Studie naznačuje, že fyzická aktivita je bezpečná i brzy po infarktu myokardu
Časná fyzická aktivita po infarktu myokardu nebyla spojena se zvýšeným počtem kardiovaskulárních příhod. Informovala o tom Evropská kardiologická společnost (ESC) na základě dat zveřejněných na výročním kongresu Evropské asociace preventivní kardiologie ESC Preventive Cardiology (EAPC) 2026.
Fyzická aktivita je zásadní pro prevenci progrese onemocnění u pacientů po infarkt myokardu (IM). Účast v pohybově orientovaném programu a kardiologická rehabilitace je doporučována a obvykle zahajována několik týdnů po prodělaném IM. V prvním týdnu po propuštění z nemocnice bývá fyzická aktivita obecně omezována, převážně z bezpečnostních důvodů, které však nejsou podloženy dostatečnými důkazy.
„Časná mobilizace po infarktu myokardu se stává stále běžnější s tím, jak se zkracuje délka hospitalizace, což vede ke zvýšení fyzické aktivity pacientů po návratu do domácího prostředí. Nicméně dostupná data o bezpečnosti časné fyzické aktivity byla omezená. Zkoumali jsme dlouhodobou prognostickou hodnotu úrovně fyzické aktivity po propuštění z nemocnice, stejně jako úroveň fyzické aktivity před přijetím k hospitalizaci, ve vztahu k výskytu závažných kardiovaskulárních příhod,“ uvedl Rik Dijkman z Radboud University Medical Centre v Nijmegenu v Nizozemsku.
Nová prospektivní kohortová studie zahrnovala postupně přijaté pacienty, kteří byli hospitalizováni pro IM v Radboud University Medical Centre. Účastníci dostali akcelerometr nošený na stehně k měření úrovně jejich fyzické aktivity během prvního týdne po propuštění. Pacienti byli zařazeni do skupiny s vysokou nebo nízkou fyzickou aktivitou po propuštění na základě mediánu. Fyzická aktivita před přijetím byla retrospektivně hodnocena pomocí validovaného dotazníku. Primárním výsledkem byl výskyt závažných nežádoucích kardiovaskulárních příhod (MACE; úmrtnost ze všech příčin, další infarkt myokardu, neplánovaná koronární revaskularizace, akutní srdeční selhání a cévní mozková příhoda) po jednom, třech a šesti měsících. Sekundárním výsledkem byl výskyt MACE po dobu pěti let související s úrovní fyzické aktivity před přijetím a po propuštění.
Analyzovaná populace zahrnovala 165 pacientů s průměrným věkem 65 let, z nichž 35 procent tvořily ženy. Vyšší úrovně fyzické aktivity po propuštění nebyly u pacientů po IM spojeny se zvýšeným rizikem MACE v jednom, třech nebo šesti měsících. Po šesti měsících se MACE vyskytlo u 8,5 procenta pacientů ve skupině s vysokou fyzickou aktivitou po propuštění a u 8,4 procenta ve skupině s nízkou fyzickou aktivitou. Během pěti let nebyl zjištěn žádný významný rozdíl v MACE mezi pacienty s vysokou a nízkou fyzickou aktivitou po propuštění (upravený poměr rizik [HR] 1,85; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,96–3,57; log-rank p = 0,33).
Naproti tomu pacienti s vysokou úrovní fyzické aktivity před přijetím měli méně příhod a významně delší přežití bez MACE po dobu pěti let než pacienti s nízkou úrovní před přijetím (HR 0,47; 95% CI 0,25–0,86; log-rank p = 0,03). Nebyla pozorována žádná korelace mezi úrovní fyzické aktivity před přijetím a po propuštění, což naznačuje, že osoby s vysokou úrovní před přijetím se po propuštění automaticky k této úrovni nevrátily.
„Naše zjištění uklidňují, potvrzují, že fyzická aktivita po propuštění nebyla spojena se zvýšeným rizikem kardiovaskulárních příhod. Období po infarktu myokardu může sloužit jako ‚moment k učení‘, protože pacienti mohou být vnímavější k přehodnocení svého životního stylu, a zdá se, že podpora včasné aktivity v této době je bezpečná. Delší přežití bez závažných kardiovaskulárních příhod (MACE) u těch, kteří byli před přijetím fyzicky aktivní, zdůrazňuje dlouhodobé ochranné účinky a dále podporuje podporu aktivního životního stylu,“ shrnul Rik Dijkman výsledky studie.