Přeskočit na obsah

Slavnostní klinická konference Revmatologického ústavu

Dne 20. října 2017 organizoval Revmatologický ústav v Praze pod záštitou České revmatologické společnosti ČLS JEP (ČRS), ministra zdravotnictví ČR JUDr. Ing. Miloslava Ludvíka, MBA, rektora UK Praha prof. MUDr. Tomáše Zimy, DrSc., a děkana 1. LF UK Praha prof. MUDr. Aleksiho Šeda, DrSc., 74. slavnostní klinickou konferenci k 65. výročí založení Revmatologického ústavu.



Akce se opět po pěti letech konala v historické univerzitní budově Karolina a příležitost pogratulovat Revmatologickému ústavu, jeho řediteli prof. MUDr. Karlu Pavelkovi, DrSc., a zúčastněným zaměstnancům z řad lékařů i nelékařských zdravotnických profesí si nenechala ujít řada významných osobností. Po slavnostních projevech prorektora Univerzity Karlovy doc. RNDr. Jana Konvalinky, CSc., děkana 1. LF UK Praha prof. MUDr. Aleksiho Šeda, DrSc., náměstka ministra zdravotnictví ČR MUDr. Toma Philippa, Ph.D., MBA, ředitele IPVZ MUDr. Antonína Maliny, Ph.D., MBA, vědeckého sekretáře ČRS ČLS JEP prof. MUDr. Karla Pavelky, DrSc., předsedy ČRS ČLS JEP prof. MUDr. Jiřího Vencovského, DrSc., a zástupkyně Revma Ligy ČR Ing. Edity Müllerové byly předány pamětní listy 1. LF UK Praha zahraničním čestným hostům prof. Dr. F. C. Breedveldovi z Leiden University a prof. Dr. T. K. Kvienovi z Diakonhjemmet Hospital, Oslo. Na závěr slavnostní úvodní části bylo uděleno čestné členství v ČRS ČLS JEP prof. MUDr. Pavlu Vavříkovi, CSc., MBA, z I. ortopedické kliniky FN Motol. Po krátké pauze následoval odborný program rozdělený do tří částí.

V první části nabídl profesor Breedveld přehled historie léčby revmatoidní artritidy s důrazem na anti‑TNF přípravky, které znamenaly průlom ve farmakoterapii tohoto onemocnění, zůstávají zlatým standardem a jejich účinnost dosud nebyla překonána. V následující přednášce o tzv. hot topics však profesor Kvien upozornil na skutečnost, že časným použitím principu léčby k cíli (tzv. treat to target) lze dosáhnout cíle, tj. remise, u 50 procent pacientů s revmatoidní artritidou i levnými konvenčními syntetickými chorobu modifikujícími léky (csDMARDs) stejně úspěšně jako výrazně s dražšími biologickými přípravky. Po krátkém videu o historii a současném postavení Revmatologického ústavu v Praze nás profesor Šedo seznámil se skupinou molekul DASH (dipeptidylpeptidase IV aktivitou a/nebo strukturou homologní molekuly), jejich obtížně předvídatelnými vlastnostmi za různých podmínek a situací v organismu a zejména jejich vztahem k revmatoidní artritidě a osteoartróze. Profesor Vencovský následně představil řadu nových autoprotilátek specifických pro idiopatické zánětlivé myopatie a vysvětlil, jak napomáhají stratifikaci nemocných při diagnostice tohoto onemocnění, v odhadu prognózy, při strategii vyšetření a léčby. Doktorka Stibůrková nás seznámila s mechanismy hyperurikémie a svými vlastními výsledky demonstrovala, proč jsou znalosti genetiky potřebné pro správný přístup k vyšetření a screeningu a pro cílenou terapii u hyperurikémie podmíněné geneticky vázanými mutacemi urátových transportérů. V poslední přednášce prvního bloku vysvětlil profesor Šenolt pomocí vlastních výsledků mechanismus účinku interleukinu 20 (IL-20) a prezentoval slibné výsledky účinnosti protilátek proti IL‑20 u pacientů s revmatoidní artritidou z klinického hodnocení fáze IIa, které by mohly mít potenciál lepšího účinku v kombinaci s anti‑TNF přípravky.

Ve druhém bloku přednášek zdůraznil profesor Pavelka účinnost anti‑TNF přípravků jak u axiální radiografické i non‑radiografické formy, tak u vybraných přípravků i u periferní formy spondylartritid, prediktory odpovědi na léčbu anti‑TNF přípravky a představil nové účinné přípravky (sekukinumab a ixekizumab) v léčbě axiálních spondylartritid tlumící interleukin 17. V navazující přednášce demonstroval docent Závada pomocí registru biologické léčby ATTRA zvýšení práceschopnosti u pacientů s ankylozující spondylitidou na biologické léčbě (ze 72 na 77 procent) zejména na vrub poklesu v nemocenské (z devíti na dvě procenta). Doktor Tomčík upozornil na nejčastější komorbiditu zánětlivých revmatických onemocnění – kardiovaskulární manifestace, prezentoval tradiční i netradiční rizikové faktory, principy stratifikace kardiovaskulárního rizika a léčby v běžné praxi. V přednášce doktora Manna byla zmíněna klasifikace biomarkerů a vhodnost či naopak nevhodnost jejich použití v klinické praxi. V následující přednášce primář Štolfa demonstroval pomocí vlastní kohorty pacientů s psoriatickou artritidou, že časné stanovení diagnózy a zahájení léčby a intenzivní terapeutické principy pomocí monitorace aktivity onemocnění vedou k poklesu počtu pacientů s vysokou aktivitou a k nárůstu počtu pacientů v remisi nebo s nízkou aktivitou nemoci. Na závěr druhého bloku zdůraznil profesor Štěpán ve své přednášce, že běžné antiresorpční přípravky u zánětlivých revmatických onemocnění dále tlumí již zánětem tlumenou kostní novotvorbu, proto v této indikaci doporučuje osteoanabolickou léčbu (teriparatid) jako vhodnější farmakoterapeutický přístup.

V poslední části odborného programu upozornila doktorka Filková na často opomíjený problém polypragmazie, který zvyšuje riziko akutních hospitalizací, zejména u pacientů s více než deseti přípravky a u pacientů užívajících glukokortikoidy. Profesor Vavřík nabídl pohled do historie kloubních náhrad v ČR, zmínil vývoj materiálů, instrumentária, operačních technik, ale i indikace či požadavky pacientů, zdůraznil faktory ovlivňující životnost náhrad a nastínil, jakým směrem (např. biologické náhrady) se může endoprotetika ubírat v blízké budoucnosti. Docent Bečvář nabídl ve své přednášce přehled nových možností léčby vaskulitid z recentních klinických hodnocení. Zmínil se o subkutánním tocilizumabu u obrovskobuněčné arteriitidy, který byl účinnější spolu s glukokortikoidy než glukokortikoidy samotné. Dále prezentoval slibné výsledky s alemtuzumabem (anti‑CD22) a avocapanem (selektivní inhibitor receptoru pro C5a) u ANCA‑asociovaných vaskulitid, s interferonem α2a a rituximabem v terapii Behcetovy nemoci a rituximabem v léčbě IgA vaskulitidy se začátkem v dospělosti. Doktorka Hurňáková prostřednictvím svých vlastních výsledků demonstrovala, že kalprotektin v periferní krvi koreluje s klinickými a laboratorními ukazateli aktivity revmatoidní artritidy a je lepším prediktorem ultrazvukové synovitidy anebo remise než C‑reaktivní protein. Na závěr posledního bloku odborného programu poskytla doktorka Šléglová odpověď na otázku v názvu své přednášky – ani ve 21. století nebudou naši pacienti, revmatici, bez chronických bolestí – a nám nezůstává než začít jejich bolest včas léčit, nepodceňovat akutní bolest, kombinovat různé metody jejího ovlivnění a zvážit rizika dlouhodobé léčby. Celou 74. slavnostní klinickou konferenci pak ukončil profesor Pavelka, který poděkoval organizátorům (Congress Prague), přednášejícím, hostům a účastníkům konference a pozval zúčastněné na další odborné akce připravované Revmatologickým ústavem.

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené