Řízení letiště? Proti Home Care hračka
Dvě nepříliš rozlehlé místnosti v přízemí domu schovaného v ulicích pražského Starého města jsou dokladem toho, že v případě nutnosti člověk může zvítězit nad hmotou i nad prostorem. Každé volné místo vyplňuje nějaký šanon, složka nebo stojan s dokumenty. Lidé, kteří tu pracují, se ale mezi všemi těmi papíry pohybují najisto a evidentně vědí, kam v případě potřeby sáhnout. Počítače, kopírky – a přitom tady není žádný úřad, ale sídlí zde jedna z největších a nejstarších agentur domácí péče v Praze. „Kdo se tomu nevěnuje, jen těžko si dokáže představit, jak složitá administrativa je s domácí zdravotní péčí spojena a jak obtížné je orientovat se v množství metodických pokynů a vyhlášek. Obracejí se na nás s prosbou o radu i někteří lékaři, kteří sice mají jasnou představu, co pro svého pacienta chtějí, ale nejsou si jisti, pokud jde o administrativu s tím spojenou,“ říká ředitelka agentury LUSI Bc. Ludmila Kondelíková. Na velké nástěnce jsou kartičky se jmény klientů, seřazené do skupin podle toho, jak často za nimi sestry docházejí. Frekvence návštěv jsou různé, za někým přichází sestra dvakrát týdně, za jiným třikrát denně sedm dnů v týdnu. „Podáváme infuze, staráme se o umírající. Mezi našimi pacienty jsou i děti závislé na ventilátorech, není neobvyklá ani peritoneální dialýza v domácím prostředí. Teď právě jednáme o tom, že bychom přijali do péče mladou dívku, které několik let strávila na ARO a potřebuje péči dvacet čtyři hodin denně,“ uvádí L. Kondelíková. Sto osmdesát návštěv každý den
Na průměrný pracovní den připadá přibližně sto osmdesát návštěv. U dlouhého stolu sedí tři manažerky. Jejich úkolem je rozdělit a naplánovat práci sester tak, aby byly spokojené sestry i klienti. Není to přitom nic jednoduchého. Na první (ale i na druhý a na každý další) pohled se zdá, že řízení letového provozu nemůže být o mnoho složitější. Nelze se totiž spoléhat na specializovaný software. „Jednu dobu jsem se jako konzultantka podílela na rozvoji programu, který by plánování péče ulehčil. I když firma měla zkušenosti s tvorbou programů pro letiště nebo pro velká skladová zařízení, vytvořit software, který by dokázal zohlednit potřeby velké agentury domácí péče, se jí nepodařilo. Hlavními nástroji našich manažerek tak jsou tužka, papír, telefon a zkušenosti. Vést běžnou ošetřující jednotku v nemocnici je proti tomu opravdu jednoduché,“ vysvětluje Ludmila Kondelíková.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 30/2006, strana 15
Zdroj: