Setkání Klubu mladých onkologů - dokončení
Setkání Klubu mladých onkologů je největší a pravděpodobně nejucelenější akci pořádanou pod záštitou výboru České onkologické společnosti ČLS JEP, která se cíleně zaměřuje na mladší věkovou kategorii lékařů a dalších profesí zabývajících se léčbou zhoubných nádorů, tedy zejména zařazených do oborů klinické nebo radiační onkologie, s kratší dobou praxe nebo v přípravě k atestaci.
Systémová léčba – nejistot spíše přibývá
Největší diskuse podle očekávání proběhla nad příspěvky zaměřenými na systémovou léčbu, tedy chemoterapii, hormonální a cílenou biologickou léčbu. Zde již v minulosti nebylo zcela jasné, jaké jsou nejvhodnější kombinace cytostatik, jaké je nejlepší načasování, forma a délka podávání hormonů, stejně jako je tomu u bioterapie trastuzumabem. Poslední výsledky celé řady klinických studií pak přinesly další překvapivé náměty k diskusi, a tak nejistot spíše přibývá, než aby došlo k vyjasnění situace. Tyto postupy se navíc značně odlišují u premenopauzálních a postmenopauzálních pacientek, u nižšího, středního či vysokého rizika relapsu onemocnění a v neoadjuvantním zařazení u lokálně pokročilých nebo erysipeloidních tumorů oproti adjuvantnímu zařazení u karcinomů časných. Některé z otázek týkajících se hormonoterapie se ve své přednášce pokusil objasnit MUDr. Batko z KOC FN Motol. Vyplynulo z ní, že přestože v dnešním světě adjuvantní léčbu karcinomu prsu značně ovládly nesteroidní inhibitory aromatázy (AI) v iniciálním, switch i prodlouženém podání, přesto tamoxifen své pozice ještě zcela neopustil, a pokud nejsou kontraindikace, lze jej bezpochyby využít. Iniciální léčba AI je sice lépe tolerována, ale zlepšení v celkovém přežití nebylo dosud prokázáno, zatímco u sekvenčního postupu se již objevovat začíná. U žen premenopauzálních, do 40 až 45 let věku je základem léčby ovariální suprese analogem LH-RH, nejlépe v kombinaci s tamoxifenem. Doba podávání goserelinu (Zoladexu) by podle posledních doporučení měla činit tři roky až pět let. Samostatnou hormonoterapii lze indikovat u pacientek s nízkým rizikem relapsu a významnou endokrinní závislostí, ostatní pacientky mají přínos ze zahájení adjuvantní chemoterapie sekvenčně následované hormonální léčbou. Hlavní nežádoucí účinky AI ve smyslu snížení kostní denzity lze podle studie ABCSG 12 snadno odstranit podáním bisfosfonátu (data má především zoledronát, ale i klodronát) alespoň v případě, že již před zahájením jejich aplikace je diagnostikována osteopenie.
Chemoterapie – kontroverze v adjuvantním zařazení
MUDr. Svoboda z KOC FN Plzeň se následně věnoval shrnutí současných znalostí v oblasti chemoterapie. Jedná se problematiku plnou kontroverzí, především v zařazení adjuvantním. I studie s moderní cílenou biologickou terapií totiž umožňují aplikovat prakticky jakýkoli režim cytostatik, takže hovořit o preferencích je velmi sporné. Přesto jsou v dnešní době za standard považovány kombinace na bázi antracyklinů. Na základě mnoha studií a rozsáhlých metaanalýz (Cochrane review, Oxfordská metaanalýza) lze však celkem jednoznačně odvodit, že proti dřívějším režimům mají antracyklinové benefit 4,3 % v 10 letech, ten je ale dále navýšen zařazením taxanů do kombinace o dalších asi 5,1 procenta. Taxany by se tedy mohly minimálně u žen se středním a vyšším rizikem relapsu stát preferovanou volbou. Naopak stále více nejasností obklopuje antracykliny, když není jasně deklarován vztah mezi dávkami doxo- resp. epirubicinu. S jejich podáním jsou spojeny jak zvýšená incidence sekundárních malignit (zejména leukémií), tak především vysoké riziko kardiotoxicity, která často neumožní podat potřebným bioterapii trastuzumabem. Navíc se zdá, že pokud z léků této skupiny mají skutečně benefit pouze pacientky se zjištěnou amplifikací TOPO2A, lze je u naprosté většiny vynechat. TOPO2A amplifikace je totiž přítomna pouze u 35 % pacientek se současnou amplifikací HER-2 (je s ní spojena téměř výhradně), kterých je v populaci pod 25 %, odpověď na antracykliny lze tedy očekávat jen u 8 % nemocných.
V samotném závěru konference byly pod názvem „Novinky z ASCO“ s napětím očekávány nejzajímavější, jen před pár dny prezentované zprávy. Jak v oblasti malignit hematologických, tak v případě solidních tumorů se účastníci mohli dozvědět o výsledcích dosahovaných novými léčebnými postupy a léčivy, z nichž některé budou bezpochyby v brzké době využitelné i v ČR. Značný prostor byl na ASCO – a tedy i na setkání Klubu mladých onkologů – věnován výše uvedené problematice současného postavení anthracyklinů v adjuvantní chemoterapii, restrikčním opatřením a zpřísnění guidelines využití ESP (proteinů stimulujících erytropoézu) nebo efektu trastuzumabu u žen s HER-2 negativními nádory.
Závěrem lze konstatovat, že se letošní v pořadí již 11. ročník symposia jako tradičně vydařil. Za organizační výbor (MUDr. Jan Novotný, Ph.D., a MUDr. Tomáš Svoboda) musíme poděkovat zastoupeným farmaceutickým firmám za jejich podporu, která pravidelná setkání mladých a perspektivních osobností zabývajících se závažnou problematikou léčby zhoubných nádorových onemocnění umožnila. Můžeme se tak těšit na další setkání Klubu mladých onkologů, které by se podle předpokladů mělo konat na stejném místě za rok, tedy na konci první poloviny června 2009. O jeho tematickém zaměření se bude rozhodovat v průběhu letních měsíců tak, aby mohl včas vzniknout odborný program, přesto si již nyní v předstihu dovolujeme případné zájemce pozvat.
Zdroj: