události, které nastávají s nízkou pravděpodobností, a nedoceňují události, které nastávají s pravděpodobností vysokou.

Současné funkční zobrazovací metody umožňují zjistit, co se lidem v průběhu rozhodování tohoto druhu děje v hlavě. Mladí dospělí dostali 30 dolarů a hráli 250 her. Pravděpodobnost zisku nebo ztráty byla v každé hře 1:1. Otázka například zněla: budete souhlasit s vrhem mince, jehož výsledek rozhodne, zda získáte 30 dolarů, nebo ztratíte 20 dolarů? Hráči odpovídali, zda by s touto hrou souhlasili velice či slabě, nebo by s ní slabě, případně velice nesouhlasili. Skener přitom sledoval činnost jejich mozku. Jakmile ho hráči opustili, vědci náhodně zvolili tři hry a hodili minci. Hráči poté buď získali, nebo ztratili. Vědce totiž nezajímala odpověď hráčů na zisk nebo ztrátu, ale činnost jejich mozku v průběhu riskantního rozhodování. Tolerance vůči ztrátě byla u různých hráčů různá. Jeden z hráčů například požadoval možnost zisku 60 dolarů vůči ztrátě 10 dolarů, u jiného byl poměr 11:10 dolarům.

Úvahy o možnosti zisku probouzely v mozku oblasti, jimž se říká systém odměny, patří k nim prefrontální kůra a část striata. Jsou aktivní, jakmile hladoví dostaneme čokoládu. Do činnosti je probouzí pohled na krásnou tvář i kokain. Tento systém je citlivější vůči ztrátám než vůči odměnám. Uvažujeme-li o ztrátě, je překvapující, že se neaktivují oblasti, jejichž činnost doprovází prožitek úzkosti a strachu, například amygdalu a část insuly. Úvahy o možnosti ztráty prostě systém odměny převážně, nikoli celý, utlumí. Systém odměny svým útlumem odpovídá daleko výrazněji na možnost ztráty 100 dolarů než na možnost jejich zisku. Teorie vyhlídek, platná pro chování rozvádějících se manželů stejně jako pro chování politiků, tímto objevem získala neurofyziologické vysvětlení.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 6/2007, strana B2

Zdroj: