Šonka: Praktici se nové prevence chopili s vervou sobě vlastní

Nový systém preventivních prohlídek podle MUDr. Petra Šonky, předsedy Sdružení praktických lékařů ČR, přinesl zásadní změnu organizace péče. Už během prvních dnů vzrostl zájem o vyšetření lipoproteinu (a) o 250 procent. Praktici podle něj dokážou zachytit pacienty v riziku srdečního selhání, klíčové nyní bude efektivně přesměrovat část stávajících kapacit – například v oblasti echokardiografie –, nastavit dobrou návaznost na kardiology a současně zajistit bezpečné sdílení zdravotnických dat.

• Od 1. ledna v České republice odstartoval nový systém preventivních prohlídek u praktických lékařů. Jak si tento nový systém sedá v klinické praxi? Jaké máte první zkušenosti?

Je to každopádně velká a zásadní změna. A jako každá změna má samozřejmě v počátku svůj náběh i určité provozní „netěsnosti“. Praktičtí lékaři si na nový systém postupně zvykají.

Snažíme se upravit ambulantní softwary tak, aby lékař novou preventivní prohlídkou prošel co nejintuitivněji. Řešíme také věci, které jsme dolaďovali až v lednu – například manuál k interpretaci výsledků NT-proBNP nebo nastavení toku pacientů směrem k echokardiografickému vyšetření. I tam jsme se už posunuli dopředu.

Velmi zajímavou iniciativou je program VZP PLUS, který pojišťovna k této oblasti spustila. Myslím si, že může motivovat jak praktické lékaře, tak kardiology k tomu, aby pacienta dostali včas tam, kam patří.

Jsem v tomto směru optimista. Už po osmi dnech fungování se například některé laboratoře ozvaly, že vyčerpaly materiál na stanovení lipoproteinu (a), protože se požadavky zvýšily zhruba o 250 procent. To samozřejmě vedlo k dočasnému omezení vyšetřování. Záleží, jak se na to člověk dívá – já to beru jako dobrou zprávu. Praktičtí lékaři se té změny chopili s vervou sobě vlastní a drobné komplikace bych nepovažoval za zásadní problém.

• Kardiologové připravili pro praktické lékaře přehledný návod, jak interpretovat výsledky natriuretických peptidů zjištěné při preventivních prohlídkách. Uvítali byste něco podobného také v případě lipoproteinu (a)?

Je to tak. Už jsme o tom jednali například s profesorem Vrablíkem a určitě je potřeba tuto problematiku nějak systematicky uchopit a komunikovat ji směrem k praktickým lékařům. Připravujeme na toto téma i přednášky na Kongresu primární péče.

U lipoproteinu (a) to ale není tak jednoduché jako u NT-proBNP. Ze znalosti hodnoty zatím nevyplývá jednoznačný konkrétní krok z hlediska léčby. Víme však, že se to v budoucnu pravděpodobně změní, takže je namístě mluvit i o tom, co bude tato informace znamenat do budoucna.

• Nesetkáváte se s obavami praktických lékařů z toho, jak bude jejich péče navazovat na péči ambulantních kardiologů? Víme, že dostupnost kardiologů není ve všech regionech ideální…

Je pravda, že existují výrazné rozdíly v dostupnosti kardiologické péče mezi velkými centry a periferními regiony. Častým argumentem proto bylo, že pacienta sice zachytíme, ale nebudeme mít možnost ho v horizontu šesti, respektive dvanácti týdnů echokardiograficky vyšetřit.

Osobně si ale myslím, že i to si postupně sedne. Všichni asi tušíme, že část echokardiografických vyšetření se dnes provádí u pacientů, u nichž to není zcela nezbytné. Setkáváme se například s tím, že kardiolog dispenzarizuje i pacienta s prostou hypertenzí na monoterapii a provádí mu echokardiografii každoročně. V situaci omezených kapacit systému to zřejmě není vždy nutné.

Domníváme se proto, že část těchto vyšetření může být nahrazena pacienty, u nichž nově identifikujeme riziko srdečního selhání a potřebujeme je vyloučit. Hovořilo se o tom i dnes – odhadované navýšení kapacit by mělo činit zhruba 10 procent. Ročně by to znamenalo přibližně 50 000 nově indikovaných echokardiografických vyšetření. V současnosti se v České republice provádí kolem 500 000 echokardiografií ročně. Pokud by se část vyšetření, která nejsou zcela nezbytná, nahradila těmito nově indikovanými pacienty, systém by to podle mého názoru mohl zvládnout.

V tomto směru vítám program VZP PLUS, který jde skutečně k meritu věci. Řeší kapacity i cestu pacienta systémem a zajímavým způsobem motivuje jak lékaře, kteří pacienty odesílají, tak ty, kteří echokardiografii provádějí. Myslím si, že právě takový přístup může pomoci potřebné kapacity reálně najít.

• V rámci postupující elektronizace zdravotnictví budou praktičtí lékaři sdílet některé vybrané parametry z preventivních prohlídek prostřednictvím centrálního úložiště dat. O jaké údaje půjde a jak jste na tento krok připraveni?

Máme určitou dohodu o tom, co by mělo být součástí reportu. Většina těchto údajů se týká screeningových programů, kde to považuji za naprosto správné. Je důležité, aby lékaři, kteří se na screeningu podílejí a sdílejí kompetence – například praktický lékař a gynekolog u screeningu kolorektálního karcinomu nebo karcinomu prsu –, věděli jeden o druhém, co bylo provedeno. Neměli bychom být odkázáni pouze na informaci od pacientky, kdy byla naposledy na mamografii, protože ta nemusí být přesná.

Současně jsme diskutovali, že by součástí záznamu mohly být i některé parametry z preventivní prohlídky, například krevní tlak, výška a hmotnost, z nich vyplývající BMI nebo obvod pasu.

Za naprosto zásadní ale považuji otázku bezpečnosti dat. Musíme se bavit o tom, aby informace byly sdíleny v podobě agregovaných dat a aby nedocházelo k jejich zneužití. Nemyslím si, že by bylo v zájmu našich pacientů, aby někde byla snadno dohledatelná informace o jejich hmotnosti nebo obvodu pasu.

Když vidím, jak v současnosti fungují některé elektronické systémy, například elektronické posudky, mám obavu, že pokud data dostatečně nezabezpečíme, mohl by se k nim někdo neoprávněně dostat. Proto je podle mě nezbytné jasně definovat, jakým způsobem se budou data sdílet, kdo je bude sdílet a kdo k nim bude mít přístup – tak, abychom zachovali důvěrnost a partnerský vztah s pacientem.

Rozhovor vznikl v rámci kongresového zpravodajství z Prague Prevention 2026 pro ČKSTV.